Online archiv

Za okny zašedlá sněhová pokrývka, obloha setrvale zatažená, naděje na jarní vylepšení ještě poměrně vzdálená. Balíme a vyrážíme za sluncem a teplem! Letenky máme do Muscatu, hlavního města ománského sultanátu, blahobytné země bez okázalého předvádění luxusu.

Prostor a věci, kterými se obklopujeme, ovlivňují náš život více, než si připouštíme. Kvalita bydlení značně působí na lidskou psychiku a celkovou životní pohodu. Je prokázáno, že elementy, jakými jsou světlo, barvy, zvuky, materiály či vzduch v místnosti, ovlivňují naše pocity a náladu.

„Prosím, nabídněte si. Ale dnes se mi ta bábovka nepovedla. Je trošku tmavší, než má být, a taky se mi dobře nevyklopila. No, snad se to dá vůbec jíst…“

Co jsou zač lidé, kteří něco předstírají? Najdeme u nich společné charakterové rysy? V čem se od sebe při předstírání liší?

Seriál o typických povahových rysech a o tom, jak s dotyčnými vyjít 3. díl Byla ráda, když se k ní Václav nastěhoval. Neměl přece, chudák, kde bydlet. Chápe, že nepřispívá na domácnost, když nemá práci. Ochotně ho podporovala v jejím hledání a samozřejmě mu k tomu půjčila auto. Sama jezdila do práce autobusem.

Puberta. Slovo, jež mnoha rodičům nahání strach. Je synonymem ztráty vzájemného porozumění a rodinné pohody. Jak se k synovi nebo dceři v pubertě vlastně chovat? Dají se udržet jejich pubertální projevy v mezích přijatelných pro obě strany?

Vy, kteří sledujete dění ve světě české psychoterapie, jistě nebudete překvapeni vznikem nové společnosti, k jejímž cílům patří prosazovat rozvoj psychoterapie jako samostatné a na rezortech nezávislé profese, začlenění psychoterapie do právního systému České republiky a zastřešování psychoterapeutů všech škol a směrů napříč rezorty. Činnost České asociace pro psychoterapii byla zahájena 28. ledna 2014, kdy proběhla první valná hromada, a my bychom vás rádi informovali o hlavních krocích, které chceme učinit do druhé valné hromady ČAP. Našim zájmem je vytvořit spolu s vámi dobře fungující společnost, a proto zveme vás všechny ke společné diskusi přes webové stránky ČAP: ww.czap.cz. Zde si také mohou zájemci vyplnit přihlášku ke členství. Otevřená diskuse k budoucím podmínkám členství v ČAP Předkládáme k veřejné diskusi a dopracování návrh podmínek členství v ČAP – naleznete na www.czap.cz. Setkání zástupců výcvikových institutů Diskusi o podmínkách členství uzavřeme na setkání (26. 3. 2014) se zástupci výcvikových institutů. Instituty vnímáme jako klíčový prvek psychoterapeutické obce, a proto považujeme za důležitou diskusi o podmínkách členství v ČAP završit na tomto setkání (je nutné se přihlásit, kapacita míst omezena). V průběhu diskuse vytvoříme definitivní návrh pro druhou valnou hromadu ČAP. II. konference o budoucnosti české psychoterapie a druhá valná hromada ČAP 23. 4. 2014 od 10 do 17 hodin, Emauzské opatství Na II. konferenci o budoucnosti české psychoterapie chceme diskutovat o aktuálních otázkách definování a výkonu psychoterapeutické profese. Loňská, první konference se stala zásadním impulzem pro zahájení činnosti ČAP, těšíme se tedy velmi na další osobní setkání. Spolupráce s ČPS a ostatními odbornými společnostmi Snažíme se o aktivní dialog a spolupráci s ostatními odbornými společnostmi. S ČPS – Českou psychoterapeutickou společností jako klíčovým partnerem a organizací, na jejíž půdě vykonali mnozí kolegové největší práci pro etablování psychoterapie, zejména – a logicky – ve zdravotnictví, chceme zahájit jednání o vzájemně prospěšné koexistenci. Těšíme se na dialog s vámi přes www. czap.cz a také na společnou užitečnou spolupráci v rámci ČAP.

O tom, jaké jsou možnosti taneční terapie a co může tanec současnému člověku dát, si povídáme s brněnskou psycholožkou Jaroslavou Dosedlovou, která se věnuje tanci a pohybu výzkumně na akademické půdě i v praxi při práci s klienty.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Ve filmu nám režisér Lars von Trier nabízí pečlivou studii života ženy, kterou bych jako sexuoložka určitě právem za nymfomanku označila.

Máte-li před sebou mluvní projev, mělo by být vaším prvořadým úkolem zaujmout posluchače hned od první chvíle. Bez rétorické průpravy však mnohdy netušíme, v čem děláme chybu a proč se nám nedaří auditorium upoutat.

Nedávno jsem natrefila na velmi zajímavý knižní titul Ve stínech za zrcadlem. Jedná se o zpověď Markéty Bednářové o jejím životě s psychózou. Tento silný autobiografický příběh mě přiměl k zamyšlení nad tím, jaký je pohled společnosti na lidi, kteří jsou duševně nemocní, a na duševní nemoci jako takové. Každý člověk se skládá z mnoha vrstev. Nejsme jen zdraví nebo nemocní. A jestliže už hovoříme o zdraví, nemáme většinou zábrany svěřit se sem tam s nějakou bolístkou. Mluvit však bez obalu o duševní nemoci už není tak jednoduché. Odrazuje nás přiznání si skutečného stavu nebo pocit, že nenalezneme vhodného posluchače. Navzdory citlivému tématu je Markéta Bednářová velmi otevřená a nebrání se žádným otázkám a podrobnostem. I když vypráví o údobích života, kdy padala až na samé dno, dodává čtenářům zvláštní sílu. Aspoň já jsem to tak cítila. V její publikaci mě zaujaly věty: „Dnes se nebojím o nemoci hovořit. A co je nejdůležitější - vůbec se za ni nestydím. Jsem schopná a ochotná odpovědět na všechny otázky týkající se mé nemoci, jejího průběhu a prožitků s onemocněním spojených. Copak by se někdo styděl za to, že si zlomil nohu? Nebylo by to divné? A není divné stydět se za jakoukoli nemoc? I psychickou?“ A tak jsem ji požádala o rozhovor.