Online archiv

MICHAELY MARKSOVÉ-TOMINOVÉ SVATBA NEZEVŠEDNÍ

seznamte se

Tak jako se astronauti pohybují v hvězdném prostoru odpoutaní od zemské gravitace, „internauti“ volně cestují v kyberprostoru elektronických impulzů a digitálních sítí. Jaké následky může mít, když se příliš odpoutají od reálné sociální komunikace?

Člověk se sebevědomou bytostí podle všeho nerodí. Po příchodu na svět jsme dlouho závislí na péči a hodnocení jiných lidí – silnějších, větších a zákonitě šikovnějších a schopnějších. Rodíme se nicméně s potenciálem zdravého sebevědomí dosáhnout. Pokud nám nepomohou rodiče, nezbývá než se o svou sebedůvěru poprat v dospělém věku. Zn. U houževnatých zlepšení zaručeno.

Několikaměsíční pobyt v Antarktidě mi pomohl v hledání odpovědi na otázku, jaký je vlastně vztah člověka k přírodě. Podobné téma zpracovává ve svých filmech i režisér Werner Herzog, který poutavě ukazuje zejména obě krajní polohy: člověka dobyvatele a jedince toužícího splynout s přírodou.

Léta zkoušeli žít „spořádaně“ jako většina. Odvahu a sílu veřejně se přiznat ke své odlišné sexuální orientaci našli až ve středním věku.

1. část

Asi jen málokdo unikl obrovské mediální kampani o knize 50 odstínů šedi. Kniha, která je perfektní ukázkou toho, jak moc důležitá je v dnešní době propagace a reklama, přináší love story multimilionáře Christiana Greye a mladičké Anastasie Steel několik problémů.

O tom, čím stůně současná rodina, hovoříme s Vladislavem Chválou a Ludmilou Trapkovou. Oba jsou zastánci psychosomatického způsobu léčení a iniciátory změn ve zdravotnictví. Mají na své straně nejen moudrost přírody, ale i pomalu přibývající počet lékařů, psychologů a terapeutů, kteří si jsou vědomi souvislostí mezi stavem duše a těla na jedné straně a životního prostředí a zásadního významu rodinného systému na straně druhé.

Velmi často hodnotíme knihu podle obalu. Ještě ani nevíme, o čem kniha je, a už se jí alespoň dotýkáme, protože západ slunce na obalu knihy je zkrátka přitažlivý. Lidská tvář funguje jako obal knihy. S tváří spojujeme automaticky svou vlastní představu o tom, jaký je daný člověk uvnitř, jaké má charakterové rysy, jakého je náboženství nebo jaké jsou jeho koníčky. Krásný muž nebo žena jsou většinou hodnocení vždy v pozitivním světle a lidem, kterým krása chybí, jsou velmi často přisuzovány špatné vlastnosti a pohnutky. Neurovědkyně Ingrid Olson se k lidské tváři vyjadřuje takto: „Máme v sobě zabudovanou schopnost tváře nejen rozeznat, ale také hodnotit. Žena podle tváře kolemjdoucího muže hodnotí, jestli je pro ni bezpečný, nebo ne. Muž podle tváře ženy hodnotí, jaká by byla manželka nebo matka.“ Ať si to připouštíme, nebo ne, na hodnocení tváře stavíme mnoho životních rozhodnutí. Někdy nás vyhodnocení lidské tváře může ochránit. Například na univerzitě v Pensylvánii ukázali osmi stům žen fotografi e mužů a ony měly vybrat fotografi i muže, s kterým by za žádnou cenu nešly v noci parkem. Na všech fotografi ích byli usmívající se a hladce oholení muži. 92 % žen vybralo fotografi i číslo 23 – byla to fotografi e vraha popraveného v USA v roce 1984.

Mnohé ženy jdou do procesu „objektizace“ naprosto dobrovolně. Například herečka Cameron Diaz v nedávném rozhovoru řekla: „Nejsem žena, ale objekt. Nevadí mi to.“ Když je žena objekt, znamená to, že je vnímána jako osoba, která má prsa a je možné ji využít pro sexuální účely. Naprosto se opomíjí její myšlení, touhy, sny nebo komunikace s ní. Proč některé ženy dávají tomuto pohledu na sebe samu přednost? Protože proces „objektizace“ se stává v Americe určitým trendem. Pro muže je to jednodušší. Nemusejí se zabírat ženským myšlením. A žena má důvod pro své cvičení, diety, utrácení za drahé oblečení – to jediné má smysl, je totiž objekt. Nemusí číst ani se nijak dál vzdělávat. „Je to šílený svět,“ říká doktorka psychologie Juliana Breines. „Ženy pak zakládají svou veškerou sebeúctu na vzhledu a tak taky posuzují ostatní ženy, které tomuto procesu ještě nepodlehly.“ Stačí pak malá nehoda: žena se probudí a na bradě má vyrážku nebo přibere kilo či si zlomí nehet. Kdysi taková drobnost byla okrajová záležitost, ale pro ženy které se cítí více objekty než ženami, to může znamenat rapidní výkyv v jejich psychickém zdraví. Navíc „objektizace“ vytváří paseku i v partnerských vztazích. Muž se musí totiž rozhodnout, jak bude ženu vnímat. A to je náročný úkol.