Online archiv

Poruchy příjmu potravy patří ke komplikovaným psychosomatickým onemocněním. Často souvisí s poruchami vztahu k sobě či ke svému tělu a s nepřijetím sebe sama. K nejzávažnějším patří mentální anorexie, úmyslné snižování váhy odmítáním potravy, a bulimie, typická přejídáním a následným zvracením.

Číhají na vás v bankomatech i na klávesnici počítače. Tajně se dotýkají vašich rukou, když tlačíte nákupní vozík. Dotýkají se jich ruce vašich dětí na hřišti. Podobně varující informace rozesílají v USA výrobci antibakteriálních gelů a lidé žijí v hrůze z bakterií.

Polygraf neboli detektor lži máme spojen s praxí tajných služeb či policie. V Rusku je však prý stále populárnější i v civilním sektoru. V oblasti personálních služeb představuje vyšetření na detektoru lži důležitý příspěvek ke kádrové bezpečnosti, tvrdí ředitel společnosti, která jako jediná u nás poskytuje „odborné služby detekce lži za pomoci polygrafu“.

Jak to v Česku vypadá s novoročními předsevzetími, zjišťovala společnost STEM naposled před dvěma lety. Ukázalo se, že nějaké novoroční předsevzetí přijala třetina Čechů starších 18 let (33 %). Častěji si předsevzetí dávaly ženy (35 %) než muži (30 %), mladší lidé (18-29 let – 37 %; 30-44 let – 38 %; 45-59 let – 32 %; 60 a více let – 23 %) a lidé s vyšším dokončeným stupněm vzdělání. A co chtěli ve svém životě nejčastěji změnit a vylepšit? Na prvním místě jednoznačně figurovala péče o zdraví (36,43 %). Do této kategorie se dají zařadit předsevzetí a osobní závazky typu „přestanu kouřit“, „začnu sportovat“ a podobně. Další oblast předsevzetí se týkala vztahů s nejbližšími a oblasti práce a vzdělávání. Méně často se předsevzetí týkají finanční ho zajištění, trávení volného času včetně dovolené nebo bydlení – viz graf. Respondenti v této části výzkumu vybírali z nabízených možností: práce, zaměstnání, vzdělávání; osobní rozvoj mimo zaměstnání; péče o vlastní zdraví; finanční zajištění, peníze; bydlení; vybavení domácnosti, auta; trávení volného času, dovolené; zapojení se do veřejného života; dobročinná a dobrovolnická činnost. Poslední dvě jmenované oblasti respondenty oslovily viditelně nejméně (dobrovolnictví – 1,11 %, veřejný život 0,7 %, pouhých 2,32 % jsme zaznamenali v oblasti vybavení domácnosti – v grafu jsou označeny výsečí „jiné odpovědi“). Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 2. – 8. ledna 2008. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1362 respondentů.

Jakýkoli kalendář (od nejprvnějšího lunárního po vyvinuté epicyklické a galaktické) souvisí se záměrným pozorováním oblohy – Slunce, Měsíce, planet, hvězd, Mléčné dráhy a meteorů. Člověk objevil kalendář ve chvíli, kdy si uvědomil, že dráhy nebeských entit jsou přísně „cyklické“ (tj. pohybují se v kruhu okolo pólu a jejich konstelace se opakují). Cykličnost nebes člověku od počátku přirozeně splývala s „cykličností“ pozemskou – se střídáním dne a noci, se střídáním ročních období, s růstem, plozením a odumíráním vegetace a s dospíváním, produktivitou a umíráním života vůbec. Důležitým momentem kalendáře je okamžik, kdy končí starý a „rodí se“ nový cyklus. V lunárním kalendáři je tímto momentem takzvaný nov, čili nový měsíc, který je zcela temný. Odpovídajícím momentem solárního kalendáře je zimní slunovrat. O zimním slunovratu Slunce umírá v lůně nejdelší noci, aby se hned druhý den zrodilo na počátku své vzestupné cesty, která bude končit triumfem solárního hrdiny (Hélia, Krista, Mithry, děda Vševěda) o letním slunovratu. Tam, na vrcholu sil, dojde ke „zradě“ (ta je jasně srozumitelná z astronomického hlediska) a poté solární hrdina opět sestupuje po cestě k vlastní smrti, do náruče nejtemnější noci roku. Dosti pozdní odnoží svátku zimního slunovratu u etnik, která roku 1582 a později přejala gregoriánský kalendář, je i soudobý svátek Nového roku (raným křesťanům ovšem Nový rok také splýval s narozením Krista). Pamatuji se ze svého dětství na novoroční taškařice, na nichž vystupovaly dvě maskované postavy: Starý a Nový rok. Starý rok byl vousatý a stříbřitý stářím a někdy třímal kosu, Nový rok byl zlatavý, mladý a drzý. Obě postavy spolu vždy inscenovaly hovor o minulosti a budoucnosti. Rozhovor mezi nimi mohl mít v dřívějších dobách podobu věštby – podobně jako když lijeme olovo či vosk do vody, rozkrajujeme jablko či pronášíme přípitek. Stejně jako je v psychickém útvaru Nového roku skryta zásadní naděje celého kosmu v zázrak zmrtvýchvstání, je v psychickém tvaru Starého roku skryt ten nejhlubší strach člověka z definitivního vyhasnutí kosmického života. Křesťanský chiliasmus („apokalyptická“ vize blížícího se konce světa, dnes opět poměrně aktuální) je jen další variantou tohoto odvěkého strachu z absolutní smrti. Strach z „konce světa“ je přitom nepochybně projekcí strachu spojeného s vlastní smrtí do kosmických rozměrů. Chiliastický postoj k budoucnosti je, dle mého názoru, vlastní každému člověku i náboženskému systému, jež dosud neprošly cyklem smrti a znovuzrození, ale dosud „smrt“ očekávají, neustále ji posunujíce hlouběji do budoucnosti. Na kolektivní rovině může chiliastické obavy kompenzovat (a dříve tomu tak opravdu bývalo) oslava svátku Nového roku – včetně vyrovnání se s rokem odcházejícím. Oslava Nového roku by měla vést k uvědomění si přirozené, ač paradoxní kontinuity života. Na pozemské úrovni sice dochází ke smrti (vyhasnutí, noci, zatmění), avšak na nebesích po smrti Slunce (příp. Měsíce či hrdiny) přirozeně přichází jeho znovuzrození.

Je zajímavé, jak málo často slýcháme otázku: „Co potřebuješ?“, „Co opravdu chceš?“ nebo případně „Co by ti pomohlo?“. Přitom to jsou ty pravé konstruující otázky, které nám pomáhají zamyslet se nad tím nejdůležitějším: kam a kudy jdeme. Když tyto otázky neslýcháme od okolí, můžeme si je položit sami. Ukažme si několik způsobů, jak na ně najít pravé odpovědi.

Novoroční předsevzetí – kdo to s nimi ještě dnes myslí vážně? Možná pár nadšenců, kteří jejich úspěšnost měří pohybem ručičky na váze nebo počtem nezapálených cigaret. Škoda, že nám podobně jako jiné rituály zbanálněla. V našem životě mají smysl.

Nikdy jsem se jako gay vědomě nezamýšlel nad tím, nakolik se mé tělo a má tělesnost liší od mužů v mém okolí. Nemluvím o sexualitě, ale o běžných fyzických projevech, jako je gestikulace, chůze, běh, držení těla, uchopení sklenice, podání ruky, prohrábnutí si vlasů rukama, překřížení nohou při sezení na židli. Snad jen – nepřitahují mě extrémně zženštilí muži.

Cítíte se finančně nezávislí? Hádáte se o peníze? Mluvíte často o hypotéce? Vztahy a peníze odjakživa patří k sobě. Dříve, než začneme řešit, jak partnera vyplatit z bytu po rozvodu, bývá užitečnější o společných financích mluvit.

Někteří sourozenci se mají rádi odmalička, jiným je rivalita vlastní a vydrží jim na celý život. Další k sobě najdou cestu až v dospělosti nebo ve stáří. Leccos záleží na povaze dětí, mnohé mohou svým přístupem k výchově ovlivnit rodiče a později v dospělosti i sami sourozenci.

Původním povoláním je historička, a tak i v politologii ji zajímá hledání historických křižovatek, zkoumání možností, jaké společnost měla, a okolnosti, jež rozhodly o řešení. Ale i to, nakolik se politická elita dokáže poučit z dřívějších chyb. Dnes je však Vladimíra Dvořáková díky „kauze Plzeň“ mediálně známá především jako předsedkyně Akreditační komise.