Online archiv

Spolu s rozvojem integračního a inkluzivního úsilí a snahy o začlenění lidí s mentální retardací do běžné společnosti roste také nutnost hledání vhodných způsobů, jak k lidem s mentální retardací přistupovat.V současné době se můžeme setkat se třemi základními modely mentální retardace - modelem limitačním, modelem popisným a modelem ekologickým.

Působí relaxačně a ozdravně, dokáže však zlepšit i naše kognitivní funkce, inspiruje nás. A kdo to vlastně je? No přece příroda.Výzkumy i všední lidská zkušenost ukazují, že kontakt s přírodou člověka uklidňuje i stimuluje. Proto se jedná o ideální prostředí pro odpočinek.

Mateřské mléko je to nejlepší, co může dítě dostat, a málokterá matka by s tímto tvrzením polemizovala. Ne všechny matky ale kojit chtějí nebo mohou. Jak se cítí v atmosféře propagandy kojení jako jediného plnohodnotného způsobuvýživy kojenců?

Vše může začínat nenápadně a pozvolna, konec však bývá i tragický. Domácí násilí je zdaleka nejčastější formou násilí, o níž se však příliš nemluví. Obětem se snaží pomoci například DONA linka.

Duly pomáhají ženám před porodem, v jeho průběhu i v období šestinedělí. Studie ukazují jejich přínos pro čerstvou matku, otce i jejich dítě. Naše veřejnost i odborníci však o nich mnoho nevědí.Otec je u porodu v současnosti téměř samozřejmostí. Přesto může dula pomoci.

"Zajíc se lišce vysmál,"říká pohádka. Ale vysmál se skutečně zajíc lišce? Nebo to byl člověk s vlastnostmi zajíce, který se vysmál lišákovi z vedlejšího paneláku?

Srovnání po deseti letechVýzkum ukázal, že dnešní čeští žáci jsou na konci základní školy individualističtější, kritičtější a více zaměření na prosazení sebe sama. Vztahy k druhým, jakož i dodržování norem a pravidel pro ně naopak ztrácí na důležitosti.Pro české žáky je stále velmi důležité ovládnout cizí jazyky, ostatní předměty jsou po deseti letech uváděny výrazně méně.

České školství se mění, a to i školství speciální. Nový školský zákon a nový vzdělávací systém by měl podpořit možnost integrace tělesně i duševně postižených mezi zdravé děti. Zákon a reálný život jsou ovšem dvě rozdílné věci.Postižené děti jsou stejně tvořivé a emočně založené jako děti zdravé. Pokud dostanou prostor a čas, dokážou druhé děti ve třídě svojí bezprostředností obohatit.

Svět psychotického člověka je plný překvapivých souvislostí, afektivních výbuchů, neklidu, proměnlivých nálad, ale i věrnosti a obrovské důvěry, říká psycholožka a psychoterapeutka Darja Kocábová.

Každý rodič vám asi řekne, že právě jeho dítě je to nejkrásnější. Kanadští vědci však nedávno zjistili, že k méně pohledným dětem se jejich rodiče chovají odlišně. Výzkumníci z University of Alberta sledovali, jak se rodiče kesvým dětem chovají během nakupování - zejména jak se starají o jejich bezpečnost. Ukázalo se, že děti, které výzkumníci předem ohodnotili jako méně pohledné, byly významně častěji svými rodiči přehlíženy.Studie se účastnilo celkem 426 rodičů s dětmi ve věku 2-5 let. Pozorování probíhalo ve 14 supermarketech, každé dítě bylo pozorováno po dobu 10 minut. Pohlednost dětí byla hodnocena na škále od 1 do 10.Výzkumníci hodnotili, zda byly děti v nákupním vozíku připoutány a jak často se od rodičů vzdalovaly na vzdálenost větší než 3 metry. Ukázalo se, že připoutáno bylo 13,3 % nejatraktivnějších dětí, ale jen 1,2 % nejméněpohledných. Méně atraktivní děti se také mnohem častěji pohybovaly samy ve velké vzdálenosti od svých rodičů.Podle hlavního autora studie, Andrew Harrella, nebyly výsledky studie pro rodiče příjemné. Většina lidí se totiž domnívá, že krása dětí v takovýchto věcech vůbec nemůže hrát roli. V dotazníku prakticky každý odpoví v tomsmyslu, že své děti miluje a nechová se k nim různě podle jejich atraktivnosti. Tento výzkum však prokázal, že rodiče se k různě vypadajícím dětem ve skutečnosti různě chovají.Vysvětlení tohoto jevu může vycházet z evoluční teorie. Rodiče nevědomě věnují více pozornosti krásným dětem, protože tyto děti jsou nositeli nejlepší genetické informace.

Výzkumy ukazují, že již čtyřměsíční kojenci mají některé barvy v oblibě více než jiné. Anna Franklin z laboratoře Surrey Baby Lab zkoumala 250 kojenců a zaměřovala se právě na jejich barvové preference. Podle ní existujerozšířený mýtus, že novorozenci jsou barvoslepí. Barevné vidění se však během raného věku dítěte zdokonaluje. V rámci výzkumu použila Franklin množství testů, aby zjistila, jak nejmenší děti vnímají barvy a jaké z nich mají nejraději.Jeden z testů spočívá například v tom, že dítěti je prezentována na monitoru počítače opakovaně jedna barva. Ta je po čase nahrazena jinou barvou a sleduje se, zda při této změně dítě zpozorní. Jindy se používá speciálníkamera, která byla původně vyvinuta pro potřeby testování pilotů RAF. Ta je schopna zaznamenat oční pohyby dítěte a tak umožňuje zjistit, na kterou ze dvou barev se dítě dívá nejdéle.Zjistilo se, že když je dítěti prezentována modrá barva a po čase jiný odstín modré, dítě je považuje za identické a začne se nudit. Avšak pokud je modrá vystřídána zelenou, dítě zpozorní a začne se znova dívat. PodleFranklin z toho můžeme vyvodit, že děti jsou si vědomy toho, že existují různé odstíny téže barvy (tedy odstíny spadající do jedné kategorie).Když se dětem ukazují dvojice barev, mají tendenci dívat se nejdelší dobu na modrou, červenou, purpurovou a oranžovou. Nejkratší dobu naopak věnují barvě hnědé. Pokud je hnědá prezentována ve dvojici s jinou barvou, dávajíděti nejčastěji přednost této jiné barvě. Podle Franklin to může znamenat, že pro nejmenší děti je nejméně oblíbenou barvou hnědá.Některé děti dávají výrazně přednost jedné barvě, zatímco jiným dětem se líbí i několik barev. Franklin ovšem zdůrazňuje, že se jedná o předběžné nálezy, které se opírají o údaje získané na vzorku přibližně 30 dětí ve věku4-9 měsíců. Její tým na výzkumu dále pracuje.Cílem výzkumu je zjistit, co rozhoduje o tom, že některé barvy jsou pro děti atraktivní, zatímco jiné nikoliv. Je to jas, sytost barev, anebo specifická část barevného spektra?Franklin by také ráda zjistila, zda se záliba v určitých barvách mění s věkem a zda je něco pravdy na stereotypu, podle kterého dívky preferují růžovou a chlapci modrou.Preferencemi barev u batolat se zabývala také Nicola Pitchford z Nottinghamu a její kolegyně Kathy Mullen z McGill University v Kanadě. Podle Pitchford začínají děti barvy chápat a pojmenovávat zhruba ve třech letech aněkteré z nich se učí dříve než jiné. Bývají to obvykle barvy, které mají nejraději, zatímco hnědou a šedou barvu, které se dětem líbí nejméně, se obvykle děti naučí pojmenovávat nejpozději. S tím koresponduje skutečnost, žehnědou a šedou barvu zřídkakdy zmiňují rodiče a málokdy se vyskytuje v dětské literatuře a filmech pro děti. Základní barvy jsou zmiňovány častěji než barvy sekundární (růžová, oranžová apod.), zdá se však, že děti se tytosekundární barvy naučí stejně rychle jako barvy základní. Musí tu být tedy nějaká"skrytá"příčina.

Vysoké sebevědomí je příjemné a lidé intuitivně chápou jeho důležitost pro psychické zdraví. Proto se snažíme o zachování a dle možností i posilování pozitivního mínění o sobě samých. Zejména v Americe si pak od zvyšovánísebevědomí svých občanů slibovali nemálo: důsledky měly sahat od snížení kriminality přes redukci počtu těhotenství adolescentů až po výpomoc státnímu rozpočtu, neboť lidé s vysokým sebevědomím vydělávají více peněz a tedyplatí větší daně. Ukazuje se však, že sebevědomí bylo v mnohém přeceněno. Časopis Scientific American uveřejnil na toto téma počátkem letošního roku přehledovou studii Roye Baumeistera a jeho kolegů.Jako jasná věc se například dříve jevilo, že sebevědomí lidé jsou přitažlivější a oblíbenější. Atraktivita i oblíbenost s mírou sebevědomí vysoce korelovaly. Jenže - stačilo se na tyto vztahy podívat trochu kritičtěji azačaly se jevit jinak."Pes byl zakopán"v tom, že všechny uvedené proměnné byly zjišťovány metodou sebeposouzení respondentů. Když se badatelé neptali na atraktivitu a oblíbenost samotných probandů, ale jiných lidí,korelace se vytratila. Lidé s vysokým sebevědomím jsou tedy krásní a oblíbení ve vlastních očích, nikoli však v očích neznámých osob či svých kolegů. To, co se zpočátku jevilo jako silná souvislost mezi vzhledem a sebevědomímjedince, se ukázalo jako jednota pozitivního sebehodnocení sebevědomých lidí z různých hledisek.Podobně padl i mýtus o pozitivním vlivu vysokého sebevědomí na školní a pracovní úspěchy."Na počátku jsme měli všechny důvody se domívat, že v posílení sebevědomí nalezneme silný nástroj pomáhající studentům,"píší autoři zmíněné studie. Naši úvahu podporovaly i starší studie prokazující souvislost mezi mírou sebevědomí a akademickou úspěšností. Některé nové studie však dokonce naznačují, že pouhé zvýšení sebevědomí může akademickouúspěšnost i snížit. Nepotvrdily se ani další přínosy, které byly sebevědomí přisuzovány: redukce rizikového chování mládeže či nižší náchylnost k předsudkům.Je tedy sebevědomí vůbec k něčemu dobré? Ale jistě - minimálně pro dobrý pocit jedince. Zde výzkumné studie prakticky jednoznačně prokazují, že vysoké sebevědomí úzce souvisí s pocitem štěstí. A to není málo.