Online archiv

Svět firemního vzdělávání a osobního rozvoje se mění, po desetiletích zaměřených na zisk a růst si ekonomické špičky začínají zvolna uvědomovat, že jen tudy cesta nevede. Pozornost se obrací k emocím a spiritualitě.

"Nenávidím všechno fušerství jako hřích, především však fušerství ve státních záležitostech, které přinese jen neštěstí tisícům a miliónům."

září

Skupina Traband natočila nové CD Neslýchané, které je doplněné o DVD s názvem Neslyšené! se 14 skladbami tlumočenými do českého znakového jazyka pro neslyšící. Nadi Dingové, předsedkyně České komory tlumočníků znakového jazyka, jsme se zeptali:

ALKOHOL A ŠKOLNÍ PROSPĚCH Je známo, že zneužívání alkoholu zhoršuje kognitivní funkce. Pro děti a dospívající je to nebezpečnější mimo jiné i proto, že jejich mozek se rychle vyvíjí. U dospívajících, kteří zneužívali alkohol nebo na něm byli závislí, se zjistil menší objem hippocampu, tedy té části mozku, která je důležitá pro paměť (Nagel a spol., 2005). Logicky lze proto předpokládat, že zneužívání alkoholu povede k horšímu prospěchu. Souvislosti mezi školním prospěchem a pitím alkoholu jsou ale komplikované – některé činitele (dostatek finančních prostředků, určité sociální dovednosti) jsou sice rizikové ve vztahu ke zneužívání alkoholu, ale mohou dítě zvýhodňovat, co se vzdělání týče. Vztah mezi častým pitím nadměrných dávek alkoholu a školním prospěchem jsme měli možnost ověřovat i na datech z ČR, protože oba znaky jsou sledovány ve studii ESPAD (rok 2007). Pro účely této práce byla provedena analýza vzorku o velikosti 3 914 dotázaných ve věku 15 let. Ta prokázala statisticky významný inverzní vztah mezi frekvencí pití nadměrných dávek alkoholu a průměrným školním prospěchem. Tento vztah byl významný, i když se kontroloval pro další proměnné jako pohlaví, typ studované školy (učňovská škola, střední odborná škola s maturitou, gymnázium) a úroveň vzdělání matky. Kdo by měl zcela abstinovat? Existuje mnoho lidí, kteří by alkohol neměli pít vůbec, bez ohledu na to, jakými jsou léčeni léky. Sem patří: * Lidé závislí na alkoholu. * Nemocní s chorobami, které alkohol zhoršuje (epilepsie, onemocnění jater, slinivky břišní atd.). * Ti, kdo řídí automobil či se věnují rizikovým činnostem. * Lidé se zhoršeným sebeovládáním a sklony k násilí. * Těhotné ženy a ženy, které plánují otěhotnění, protože plod je nejzranitelnější v prvním trimestru. * Děti a dospívající. Otravy nastávají i po malých dávkách, závislost vzniká rychle, při zneužívání alkoholu existuje vyšší riziko problémů s dalšími drogami. * Děti rodičů závislých na alkoholu, a to i v dospělosti. * Závislí na nealkoholových drogách. Předejde se tak možnému přesmyku závislosti z ilegální drogy na alkohol. * Patologičtí hráči. Alkohol u nich zhoršuje sebeovládání a závislost na alkoholu se zde rozvíjí rychleji. I oBČASNÝ „tAH“ ŠKodÍ U části dospívajících nelze diagnostikovat škodlivé užívání nebo závislost, nejvýše bychom mohli hovořit o rizikovém pití alkoholu. Může se jednat např. o víkendové pití vyšších dávek, různé „oslavy“ či „tahy“, mezi nimiž dospívající abstinuje nebo se chová relativně zdrženlivě. I tento vzorec pití alkoholu však s sebou nese rizika. Dokazuje to práce autorů Parada a spol. (2011). Ty zajímalo, nakolik se pití na tazích projevovalo v paměťových testech studentů. Jednalo se o kontrolovanou studii, v níž autoři eliminovali působení jiných rizikových faktorů. Pití na tazích zde bylo definováno jako pití vyšších dávek než 60 g alkoholu nebo více při jedné příležitosti a jednou nebo častěji za měsíc. Zmíněná dávka alkoholu odpovídá zhruba 1,5 litru 12° piva nebo 0,6 litru vína. Autoři shledali u studentů ve věku 18 až 20 let, kteří pili na tazích, zhoršený výkon v paměťových testech. Uvedená zjištění vysvětlují vyšší zranitelnost hippocampu neurotoxickým působením alkoholu v tomto věku.

/ Nový občanský zákoník by měl vstoupit v platnost od roku 2013. Jedním z kontroverzních bodů je ustanovení, podle kterého by soud za určitých podmínek mohl přiznat svéprávnost dětem od šestnácti let. Návrh vyvolává diskuse: Dokáže tak mladý člověk zodpovědně rozhodovat o svém životě? /

Podoteky

Počet obézních v mnoha zemích strmě roste a obyvatelé ČR patří v Evropě na jedno z čelních míst. Nové problémy přinášejí i nová řešení: například bandáže žaludku a podobné chirurgické zákroky. Metoda, kterou si lidé trpící těžkou obezitou mnohdy toužebně přejí podstoupit, však není bez rizik – fyzických, ale i psychických.

Před pěti lety byla veřejnosti zpřístupněna sociální sít, Twitter. Za tuto dobu si stihla získat více než 200 milionů pravidelných uživatelů a stala se silou, se kterou je nutné počítat: kdo ví, kdo by byl dnes bez ní americkým prezidentem! A nepokoje v londýnské čtvrti Tottenham prý Twitter dokonce pomohl rozdmýchat.

Rozhlédněte se kolem sebe - kde právě jste? Doma? V práci? Na ulici? V kavárně? Jestli zrovna sedíte v místnosti, jak je veliká? Jak zařízená, jakou barvu mají stěny… jakou atmosféru vyzařuje? Je vám v tom prostoru příjemně? Cítíte se v bezpečí, nebo jste trochu nervózní? Uklidňuje vás, nebo spíš nutí k aktivitě?

Simona Hoskovcová, psycholožka a její syn Jakub (12) Pokud jde o vzory v dětství, tak si nevybavuji, že bych nějaké měla. Je to určitá má charakteristika, že jsem k různým autoritám a vzorům spíš rezervovaná nebo mne nefascinují tak, jako vidím třeba u lidí ve svém okolí. Měla jsem nějaké oblíbené zpěváky a herce, ale nikdy to nepřesáhlo hranici plakátu pověšeného na zdi. Když je někdo nadšeně oslavován, spouští to u mne jakýsi mechanismus opatrnosti. To má své výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že si neužiju určitě pozitivní emoce, kdy si někoho stoprocentně vážím a obdivuji ho. Je také snazší následovat dobrý vzor než si vyšlapávat vlastní cestu. Výhodou je schopnost vidět kriticky nedostatky, snahy o manipulaci, Potěmkinovy vesnice lidí, kteří mají schopnost druhé fascinovat a ovlivnit. Samozřejmě, že si uvědomuji, odkud se berou určité vzorce mého vlastního chování – observačnímu učení se člověk nevyhne. Mám spíše "dílčí" vzory. Můj syn Jakub je v tom patrně po mně. Na položenou otázku, zda má nějaký vzor, zda je někdo, komu by se chtěl podobat, řekl „ne“. Jeho kamarád, který byl u rozhovoru, zmínil jako vzor svého trenéra, ale Jakub na to, že až tak jako vzor nikoho nevnímá. V některých věcech vidí svůj vzor v lidech z rodiny a svých kamarádech. Říká, že ho jednotliví lidé spíše inspirují k určitým věcem. Třeba já ho svým uklízením bytu prý inspiruji často k tomu, aby si uklidil svůj stůl. :-) (Ten stůl byste měli vidět – systém na něm je nezávislému oku skrytý, spíše ilustruje teorii chaosu.) Je ale pravda, že s Jakubem nikdy nebyl ten problém, že by byl „v závěsu někoho“. Není náchylný na módní trendy, ani nevyjadřuje přání, která se v určité věkové skupině mají tendenci vyskytovat hromadně, např. iPod. Tereza Kostková, herečka Nejen v dětství, i dnes mi život občas přivede do cesty někoho, koho mohu pro jeho odvahu nebo pracovitost, jindy pro houževnatost obdivovat, a tedy se jím nechat inspirovat a motivovat. Stává se vzorem pro nějakou moji činnost, plán, životní úsek. Nejde nikdy o celoživotně jednu neměnnou známou osobnost ani to nebyli ti, které jsem z adolescentních důvodů měla vylepené v pokojíčku na zdi. S jedinou dlouhodobou výjimkou – a tou jsou k mému štěstí oba moji rodiče. Pro svůj profesní i životní přístup je nemohu jako vzory nejmenovat. A v mnohém i mé tři starší sestry. Carmen Mayerová, herečka, matka Terezy Kostkové Jako dítě jsem obdivovala balerínu Maju Pliseckou. Měla jsem možnost zhlédnout několik filmů, v nichž tančila, nesmírně na mě zapůsobila. Když jsem ji už jako dávno dospělá žena měla možnost vidět „naživo“ a zjistila jsem, že stále tančí, zpětně jsem si uvědomila, že jsem ji díky jejímu uměním, píli a houževnatosti vlastně podvědomě vnímala jako svůj vzor. Další osobou, která se stala mým vzorem, byla maminka – ale k tomu jsem také dospěla až s léty. Když jsem byla v úzkých, když jsem se dostala do nelehké situace, vybavovala jsem si ji a vzpomínala, jak ona čelila starostem, jak se v takových situacích chovala.

V nedávno zveřejněném výzkum Národního institutu dětí a mládeže se sociologové dětí ve věku 6 až 15 let mimo jiné ptali, jaké jsou jejich vzory. Výzkumníky zajímalo, zda dětské idoly pocházejí z reálného života, nebo jsou to celebrity prezentované v médiích, a proč si jich děti váží.