Online archiv

/ Sloupek MAXE KAŠPARŮ /

Příklad, jak nemá vypadat psychologická osvěta, nabízí podle mého názoru článek Sladění rodiny a práce skupiny autorů ze Společnosti pro podporu rodiny v PD 10/2011. Přesvědčuje (shodně) přesvědčené. Nedostatečným přihlédnutím ke kontextu složitě diferencované situace nemůže přesvědčit ty, kdož s projevenými názory tak docela nesouhlasí. Může ovšem neurotizovat poněkud úzkostlivé povahy vědomé si nezbytnosti určitých kompromisů. Ve velmi elegantní, rádoby moderní a vědecké podobě pak nabízí pomyslný klacek do rukou machistických mužů racionalizujících své pochybné postoje hodné dávné minulosti. Autoři citují názor prof. Matějčka „domov je pro děti nejpřirozenějším prostředím“. Pokud je mi známo, tuto pravdu u nás minimálně poslední půl století nikdo nezpochybňuje. Měli by se však zamyslet nad jiným a zdaleka ne tak často zmiňovaným výrokem pana profesora: „To nejlepší, co může muž pro své dítě udělat, je učinit jeho matku šťastnou.“ Ze své praxe vím, že jsou matky šťastné na mateřské dovolené. Nicméně jsou i dobré matky šťastné, pokud se mohou řádově spíše v měsících než v letech vrátit do zaměstnání. Jejich děti nekončí před fortnou Milosrdných ani citově nemusejí strádat. V inkriminovaném článku není ani slovo o tom, že matku může na rodičovské dovolené z hlediska dítěte plnohodnotně nahradit i otec. Mimochodem citovaný fakt zvýšení počtu dětí ve švédských rodinách nemusí souviset jen s finančním zabezpečením. Možná hraje roli i fakt, že tam každoročně více a více mužů „zůstává s dítětem doma“. Autoři varují před kolektivní výchovou. Co ale mají pod tímto názvem na mysli? Špatně vedený dětský domov nebo miniškolku v sousední ulici, kde dítě v malé skupině vrstevníků tráví včetně odpoledního spánku 6 hodin? Těch 6 hodin může za předpokladu sladění s odlišnou pracovní dobou obou rodičů či díky občasné odpolední či ranní pomoci blízkých příbuzných umožnit mj. i plný úvazek matky. Jistěže je dobré, aby matky měly mít možnost zkrácených úvazků. Proč ale, jak autoři uvádějí, „matky školních dětí“? Matek předškolních dětí se to týkat nemá? Bezprostředním podnětem pro napsání této polemiky je žel mně zcela doposud neznámý údaj autorů článku: „Je třeba uznat jako v Německu péči o dvě a více dětí jako manažerskou kvalifi kaci.“ Sapristi, to je věc! Mimo jiné by tím bylo možno řešit problematiku pracovního uplatnění méně přizpůsobivých spoluobčanů s nedostatečnou kvalifi kací. Mívají často „dvě a více dětí“. Ergo mohou být kvalifi kovanými manažery německého střihu. Samozřejmě nejde jen o tzv. méně přizpůsobivé. Řádně mohou své děti vychovávat i sice sociálně plně adaptovaní, ale nepříliš vzdělaní, podprůměrně rozumově i jazykově vybavení lidé. Považovat je za manažersky kvalifi kované je naivní. Nepochybuji o v zásadě dobrých úmyslech a patřičné erudici autorů, mezi nimiž je i předseda Českomoravské psychologické společnosti. V mnohém s nimi souhlasím. Přesto si myslím, že texty podobné jejich apelu nadělají víc škody než užitku.

Byl jsem odsouzený za výrobu a distribuci drog – pěstoval jsem konopí jako lék pro nemocného bratra. Ve věznici jsem se dostal k časopisu Psychologie dnes. Děkuje za něj a myslím si – vzhledem k tomu, kde se právě vyskytuji – že by pro další čísla nebylo špatné zpracovat i téma vězeňství, problémů s tím spojených, především pak těch, které vznikají po propuštění.

Kriminalitu zastavit nedokážeme, jejím obětem však pomáhat umíme, už dvacet let. Pod tímto sloganem slaví své letošní výročí vzniku občanské sdružení Bílý kruh bezpečí.

Integrace dětí s ADHD a poruchami učení do běžných školních tříd je téma vzbuzující vášnivé diskuse. Na vybraných pražských školách jsme zjišťovali, jaké jsou vztahy mezi dětmi v takových třídách, jak situace vnímají učitelé a nakolik je ovlivněné celkové klima v kolektivu.

Droga bývá představována jako „zlá“ substance, která podobně jako virus ničí pasivní tělo. Jaká však je například u pervitinu, jedné z nejoblíbenějších českých drog, jeho symbolická hodnota ve skrytých subkulturách i v širší společnosti? Jaký obraz si s pomocí svého okolí utváří uživatel, jaká je tedy jeho identita?

Cesta psychiatrie není lemována jen úspěchy, jásajícími příznivci a vděčnými pacienty, nacházejí se a jistě se budou i nadále nacházet její osudové chyby, omyly a nepřátelé. Mezi nejčastěji kritizované jevy patřily a patří námitky proti nepřesné, až zcela nemožné diagnostice a nehumánní léčbě. Past je pak možné nastražit tak důmyslně, že si do ní psychiatři vběhnou sami.

/ Poradna /

Slovenský psycholog Ladislav Timuĺák působí už šest let jako pedagog na nejvýznamnější irské univerzitě Trinity College v Dublinu. Prestiž psychologa je v Irsku v porovnání s Českem i Slovenskem podle něj nesrovnatelně vyšší, stejně tak ovšem i požadavky kladené na studenty.

Zatímco emoce jsou pro obchodníka na trhu úhlavním nepřítelem, intelekt představuje jeho nejvyššího spojence. Přesto se nevyplácí podlehnout představě, že směřování trhu můžeme přesně racionálně předpovědět a kontrolovat.