Online archiv

Díky vydavatelskému úsilí psychoanalytika Jiřího Kocourka se česká odborná veřejnost brzy dočká zpřístupnění kompletního souboru Sebraných spisů Sigmunda Freuda v českém překladu.

Odborníci na hubnutí mají nyní nové doporučení pro lidi, kteří se snaží zhubnout: více spát. Rozsáhlá studie nyní prokázala překvapivě silný vztah mezi délkou spánku a rizikem vzniku obezity.U lidí, kteří spí méně než čtyři hodiny denně, byl zjištěn o 73 % vyšší výskyt obezity ve srovnání s lidmi, kteří spí doporučovaných 7-9 hodin. U lidí, kteří spí v průměru pět hodin denně, bylo riziko obezity o 50 % vyššív porovnání s lidmi, kteří spí 8-9 hodin, a u lidí s šesti hodinami spánku bylo riziko vyšší jen o 23 %. Výsledky tohoto výzkumu, jehož autory jsou Steven Heymsfield a James Gangwisch, byly prezentovány na konferenciSeveroamerické asociace pro studium obezity.Studie vycházela z informací o souboru 18 tisíc dospělých lidí z osmdesátých let 20. století. Autoři museli zohlednit celou řadu intervenujících faktorů (životosprávu, pohyb apod.), aby co nejlépe izolovali efekt spánku,na který se zaměřili. Gangwisch uvádí, že zjištěná souvislost se zdá opakem toho, co by se dalo intuitivně vyvodit. Ve spánku totiž člověk spotřebovává méně energie než během bdění. Na druhou stranu však během spánkunepřijímáme potravu. Zdá se, že chronický nedostatek spánku hraje podstatnou roli v tom, jak člověk vyhledává a přijímá potravu."Přibývají vědecké důkazy o tom, že existuje spojitost mezi spánkem a různými nervovýmidrahami, které regulují příjem potravy,"připomíná Heymsfield.Spánková deprivace snižuje hladinu leptinu, krevní bílkoviny, která oslabuje chuť k jídlu. Zdá se, že tato látka ovlivňuje to, jak mozek reguluje pocit nasycení. Spánková deprivace naopak způsobuje zvyšování hladinygrehlinu, který chuť k jídlu podporuje.Zdá se tedy, že prodloužení doby spánku by mohlo být jedním z doporučení pro lidi, kteří se snaží bojovat s nadváhou.

StručněOvlivňuje stres vznik onkologických onemocnění? U myší pravděpodobně ano. Vědci z Johns Hopkins Kimmel Cancer Center zjistili, že chronický stres může urychlit vznik nádorového onemocnění u jedinců s vysokým rizikem. Jejichstudie, která byla uveřejněna v prosincovém čísle časopisu Journal of the American Academy of Dermatology, prokázala, že u myší, které byly vystaveny stresujícím podmínkám a karcinogennímu ultrafialovému záření, došlo ke vznikunádorového onemocnění kůže v polovičním čase ve srovnání se skupinou myší, které nebyly vystaveny chronickému stresu. Pokud by podobná souvislost existovala i u lidí, bylo by vhodné doporučovat lidem s vyšším rizikem vznikurakoviny kůže absolvování nejrůznějších antistresových programů, jako je jóga, meditace apod. Francisco Tausk, hlavní autor studie, však upozorňuje, že pro využití těchto poznatků pro léčbu onkologických onemocnění bude třebaprozkoumat především mechanismy, jakými stres ovlivňuje průběh nemoci.

StručněPsychologové na celém světě si zvykli využívat databází Americké psychologické asociace, které jim slouží jako zdroj informací o publikacích z oboru psychologie a příbuzných oblastí. Jedná se především o abstraktovou databáziPsycINFO, která pokrývá období od druhé poloviny 19. století až po nejžhavější současnost. PsycINFO monitoruje cca 2 000 nejvýznamnějších časopisů a obsahuje již přes 2 miliony abstrakt. Od roku 2000 je k dispozici takédatabáze PsycARTICLES, která obsahuje plné texty článků. Obě tyto databáze jsou k dispozici také na mnoha vědeckých a akademických pracovištích v Česku.Referenční zdroje APA se nedávno rozšířily o dvě nové databáze - PsycBOOKS a PsycEXTRA. Jejich obsahem jsou desetitisíce článků a kapitol knih, které byly dříve obtížně dostupné. Placený přístup do těchto databází budeumožněn od ledna 2005.Databáze PsycBOOKS obsahuje plné texty přibližně 500 knih, 450 z nich tvoří tituly vydané Americkou psychologickou asociací, zbytek tvoří dnes již klasické tituly z oboru psychologie, na jejichž výběru se podílelihistorikové psychologie. Součástí databáze je i plný text Encyclopedia of Psychology (APA/Oxford University Press).Databáze PsycEXTRA obsahuje 45 000 záznamů (60 % z nich tvoří plné texty). Obsahem jsou články a publikace, které je jinak velmi obtížné získat. Na vytvoření databáze se podílel velký počet odborníků, mj. knihovníků, kteříposkytli vzácné psychologické publikace. Jedná se o nejrůznější články a statě, které byly publikovány jinde než ve vědeckých časopisech (např. ve vládních zprávách, denících, technických zprávách apod.). Předpokládá se, žetato databáze bude každým rokem obohacována asi o 30 000 nových záznamů.

StručněTranskraniální magnetická stimulace - neinvazivní technika spočívající v aplikaci opakovaných impulzů magnetické energie stimulujících nervové buňky v mozku - je nyní testována ve Spojených státech (v Northwestern University'sFeinberg School of Medicine) jako metoda léčby deprese. Vědci zkoumají, zda by tato metoda mohla být účinná zejména u pacientů, kterým nepomáhají antidepresiva. Magnetická energie je u depresivních pacientů směrována předevšímdo oblasti levé prefrontální kůry. Tato oblast hraje důležitou roli při regulaci nálady. Jakmile se magnetická energie dostane skrz lebku do mozku, vytvoří se elektrické pole, které může působit pozitivně na změny nálady. Celáprocedura trvá asi 45 minut a pacienti jsou během ní při vědomí.

StručněNedávná studie vědců z University of California v Los Angeles prokázala, že vysokoškolští studenti, kteří jsou věřící, si více váží sebe sama, konzumují méně alkoholu a mají nižší sklon k depresivitě ve srovnání se studenty,kteří věřící nejsou. Výzkumu se účastnilo 3680 studentů z 46 fakult v USA. Ukázalo se, že spiritualita je u studentů silně spojena s emocionální vyrovnaností a duševním zdravím. Výzkum současně ukázal, že nejčastějšímipravděpodobnými příčinami depresivity u vysokoškolských studentů je stres, nedostatek pohybu a zvýšená konzumace alkoholu.

StručněPodle studie nizozemských vědců může být užívání moderních antidepresiv SSRI spojeno s rizikem abnormálního krvácení. Welmoed E. E. Meijer z Ústavu farmaceutických věd v Utrechtu sledoval v letech 1992 - 2000 celkem 64 000pacientů, kteří užívali SSRI antidepresiva. Tyto léky jsou založeny na inhibici zpětného vychytávání serotoninu v mozku. Způsobují tak zvýšení hladiny tohoto neurotransmiteru. Studie prokázala významnou souvislost mezi stupněmzpětného vychytávání serotoninu, který antidepresivum způsobuje, a rizikem hospitalizace z důvodu abnormálního krvácení. Studie byla publikována v listopadu v časopise Archives of Internal Medicine.

StručněObezita u žen souvisí s vyšším rizikem vzniku a rozvoje demence. Ukázal to nový výzkum, jehož se účastnilo 290 žen narozených v letech 1908-1922. Autoři studie sledovali BMI (body mass index) a úbytek mozkové tkáně (mozkovouatrofii) v období mezi lety 1968 a 1992. Ukázalo se, že ženy, které byly v průběhu života obézní, trpěly ve stáří častěji větším úbytkem mozkové tkáně ve srovnání s ženami, které obezitou netrpěly. Studie byla provedena veŠvédsku a byla publikována v časopise Neurology.

Setkání klienta s psychologem se jeví jako rutinní, divně technická záležitost, ale jde vlastně o setkání člověka s člověkem. Některé těžko měřitelné faktory příběhu psycholog-klient mají pro diagnostický závěr nesamozřejmévýznamy, jaksi mimo nebo nad použité techniky. V žádném povolání nepostačí jen erudice, ale ve hře jsou vždy i potřebné dovednosti. V aplikované psychologii tomu není jinak.Psychologické vyšetření zanechává v klientovi intenzivnější odezvu, než se zdá. Může mít vliv na klientovo sebepojetí. Závěry vyšetření determinují i klientovo sebehodnocení i hodnocení druhých, u dětských klientů případněi postoje rodičů, někdy i učitelů. Není to experiment, který absolvuje klient často. Někdy u klienta dochází k rozhodnutí takřka životnímu (jedna má klientka pochopila při vyšetření, že má výtvarné nadání, a později sevýtvarnou prací začala živit).Klasik klinické metody Watson klade svým kolegům na srdce, aby se snažili vytěžit z diagnostické fáze případu co nejvíce relevantních informací, vedoucích k rozvaze o další psychologické intervenci. Watson vypočítává, čehovšeho si má psycholog všímat, některé proměnné se nabízejí jakoby samy (postoj k vyšetření, motivace, kooperace, koncentrace na úkoly, kreativita apod.), jiné by neměly unikat naší pozornosti, např. flexibilita, reakce naprojevené uznání nebo i na selhání, sebekritičnost, styl uvažování. Pozornost si zasluhují i další indikátory, jako jsou irelevantní či bizarní formulace, emoční ladění až euforie, inhibovanost, zcela osobní asociace.Je známým faktem, že by měl psycholog rozhodnout po ukončení testových materiálů, nakolik jsou klientovy výkony reprezentativní. Krajní případy jsou nabíledni, např. nízká reprezentativnost u depresivních klientů nebopochybná validita u impulzivních. Jestliže aplikuje testy nebo dotazníky sociální pracovnice (nebo počítač), je to výrazné ochuzení o všechny zmiňované indicie.Někdy klient už podle svého dojmu či odhadu, jak"zabodoval", sám koriguje představy o svých schopnostech nebo sklonech. To rozhodně nelze podceňovat; hodnocení je vždy součástí vnímání. Kritickou rozvahu nadvlastními výkony nemůžeme nicméně od klienta vyžadovat; ochotněji přijímá to, co je pro něj žádoucí. Buď jak buď, klient má odcházet klidnější, s větší nadějí a s vírou v sebe i ve smysl dalších konzultací.Na dospělých klientech dobře rozpoznáme, navštěvují-li nás rádi a s reálnou nadějí, děti to vyjadřují bezprostředně. Může se zdát, že by intuice psychologa měla být vzdálena exaktnímu vyšetření, ale každé psychologickévyšetření je víc než jen exaktní činnost. Intuice je legitimní kognitivní funkce, nevynořuje se jaksi ze vzduchoprázdna, rodí se v podvědomí; takové intuitivní signály je ovšem třeba kriticky hodnotit v dalším průběhu příběhu,ale vyhýbat se jim je nemoudré.Je-li tomu tak, máme psychologické vyšetření pojímat také jako korektivní zkušenost klientova sebepojetí. Na tento vedlejší produkt bychom neměli zapomínat. (Svéráznou korektivní zkušenost měl jeden asi osmiletý klučina:"Chodím sem rád, všichni na mě nadávají, ale vy ne.")Každá konzultace je tedy osobitý příběh, má svůj vývoj, své peripetie a krize, specifické postojové a hodnotové konotace a vyústit by měla v katarzi. To je to, co léčí. Vycházíme z toho, že klient má více vnitřních sil,než si uvědomuje, v tom je koneckonců smysl terapie. Stimulace tvořivé samostatnosti, jakoby nad rolí vyšetření, je už v diagnostické fázi příběhu užitečná. Jako psychoterapie přináší informace pro diagnostiku, tak diagnostickáfáze nese zároveň i terapeutické aspekty. Jakákoli izolace té či oné složky je neopodstatněna. Problém psychologického vyšetření je sice mnohem komplikovanější, ale jsme na dobré cestě, uvědomujeme-li si to, co bylo řečeno,stále na šachovnici společného příběhu.

Dospívající děti, které vyrůstají v rodinách ženských homosexuálních párů, se vyvíjejí stejně dobře jako děti, které mají rodiče opačného pohlaví. Kvalita rodinných vztahů je, zdá se, důležitější než to, zda jsou dětivychovávány rodiči opačného, či stejného pohlaví. Vyplývá to z nové studie, která byla publikována v časopise Child Development (listopad/prosinec 2004). Výzkum mj. ukázal, že děti z obou typů rodin (s rodiči stejného aopačného pohlaví) se neliší v navazování vztahů a v partnerském chování."Nejlepším prediktorem adaptace dospívajících je kvalita jejich vztahu s rodiči,"uvádí Charlotte J. Patterson, spoluautorka studie a profesorka na University of Virginia."Pokud jsou rodiče podporující audržují se svými dětmi blízký vztah, je pravděpodobnější, že jejich dospívající děti budou úspěšnější a šťastnější doma i ve škole."Patterson se svými spolupracovníky zkoumala vzorek dětí ve věku 12-18 let z 88 rodin. Rodiny byly vybrány z rozsáhlejšího souboru, který se účastní velkého národního průzkumu amerických adolescentů. Čtyřicet čtyři rodin,které se výzkumu účastnily, bylo tvořeno ženskými rodičovskými páry, 44 rodiny byly s rodiči opačného pohlaví. Obě skupiny byly vyrovnány z hlediska demografických charakteristik (socioekonomická úroveň rodiny apod.). V rámciměření psychosociálního přizpůsobení a školního výkonu dětí nebyly mezi oběma skupinami zjištěny žádné významné rozdíly.

Všichni ze své zkušenosti víme, že když se člověk necítí dobře, nemůže vykonávat dobře ani svou práci. Stejně je tomu s učiteli. Když není učitel v pohodě, ztratil uspokojivý životní pocit (well-being), protože je narušena jehotělesná, duševní i vztahová rovnováha, pak jen stěží může dobře učit a vychovávat.Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala proto rozšířenou definici zdraví, aby modernímu člověku uložila naléhavý úkol: Udělej něco pro sebe, aby ses cítil lépe na těle, duši i ve vztazích se světem, změň způsob svéhoživota, a tím i sám sebe.Podívejme se nyní z tohoto zorného úhlu na situaci učitelstva v ČR během posledních let. Můžeme s ní být spokojeni? Nikoliv! Vždyť reformní snahy u nás po roce 1989 stále směřují spíše k vnějším změnám. Pokud se tyto snahypřece jen orientují i na otázky výchovy, zvláště na osobnostní rozvoj nebo podporu zdraví, pak se to týká pouze žáků a studentů, nikoliv učitelů.Ke škodě věci je, že ani učitelé sami si jasně neuvědomují a nevyžadují rozšíření učiva jejich vlastního vzdělávání o otázky přesahující běžné koncepce vzdělání, tj. o otázky filozofické, etické, psychologické, ekologickéa zdravotní, vsazené do rámce otázek životního stylu.Tento postřeh opřeme o výsledky empirického výzkumu postojů učitelů, provedeného na vzorku 500 respondentů z celé ČR v rámci grantu MŠMT z roku 1993. Otázka, zda by mělo být vzdělávání učitelů a školní učivo obohaceno ouvedené, dosud nedoceněné okruhy, získala jen velmi malou četnost odpovědí. Zároveň však byl jako jeden ze tří nejpreferovanějších důvodů pro případný odchod ze školy uveden pocit prožívání silných stresů a duševní únavy. Nenípochyb o tom, že i naše učitelstvo prožívá v rámci radikální transformace celé společnosti velké napětí spojené s nadměrnými stresy. To se týká zvláště učitelek, začínajících učitelů a učitelstva ve velkých městech i ve školáchs odlišnými dětmi. Proto i naši učitelé potřebují psychologickou pomoc, zdravotně preventivní a podpůrné programy a především příležitosti k posilování sebedůvěry, aby dokázali čerpat ze svých zatím nedoceněných zdrojůtvořivých sil.

Žijeme v kultuře založené na řeči, kde slovo je mocným nástrojem, umožňujícím vést válku lingvistickými prostředky. Nevhodně užitý výraz může způsobit strádání či utrpení, zatímco správné slovo vyřčené ve vhodném okamžikunapomáhá uzdravovat choré. Obratnost při užívání jazyka vypovídá o sociálním statutu řečníka. Stejně tak lze s jeho pomocí výrazně ovlivnit vnímání statutu, který zaměstnanci přináší příslušnost k určité profesi.Můžeme například pominout pět let náročného studia na farmacii a degradovat lékárnici na prodavačku léků. Naproti tomu lze zvýšit prestiž veřejného domu tím, že na něj umístíme nápis Sexuální laboratoř a namísto hovorovýchvýrazů označujících profesi zde zaměstnaných dívek a žen se budeme striktně držet označení asistentka.V souladu s tímto principem dnes obchody nehledají prodavačky, ale konzultantky prodeje. V čele podniků už nestojí ředitelé, ale manažeři. Dámy, které mají na starosti jejich sekretariáty, by se dnes mohly cítit dotčeny,pokud by je někdo nazval"sekretářkou", jelikož dnes máme přece mnohem vhodnější označení"personal assistant". Jasně, práce je to ta samá, avšak asistentka nebo konzultantka mají přímo magický vliv naevalvaci ega.Zdá se však, že vliv na zachování či pokles hodnoty ega má spíše subjektivně vnímaný význam. Pokud by skutečný prožitek sebeocenění či sebeúcty kauzálně závisel na příslušnosti k určité profesi, pak by na tom byly patrněnejhůře ženy, kterým se lidově přezdívá - promiňte mi ten výraz - hajzlbáby. Při vyslovení takového slova neprožívá člověk vskutku nijak výrazně kladné emoce a ani analýza práce žen většinou důchodového věku na většinu populacevelký dojem neudělá. Jednak nejde o výrazně výdělečnou profesi, vybavení pracoviště je zpravidla omezeno na nejnutnější záležitosti, a také činnost se na první pohled jeví jako značně stereotypní: dohlížet na to, zda lidénekradou toaleťák a zda platí. Aby zmíněné povolání získalo vyšší prestiž v očích veřejnosti a případně přilákalo zájemce o toto povolání, stačí udělat jediné - přidělit mu honosnější označení, což se jeví být často jakodůležitější než obsah profesiogramu.I některé české firmy, dokonce i ty zdůrazňující svůj český původ, používají pro označení pracovních pozic angličtinu. Setkat se lze i s užitím zvukomalebných slov nebo opisných tvarů, které mají pozici dodat vyššíprestiž. Tyto syntetické náhražky jsou často jedinými kompenzacemi nezajímavé, či alespoň všední pracovní náplně, ale v kombinaci s osobnostními rysy mohou působit jako faktor napomáhající k identifikaci zaměstnance s profesínebo organizací. Předpokládá se, že lidé identifikovaní se svou profesí budou výkonnější, iniciativnější a budou vykazovat vyšší ochotu ke kooperaci. Výhodou identifikace s podnikem je nižší míra fluktuace a absencí.Druhou stranou téže mince může být určitá forma obranného mechanismu. Pokud zaměstnanec skutečně nabude dojmu, že k získání pozice asistenta prodeje (práce u americké společnosti) jsou nezbytné výrazně kladné dispozičnírysy, může tento předpoklad používat jako obranu proti pocitům méněcennosti v jiných osobních, životních nebo interpersonálních selháních (jak bych mohl být k ničemu, když přece Sale Assistant of Product Manager neboRecruitment Specialist HR Department je už z principu lepší člověk).Má to ale jedno"ale". Skutečně vyrovnaná osobnost bez vážnějšího deficitu sebeocenění nemá zapotřebí užívat"sebeklam"ve vyšší míře proto, aby sama sebe vnímala na vyšší úrovni v principu společenskésubordinace. Stejně tak společnost s vhodnou personální strategií a otevřeným způsobem řízení se může těšit z loajality svých zaměstnanců, aniž by užívala stylizace nebo manipulačních principů.Důraz na výkon a úspěch v zaměstnání je často předepisován masmédii jako jeden z nejdůležitějších aspektů hodnoty člověka, který by měl být podle mediálního obrazu nejen stále mladý a krásný, ale také vševědoucí avšezvládající. Akcent na dokonalost ve světě vytvořeném masmédii vede k zisku, zatímco ve skutečném životě spíše k obsedantně-kompulzivním poruchám. Projevem síly a zralosti osobnosti nemusí být tudíž identifikace s profesímanažera, ale naopak přiznání, že někdo je"jen"prodavačkou.