Online archiv

Kategorie: OSOBNÍ ROZVOJ

Panická úzkost na vlastní kůži

Roman Žižlavský (1978), 5/2012
Panická úzkost je taková typická česká choroba, trpí jí tu u nás velké množství lidí. Tohle mi řekl psychiatr, když jsem za ním přišel se svými úzkostmi. Vyslechl mě pozorně, ale výsledek klasický - léky. K tomu mne ubezpečil, že „to“ mám na celý život, at nepočítám, že se vyléčím. Ale můžu se s tím prý naučit žít.

Žijete přítomností, nebo ve vzpomínkách?

Zdeněk Krpoun (1986), 5/2012
Časová orientace -nový pohled na lidské chování

Už máte svého terapeuta?

5/2012
Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Už máte svého terapeuta?

4/2012
Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Přidejte minuty, ušetříte hodiny...

Dagmar Svobodová Dag, 4/2012
Balintovské skupiny v sebekoučování

Usilovat o vlastní pohodu není sobectví

Alena Slezáčková Alen, 4/2012
Psychologie by se neměla zabývat jen problémy, poruchami a defi city, ale i kladnými aspekty osobnosti, života člověka a společnosti - takové úvahy psychologů v čele s Martinem Seligmanem vedly k rozvoji oboru nazývaného pozitivní psychologie.

Můžeme být šťastní v práci?

(Dak), 3/2012
Zdá se vám štěstí v práci jako protimluv? Hospodářské výsledky firem, které se přednostně zaměřují na psychickou pohodu zaměstnanců, ukazují, že to nejen jde, ale dokonce se to ekonomicky vyplatí. „Na jarním Inner Winner festivalu můžete načerpat inspiraci, nápady a zkušenosti, jak na to,“ říká ředitel festivalu Jiří Vokáč Čmolík. A tak jsme se zeptali:

Už máte svého terapeuta?

3/2012
Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Překvapení

Dak, 3/2012
Pokud jsme překvapeni či udiveni, jako bychom ukazovali, že se nalézáme v jistém „stavu zmatení“, což se může zdát - zejména osobám, které si zakládají na tom, že mají ve svém životě vše pod kontrolou, jaksi nepatřičné. Nebo dokonce nebezpečné: pozor, teď ,neví!

Meditace pomáhá, ale nepřináší zázraky

Jan Benda, 3/2012
Stres odedávna navozuje reakci umožňující útok, nebo útěk. Dnes nás však místo predátora nebo tlupy neandrtálců stresuje dopravní zácpa či nepříjemný šéf. Organismus je vybuzený k akci, jenže není s kým bojovat ani kam utíkat. Meditace nabízí alternativní odpověd na stres, která prostupuje , myslí i tělem. Je užitečná ke zvýšení frustrační tolerance, pomáhá při zvládání úzkostí - a na rozdíl od terapeuta ji máte stále s sebou, říká americký psychiatr Mark Epstein.

Usilujeme o znalosti a zapomínáme na moudrost

Barbara Hansen Čechová, 2/2012
Sir John Whitmore patří k zakladatelům koučování a jeho knihy jsou považovány za klasiku oboru. Do Prahy zavítal na podzim loňského roku na Inner Winner festival. Více než o práci kouče jej ale lákalo hovořit o současném stavu společnosti.

I příručky o sexu hodnoťme reálně

Tomáš Novák, 2/2012
Jeroným Klimeš v článku Co chybí v příručkách o sexu (PD 1/2O12) pláče na nesprávném hrobě. Uvádí řadu dobrých otázek souvisejících se sexualitou. Na žádnou z nich údajně nenašel odpovědi „v příručkách o sexu“, které četl. Na velkou většinu v textu předložených otázek odpovídá patřičná odborná literatura dostupná v češtině. Výjimečně jde o záležitosti týkající se spíše psychologie výchovy, konkrétně jednání s dítětem. Odpověď vyžaduje empatii a individuální přístup přizpůsobený konkrétním podmínkám. Těžko odpovídat „po lopatě“. O tom, že autor zřejmě nezná aktuální situaci, vypovídá závěr textu. Bere si na mušku podávání ruky v prezervativu dětem. K tomu dvě zprávy. Dobrou: Osud zmíněné příručky je již mezi odborníky znám. Špatnou: Ojojoj, navléci celou ruku do prezervativu je úkol hodný špičkového sex trenéra či, jak se ještě moderněji říká, „sex kouče“. Pokud by to snad dokázal autor článku, má buď maličkou ručičku nebo vskutku gigantické (jak vtipně uvádí) šprcky. Není problém napsat příručku sexuální výchovy: „Na co jste se báli zeptat o sexu“, a to jak pro mládež, tak v rozšířené verzi pro starší a pokročilé. V sexuální výchově však není ten, jehož názory by byly přijatelné lidem všem. Odpovědi by budily polemiky připomínající bouři ve sklenici vody. Respektuji právo rodičů rozhodnout co, kdy a jak by se jejich děti měly dozvědět o sexu. Jen bych si přál, aby rodiče četli či naslouchali i hlubším informacím, než jsou obsaženy v příručkách přečtených dr. Klimešem.