Online archiv

Kategorie: VZTAHY

Madonin komplex

dak, 1/2016
Proč muži po narození potomka ztrácejí chuť na sex

Imaginace

1/2016
při práci se závislými pacienty

Kdy a jak říct partnerovi, že nechcete mít děti?

1/2016
Vstupujete-li do nového vztahu, je nutné si vzájemně ujasnit, zda máte, či nemáte zájem mít v budoucnosti děti. Proč? Je několik témat, která nelze ignorovat, pokud chceme pokračovat v uspokojivém vztahu. Je to například náboženství a politika. Pro zapáleného katolíka by bylo obtížné spojit svůj život s ateistou. A jestliže jste voliči opačně zaměřených politických stran, pravděpodobně by u vás v budoucnu docházelo k mnoha rozporům. Pokud je nutné si vaše životní názory ujasnit co nejdříve, neměla by být zodpovězena otázka nejdůležitější? Téma rodičovství je paradoxně často opomíjeno a odsouváno až na dobu po vstupu do manželství. V mnoha případech je dokonce otevřeno až v momentě, kdy dojde k neplánovanému početí. Mnoha lidem bývá nepříjemné téma potenciálního rodičovství otevřít nebo věc nemají sami ujasněnou. Ignorace však může vyústit v situaci, kdy se zamilujete do někoho, jehož životní priority jsou zcela v rozporu s vašimi. Pokud se tedy chystáte začít nový vztah a víte, že děti nechcete, zvažte, zda by nestálo za to přečíst si následující tipy:

Děti? Ani náhodou!

Daniela Kramulová, 1/2016
Mít dítě není žádná povinnost a já mám právo zvolit si život bez něj. Mateřský instinkt ani tikot biologických hodin necítím. Chci se v životě realizovat jiným způsobem. Nač přivádět na přelidněný svět další dítě? Motivy bývají různé - výsledek stejný: dobrovolná bezdětnost. Markétě je 36 let, pracuje na manažerské pozici a už od sedmnácti má jasno: „Nechci děti. Ani s přibývajícími roky se ve mně žádné mateřské instinkty neprobouzejí, biologické hodiny mě nechávají naprosto v klidu,“ říká. Má práci, která ji naplňuje, zajímavé koníčky a láskyplný partnerský vztah. Přesto má problém. Cítí, že se v okruhu svých přátel dostává do izolace - všechny její kamarádky postupně začínají mít děti. Jedno, dvě… „Markéta je velmi společenská, ale postupně ztrácí svůj sociální komfort, protože kamarádky, s nimiž se stýkala, začaly mít jiné zájmy, jiné zážitky. Markéta se cítí ve vzduchoprázdnu. Hovory o dětech ji nezajímají, společný výlet s ubytováním v baby friendly penzionu ji odpuzuje,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Jitka Douchová. Odhaduje, že mezi jejími klientkami, vesměs vysokoškolačkami, je 10 až 15 procent těch, které programově odmítají mít děti. Narážejí na podobné sociální bariéry jako Markéta - hledat si mladší a mladší kamarádky, které ještě o děti nestojí, není řešení. Člověk potřebuje blízké kontakty s vrstevníky. Pokud mladý dospělý, který studuje a plánuje cestování, říká, že nechce děti, je to úplně normální a bez problémů akceptovatelné - většinou to vnímáme jako „ještě nechci“. Je na děti moc mladý, nezralý, nemá potřebné ekonomické ani profesní zázemí… S přibývajícími roky se podle psycholožky Douchové začíná přístup mužů a žen lišit. U párů, které zůstávají dobrovolně bezdětné, je zpravidla tím, jehož slovo má zásadní váhu, žena. „Pokud si žena v osmadvaceti uvědomuje, že nechce dítě, a nezmění své rozhodnutí během dalších čtyř nebo pěti let, už si za ním stojí. Pravděpodobnost, že by na prahu čtyřicítky najednou zatoužila být matkou, je velmi malá,“ říká. Ovlivňuje nás reklama, společnost vnucuje ženám, co všechno je nutné pro dítě zajistit, jakou dá výchova práci. Máte ale chuť pořídit si něco, co je tak strašně složité?

Jak vzkřísit zrazenou důvěru?

Daniela Kramulová, 1/2016
Odhalená nevěra je vždycky spojená se ztrátou důvěry. Jednoduchý recept, jak ji vrátit, neexistuje. Co můžeme dělat, pokud se rozhodneme, že chceme ve stávajícím vztahu zůstat? S těmito problémy vám mohou pomoci například koučové partnerských vztahů. Patří k nim i Magdalena Vokáčová. „Samostatně ke mně přicházejí lidé, kteří jsou partnerovi nevěrní, s tím, že současný stav není udržitelný, že se potřebují rozhodnout, jak a s kým žít dál. Pokud řešení situace iniciuje ten podvedený, obvykle přicházejí oba,“ říká. Lidé, kteří chtějí recept nebo jednoduchý návod v několika krocích, jak všechno zase vrátit zpátky nebo si jdou pro ujištění, že chyba je na straně toho druhého, obvykle dlouho nevydrží. „Mohu pracovat jen s lidmi, kteří cítí odpovědnost za sebe a za své vztahy,“ dodává.

Člověk potřebuje něco milovat

Daniela Kramulová, 1/2016
Začínal jako hokejový trenér, léta působil coby osobní kouč Jaromíra Jágra. Dnes Marian Jelínek, hokejový trenér extraligového týmu Mladé Boleslavi, působí nejen ve světě vrcholového sportu, ale i byznysu, především jako specialista na motivaci a mentální koučink.

Stačí být laskavý a lidský

Marie Těthalová, 12/2015
Tvrdí to Philip Zimbardo, americký psycholog, který proslul zejména díky svému vězeňskému experimentu. Kromě toho, že je slavný a nesmírně inteligentní, je také velmi spontánní a srdečný. Až tak, že mi během našeho rozhovoru nabízel, ať ochutnám jeho zmrzlinový pohár. Trémy mě tím nezbavil, nicméně ji rozhodně zmírnil.

Proč odmítá pomoc, když ji potřebuje?

Petra Štarková, 12/2015
Každý známe někoho, kdo kvůli věku, nemoci nebo jinému omezení potřebuje pomoc. Jak se ale zachovat v situaci, když se snažíte udělat něco, co by vašemu blízkému, sousedovi či klientovi zlepšilo život, ale on na vaši pomoc jednoduše kašle?

Léčivé pohádky na míru

Edith Holá, 12/2015
Lidé dlouhodobě vystavení těžké situaci se uchylují k lehčí nebo humorné četbě. Je však dobré, že existují texty, na kterých si mohou odžít to, co prožívají, a to, co nemohou říci nahlas nebo často ani v duchu sami sobě.

Odborníci pozor: Nový DSM-5 již na trhu!

red, 12/2015
V České republice vychází nový diagnostický a statistický manuál duševních poruch DSM-5, klíčový klasifikační systém duševních onemocnění. V USA byl vydán v roce 2013 a obsahuje výsledky dvanáctiletého úsilí stovek profesionálů a odborných týmů. Ve srovnání s předchozím DSM IV-R přináší rozšíření především o vývojové, kulturální a genderové aspekty duševních poruch a zpřístupňuje informace o funkčních důsledcích jednotlivých poruch. Profesora Jiřího Rabocha, vedoucího odborného týmu, který měl na starost překlad manuálu do češtiny, jsme se zeptali:

Porozumění můžete trénovat

Daniela Kramulová, 12/2015
„Už kojenec výrazně preferuje usměvavý obličej před mračícím se, když si ve svém zorném poli může vybrat. Pokud malému dítěti ukážete fotku někoho smutného a zeptáte se, co je na obrázku, bude schopné vytvořit velmi empatický příběh, ve kterém se odráží smutek,“ konstatuje psycholožka Barešová. „Základní emoční abecedu“ v sobě máme intuitivně zakódovanou, jak je to ale s rozpoznáváním kratičkých mikrovýrazů ve chvílích, kdy se někdo snaží svoji pravou emoci skrýt? Je každý schopen naučit se tyto mikrovýrazy číst? „Primárně jde o prohloubenou intuitivní dovednost, takže do určité míry ji může zlepšit každý. Jde o to, že se naučí, čeho si má ve tváři všímat,“ vysvětluje Ženatý a pokračuje: „Lidé mají tendenci prohlížet si celý obličej najednou a přeskakují z jedné svalové partie na druhou. Jenže ve chvíli, kdy se oko hýbe, nic nevidíme, říká se tomu sakadická slepota. Mikrovýraz jim mezitím uteče. Je potřeba zrakem fixovat kořen nosu a periferním viděním se snažit rozšířit vnímání celého obličeje. Přes podobná jednoduchá doporučení jsou lidé i během intenzivního jednodenního tréninku schopni zlepšit svoji schopnost čtení emocí třeba na dvojnásobek. V delším horizontu je reálné dostat se až na 95 % procent úspěšnosti. Stoprocentně každý mikrovýraz neodhalí nikdo.“

Ekmanova metoda: Jak číst emoce

Daniela Kramulová, 12/2015
Po letech výzkumů zjistil americký psycholog Paul Ekman, že základní emoce vyjadřují lidé na celém světě stejně, bez ohledu na rasu, kulturu či vyspělost civilizace, v níž vyrůstají. A taky je umějí ve tváři druhých přečíst. Ekman zašel mnohem dál: dokáže poznat i záblesk emocí, které se snažíme utajit, a vytvořil metodu, díky níž se této dovednosti můžeme naučit i my.