Online archiv

Kategorie: TERAPIE

Může sledování porna způsobit sexuální úchylku?

Daniela Kramulová, 10/2014
Nedávno se mi svěřil kamarád, že od té doby, co objevil na internetu tvrdé porno, se bez vzrušení, které mu přináší, neobejde. Představuje si sexuální násilí, incest, ženy s penisem znásilňující muže. Přitom je ženatý, má dvě děti a nikdy předtím podobně zvrácené choutky neměl. Mohlo je způsobit sledování pornografie?

Hurá, hoří!

Zlata Mistolerová, 10/2014
Existuje vztah pyromanie a pyrofilie? Existuje vztah mezi pyromanií a pyrofilií? Tuto otázku si kladu od chvíle, kdy jsem se setkala s prvními žháři s nařízenou ústavní sexuologickou léčbou, kteří splňovali diagnostická kritéria dílem z okruhu obou diagnóz.

Už máte svého terapeuta?

10/2014
Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Disociativní fuga:

Miroslav Orel, 10/2014
Cestuji, a nevím kam…

Psi zhloupli, aby nám udělali radost!

dak, 10/2014
Zatímco vlci ve smečce spolupracují, psi si hrají na blbečky a čekají na náš příkaz. Chtějí nám totiž udělat radost. Články na toto téma „nadzvedly“ amerického odborníka Marca Bekoffa, který se studiu psů a divoce žijících šelem věnoval desítky let.

ADHD je celoživotní porucha aneb Revoluce v psychopatologii

Radek Ptáček, 10/2014
Byli jste někdy označeni za nespolehlivé, zapomnětlivé, impulsivní nebo náladové, jenže vy jste si „neuměli pomoct“? Prostě jste neměli sílu na to, abyste si uklidili stůl nebo vyšli dřív, abyste na schůzku dorazili včas? Pak pro vás máme dobou zprávu! Od května roku 2014 již nejste nespolehliví, ale máte ADHD!

Mauricius: ostrov, kde schází stres

Jitka Nesnídalová, 10/2014
Mauricius je ostrov, který milují jeho obyvatelé i turisté. Lidé jakoby tu žili s lehkostí, pokorou a hrdostí zároveň.

Dospívá generace BEZ EMOCÍ?

10/2014
Mládeži, ač si toho není vždy vědoma, se daří špatně. A to nikoliv kvůli obvyklým existenciálním krizím, jimiž je mládí protkáno, ale protože se mezi nimi potuluje znepokojivý host, nihilismus.

Zbavím se koktání?

9/2014
Koktavost postihuje kolem 4 % dětí a 1 % procento dospělých. Velká většina z nich vnímá poruchu řeči jako svůj společenský handicap. Mnozí se vyhýbají konverzaci, dokonce rezignují na vyšší vzdělání, strach z komunikace může vyvrcholit sociální fobií.

Když tělo stůně za duši

Miroslav Orel, 9/2014
Somatoformní poruchy:

Už máte svého terapeuta?

9/2014
Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Narativní psychoterapie v práci se vztahy

Olga Kunertová, 9/2014
Když cokoli vyprávíme druhým lidem, dáváme událostem dějovou linii - něco zdůrazníme, jiné potlačíme, v určitém světle ukazujeme i sami sebe. Pro kvalitu našeho života je klíčové, jakým způsobem se vztahujeme k druhým lidem. Záměrně píšu „vztahujeme se“, abych zdůraznila, že mám na mysli naši vlastní aktivitu, kterou vztahy vytváříme, aktivitu, jež spočívá především v komunikaci. Druzí nejsou jen posluchači našeho vyprávění, ale také jejich akčními figurami, obsazujeme ostatní lidi do rolí, které jsou s tou naší komplementární, přisuzujeme tedy různé vlastnosti nejen sobě, ale také jim, vytváříme si představy o nich. Nějak je pak hodnotíme, nějak se k nim stavíme. Není to ani špatně, ani dobře, je to náš způsob, jak uchopit svět kolem sebe, jak se v něm orientovat. Zapomínáme však na to, že vztahy k druhým lidem jsou výsledkem naší vlastní aktivity a stavíme se k nim jako k nějakým objektivně daným faktům. A to se nám stává osudným, protože na jejich vývoj přestáváme mít vliv. „Má mě rád, nebo ne?“ ptají se naši klienti často, jakoby šlo o něco, co můžeme buď prokázat, nebo vyvrátit jednou provždy. Neuvědomují si, že láska je aktivní činnost, že jde spíš o to, jak sami interpretují chování toho druhého a trápí se hodnocením, které mu ve svém příběhu sami dali. V zajetí představy o tom, že je to ten druhý, kdo by měl něco měnit, se vztah dostává do krize. Jednotlivci se cítí být nuceni komplementárně fungovat v rolích, které si nevybrali. Příběhy mají tendenci žít vlastním životem a „nutit tak své protagonisty“, aby se chovali v jeho intencích, přestože jim to nepřináší uspokojení. Mají dojem, že to tak musí být. Opakovaně rozehrávají komunikační výměny, které potvrzují je samotné v nepříznivém světle, v roli, jíž by se rádi zbavili. Každý chce změnu od těch druhých, avšak ti, oslovováni stále stejným způsobem, se chovají zpravidla rovněž stejně. Pro všechny zúčastněné je to nepříjemné a bolestivé.