Online archiv

Alzheimer: průlomový objev českého týmu

Alkoholik se jednou provždy může vzdát své sklenky, patologický hráč zase představy, že jednou dobude Las Vegas. Bez potravin, oblečení a dalších věcí nutných k přežití se však neobejdeme. Jenže i z nevinného pořizování předmětů uspokojujících naše základní potřeby se může stát zničující závislost.

První desetiletí existence časopisu Psychologie dnes bylo spojené se jménem Jakuba Hučína. A protože náš časopis právě završil 20. ročník, je to dobrá příležitost oslovit „pamětníky“. Tehdejší redaktor působí dnes jako psychoterapeut a zabývá se především poradenstvím ve složitých životních situacích.

Když jsem se po delší době vrátila ke svým poznámkám z let 2001 až 2005, byla jsem překvapená, jak se můj život po návratu do Evropy změnil. Spadla ze mě tíseň, zda jsem či nejsem vhodně oblečená. Neřeším kudy, jak a kam půjdu, aby to bylo bezpečné. Svobodně cestuji i zcela sama a na Alžírsko vzpomínám jako na úžasnou zemi, kde jsem potkala spoustu statečných, milých a zajímavých lidí… Do Alžírska jsme s manželem přijeli počátkem nového tisíciletí a strávili jsme tu pět let. Pro místní obyvatele byl návrat cizinců do jejich země symbolem návratu k normálnímu životu po letech teroristického řádění, při němž deset tisíc lidí zmizelo beze stopy a sto padesát tisíc přišlo násilně o život.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Jaké požadavky by měly splňovat „úspěšné“ vánoční dárky? Tuhle otázku si v 80. letech minulého století položili američtí sociální vědci. Sociolog Theodor Caplow s týmem spolupracovníků oslovili při výzkumu 350 rodin ve státě Indiana. Dozvěděli se, že dárek by měl příjemce překvapit, že by měl odpovídat jeho vkusu a jeho hodnota by měla určitým způsobem odrážet emoční hodnotu vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Většina oslovených uvedla, že chce dávat dárky, které zhruba odpovídají hodnotě dárku, který očekávají. Další důležité pravidlo zní: Respektujte hierarchii členů rodiny. Je to citlivá oblast, která bývá předmětem pečlivého porovnávání a může působit ve vzájemných vztazích jako časovaná bomba. Takže: Dárek pro snachu by neměl být větší než dárek pro syna, u zeťů a dcer platí totéž. Rodiče partnera by neměli dostat menší dárky než vaši vlastní rodiče (vzhledem k tomu, že většinu dárků i u nás vybírají ženy, je tohle doporučení určené především jim). Podobně bychom neměli „diskriminovat“ partnerovy sourozence oproti vlastním. Rodiče by měli svým dospělým dětem dávat srovnatelné dárky (pokud se některý se sourozenců v dětství cítil opomíjený nebo vnímal určitého bratra či sestru jako protežované, může „dárková disbalance“ tyhle bolestné pocity rázem oživit). Děti nevlastní, adoptované nebo v pěstounské péči by měly dostat dárky srovnatelné s dětmi vlastními.

Komu budete povídat, že Vánoce jsou časem rodinné pohody a sounáležitosti. Je to hlavně čas dokonalosti. Chystáme dokonalý Štědrý večer, pod stromkem leží dokonale zabalené dárky a předem je jasné, jak má vypadat správná reakce obdarovaných…

Předčasně narozené děti se hned na své životní startovní čáře setkávají s handicapem. Protože opustily bezpečné prostředí matčina těla o několik týdnů dříve, než by měly, jsou maličké a křehoučké, často váží méně než 1500 g („rekordmanem“ je irský chlapeček Collum, který se narodil v roce 2010 a vážil pouhých 398 g). Nedonošené děti obvykle musí čelit zdravotním problémům spojeným s nezralým vývojem, mnohdy je čekají opakované operace a týdny, někdy i měsíce stráví na pracovištích intenzivní péče neonatologických oddělení. „Jsou nádherné, roztomilé a inspirující,“ říkají o svých svěřencích zdravotní sestry z dětské nemocnice v americké Atlantě, které přišly se zajímavým nápadem. Vyfotografují spící miminko a pak snímek dokreslí - někdy děťátku přidají i patřičnou rekvizitu, například Carolina, která se pořád vrtí ve své postýlce, dostala na krk papírovou medaili a sestry ji zpodobnily jako budoucí olympijskou vítězku. Jinou holčičku, Sophii, která se narodila s vážnými dýchacími a zažívacími problémy a je na neonatologickém oddělení už více než 150 dní, sestry vidí jako budoucí baletku, Brentley může být třeba vědcem a Madlyin lékařkou. „V porovnání s křehkými tělíčky dětí si připadám obrovská,“ říká Jessica Wrightová, jedna ze sester. Ale když vidí, jak miminka dokážou statečně bojovat o svůj život, ví, že jednou mohou dokázat velké věci. Cílem projektu je především podpořit rodiče, pro něž je narození nedonošeného dítěte velkou psychickou zátěží - radost z děťátka přebíjí strach o jeho život, rodiče se trápí, že nemohou být neustále nešetrným dotekem neublížili, myslí na to, jak všechno nakonec dopadne… Sestry z Atlanty jim chtějí ukázat, že ačkoli jsou první měsíce a roky jejich děťátka spojené s řadou obtíží, v dospělosti mohou být úspěšnými lidmi jako kdokoli jiný. U nás se mohou rodiče nedonošených dětí obrátit o pomoc, radu a podporu na občanské sdružení Nedoklubko (www.nedoklubko.cz). CHODÍCÍ MĚSTO není divoký nápad sci-fi autora, ale seriózní vědecká úvaha. Architekti se pustili do realizace návrhu města, které je energeticky zcela soběstačné. Vodu získává kondenzací, takže je možné i zemědělství. Město by bylo schopno se pohybovat a ustupovat před expandujícími pouštěmi. JAKO NETOPÝR si občas můžete připadat na antigravity józe, která slibuje intenzivní zážitky z pohybu. Před nedávnem pobláznad nila Spojené státy, půlku Evropy a dorazila i k nám. Cvičení je založené na původních pozicích v józe, ale díky velkému plátnu z pevné látky umístěnému na konstrukci jste ve vzduchu. Nechte se inspirovat třeba k vánočnímu dárku pro pohybumilovné členy rodiny. ZPÁTKY DO STŘEDOVĚKU - školní třídy v 374 texaských školách teď připomínají středověké písárny. Zmizely z nich běžné lavice a židle, které výzkumníci nahradili vysokými pultíky, u nichž žáci při výuce vstoje píší . Tým psychologů po dobu dvou let sledoval aktivitu žáků stojících i kontrolní skupiny těch, kteří u psaní sedí. Zajímala je především pozornost a zaujetí pro výuku. Stojící žáci byli významně více zapojení do výuky - tento efekt se projevil výrazněji u obézních dětí. Učitelé referují, že děti u pultíků se lépe soustředí. Dlouhé stání je však podle pediatrů pro děti stejně málo vhodné jako dlouhé sezení. Zázračný objev se tedy zjevně nekoná.