Online archiv

Zamyšlení nad knihou Fascinující mysl novorozeného dítěte

Nevěra jako únik pečujícího partnera Život je někdy krutý. Zamilujete se, plánujete společnou budoucnost. Nějakou dobu se vám možná daří plnit si své sny. A pak najednou přijde hrozivý úraz, nehoda, vážná nemoc. Ne vaše - partnerova. Toho, s nímž jste si ještě včera přáli ruku v ruce zestárnout. Co uděláte?

Během uplynulých desetiletí jsme zažili výrazné posuny v genderových standardech čili v normách očekávaného chování mužů a žen. Je možné, že se v budoucnu rozdíly úplně rozpustí a zmizí? Nebo spíš existuje určitá hranice a dá se čekat, že se nějaké genderové rozdíly udrží trvale?

Psychoterapeut nevystačí se základními znalostmi, jimiž ho vybaví vysokoškolské studium. Musí se vzdělávat dál, absolvuje sebezkušenostní výcviky, kurzy zaměřené na konkrétní terapeutické metody, supervize. Ve velké míře tu zažívá přijetí, otevřenost, bezpečí – nemůže být takové prostředí svým způsobem návykové?

Nesměle natáhla svoji vrásčitou ruku a dotkla se bělavé zářící plochy. Zastudila ji. Ucukla, jako by ji to překvapilo. Podívala se na svůj prst, na kterém se drobounké krystalky ledu rychle slily do jediné kapky. Další překvapení. Co to je? „Pojď, půjdeme si lehnout,“ přiblížil se odkudsi starý muž v županu, „vždyť je ještě noc.“ Otočila se za jeho hlasem a usmála se na něho. Nevěděla, kdo to je, ale cítila se bezpečně. Nevěděla, že po jeho boku prožila bezmála šedesát let. Nevěděla, že mu porodila dvě dcery a syna. Nevěděla, že už je dávno babičkou a prababičkou. „Sníh,“ ukázala směrem k zavřené ledničce, jako by si najednou vzpomněla. A pak se pokorně nechala odvést a uložit, aniž by tušila, kde je… (Příběh pacientky)

Prostor a věci, kterými se obklopujeme, ovlivňují náš život více, než si připouštíme. Kvalita bydlení značně působí na lidskou psychiku a celkovou životní pohodu. Je prokázáno, že elementy, jakými jsou světlo, barvy, zvuky, materiály či vzduch v místnosti, ovlivňují naše pocity a náladu.

„Prosím, nabídněte si. Ale dnes se mi ta bábovka nepovedla. Je trošku tmavší, než má být, a taky se mi dobře nevyklopila. No, snad se to dá vůbec jíst…“

Seriál o typických povahových rysech a o tom, jak s dotyčnými vyjít 3. díl Byla ráda, když se k ní Václav nastěhoval. Neměl přece, chudák, kde bydlet. Chápe, že nepřispívá na domácnost, když nemá práci. Ochotně ho podporovala v jejím hledání a samozřejmě mu k tomu půjčila auto. Sama jezdila do práce autobusem.

Puberta. Slovo, jež mnoha rodičům nahání strach. Je synonymem ztráty vzájemného porozumění a rodinné pohody. Jak se k synovi nebo dceři v pubertě vlastně chovat? Dají se udržet jejich pubertální projevy v mezích přijatelných pro obě strany?