Online archiv

Obor psychologie má na celém americkém kontinentě jinou tradici než v Evropě, potažmo v České republice – a stejně tak i univerzitní výuka je do značné míry odlišná, navíc v každém státě a na každé univerzitě lze postřehnout množství místních specifik.

Pracovní doba v Japonsku patří k nejdelším na světě. V řadě profesí – vedle oněch uzákoněných 50 hodin týdně – lidé pracují další desítky hodin přesčas, mnohdy dobrovolně. A tak není divu, že významným tématem pro japonské psychology práce a zdraví je pracovní stres. Výzkumně se jím zabývá i profesor Yasumasa Otsuka z Hiroshima University.

Svět firemního vzdělávání a osobního rozvoje se mění, po desetiletích zaměřených na zisk a růst si ekonomické špičky začínají zvolna uvědomovat, že jen tudy cesta nevede. Pozornost se obrací k emocím a spiritualitě.

Rozhlédněte se kolem sebe - kde právě jste? Doma? V práci? Na ulici? V kavárně? Jestli zrovna sedíte v místnosti, jak je veliká? Jak zařízená, jakou barvu mají stěny… jakou atmosféru vyzařuje? Je vám v tom prostoru příjemně? Cítíte se v bezpečí, nebo jste trochu nervózní? Uklidňuje vás, nebo spíš nutí k aktivitě?

„Budeme se potit, možná se objeví pláč, ale jedno je jisté: že se budeme smát od ucha k uchu, srdcem, celým tělem,“ říká Carlos Sepúlveda, tančící psycholog ze španělské Sevilly.

Před dvěma lety proběhla tiskem zajímavá zpráva: meditace může způsobit zvětšení mozkové kůry, především v některých oblastech (např. hyppocampus). Nyní se objevila další studie, která na tu původní navazuje. Podle ní je možné, že pokud budete pravidelně a dlouhodobě meditovat, váš mozek bude pomaleji podléhat stárnutí. Meditující lidé mají silnější vazby mezi mozkovými regiony a jejich mozek také podle všeho méně atrofuje. Silnější spojení mezi jednotlivými oblastmi mozku ovlivňuje rychlost, jakou se mozkem přenášejí elektrické signály, a tento efekt se navíc neprojevuje jen v některých oblastech, ale je patrný v celém mozku. Studie se zúčastnilo 27 aktivně meditujících lidí a stejný počet lidí tvořících věkově a podle pohlaví srovnatelnou kontrolní skupinu. V obou skupinách bylo 16 žen a 11 mužů. Meditaci se věnovali 5–46 let. Největší rozdíly mezi skupinami se týkaly kortikospinálního traktu, superiorního longitudinálního svazku a také uncinátního fascikulu. „Je možné, že aktivní meditace, především dlouhodobá, může způsobit změny na mikroanatomické úrovni,“ říká Eileen Luders, jedna z autorů výzkumu, která sama aktivně medituje. Samozřejmě se nabízí také alternativní vysvětlení, tedy otázka, zda lidé, kteří najdou cestu k meditaci, nemají poněkud odlišný mozek už předem. Zda tedy například více „propojený“ mozek tyto lidi nějakým způsobem nedovede k meditaci, místo aby byl jejím důsledkem. Výzkum na tomto poli ještě zdaleka neskončil.

Všímavost (mindfulness) se stává stále populárnějším pojmem v psychologii, v psychoterapii, v businessu i v rámci každodenního života. Podle údajů z roku 2007 se v USA ke všímavosti hlásí 41 % terapeutů. Za oceánem existují knihy o všímavém vaření, všímavě se vychovávají děti, všímavě se hraje golf… Co to však je ona všímavost, jak nám pomáhá při zvládání každodenních situací, jak se dá rozvíjet, jak nás může činit šťastné?

Umíte se vcítit do druhých? Dokážete je vyslechnout a zjistit, co skutečně potřebují - anebo se v dobré víře spíš řídíte heslem „já vím, co je pro tebe dobré“?

Duševně odolní lidé dokážou lépe zvládnout práci pod tlakem, snáze se dokážou rozhodnout, méně je trápí obavy ze selhání, a navíc se zpravidla v životě cítí spokojenější. K vyšší míře odolnosti se však můžeme vypracovat všichni - začněme třeba tím, že místo chyb na sobě budeme hledat pozitiva.

Jméno má v našem životě nezastupitelnou, jedinečnou úlohu. Je základní součástí naší identity. Máme-li jen trochu štěstí, je něčím v zásadě pozitivním, ale ten, kdo měl v životě „smůlu“ a jehož jméno je pro něj z nějakého důvodu nepříjemné, nebo dokonce nepřijatelné, se s takovou přítěží musí vyrovnávat celý život.

Jako soudní znalec byl u nejbrutálnějších zločinů - kauzy námezdných vražd, heparinového vraha, měsíce pohřešované Aničky J. „Profesně znám nejlépe lidi z opačných konců Gaussovy křivky - ty nejschopnější a ty, co skončí úplně nejhůř. S průměrnými lidmi se moc nesetkávám, jen když výjimečně zajdu na pivo,“ říká s trochou ironické nadsázky Slavomil Hubálek.