Online archiv

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Pokud jsme překvapeni či udiveni, jako bychom ukazovali, že se nalézáme v jistém „stavu zmatení“, což se může zdát - zejména osobám, které si zakládají na tom, že mají ve svém životě vše pod kontrolou, jaksi nepatřičné. Nebo dokonce nebezpečné: pozor, teď ,neví!

Stres odedávna navozuje reakci umožňující útok, nebo útěk. Dnes nás však místo predátora nebo tlupy neandrtálců stresuje dopravní zácpa či nepříjemný šéf. Organismus je vybuzený k akci, jenže není s kým bojovat ani kam utíkat. Meditace nabízí alternativní odpověd na stres, která prostupuje , myslí i tělem. Je užitečná ke zvýšení frustrační tolerance, pomáhá při zvládání úzkostí - a na rozdíl od terapeuta ji máte stále s sebou, říká americký psychiatr Mark Epstein.

Sir John Whitmore patří k zakladatelům koučování a jeho knihy jsou považovány za klasiku oboru. Do Prahy zavítal na podzim loňského roku na Inner Winner festival. Více než o práci kouče jej ale lákalo hovořit o současném stavu společnosti.

Jeroným Klimeš v článku Co chybí v příručkách o sexu (PD 1/2O12) pláče na nesprávném hrobě. Uvádí řadu dobrých otázek souvisejících se sexualitou. Na žádnou z nich údajně nenašel odpovědi „v příručkách o sexu“, které četl. Na velkou většinu v textu předložených otázek odpovídá patřičná odborná literatura dostupná v češtině. Výjimečně jde o záležitosti týkající se spíše psychologie výchovy, konkrétně jednání s dítětem. Odpověď vyžaduje empatii a individuální přístup přizpůsobený konkrétním podmínkám. Těžko odpovídat „po lopatě“. O tom, že autor zřejmě nezná aktuální situaci, vypovídá závěr textu. Bere si na mušku podávání ruky v prezervativu dětem. K tomu dvě zprávy. Dobrou: Osud zmíněné příručky je již mezi odborníky znám. Špatnou: Ojojoj, navléci celou ruku do prezervativu je úkol hodný špičkového sex trenéra či, jak se ještě moderněji říká, „sex kouče“. Pokud by to snad dokázal autor článku, má buď maličkou ručičku nebo vskutku gigantické (jak vtipně uvádí) šprcky. Není problém napsat příručku sexuální výchovy: „Na co jste se báli zeptat o sexu“, a to jak pro mládež, tak v rozšířené verzi pro starší a pokročilé. V sexuální výchově však není ten, jehož názory by byly přijatelné lidem všem. Odpovědi by budily polemiky připomínající bouři ve sklenici vody. Respektuji právo rodičů rozhodnout co, kdy a jak by se jejich děti měly dozvědět o sexu. Jen bych si přál, aby rodiče četli či naslouchali i hlubším informacím, než jsou obsaženy v příručkách přečtených dr. Klimešem.

Chcete se stát nejlepšími golfisty světa? Chcete mít po ruce přístroj, který vám kdykoli vypočítá vaše duševní rozpoložení? Stroje, které změří všechno uvnitř lidského těla, jsou stále levnější a menší. Za pár let bude mít každý doma spánkovou laboratoř či měřič koncentrace. Zatím si svou technologickou budoucnost můžete vyzkoušet na hrách.

Smrt je v adrenalinových aktivitách nepřetržitým rizikem. I zkušení surfaři končí v několikametrových vlnách, stále častěji se objevují zprávy o freeriderech umírajících v lavinách. Co je motivuje hazardovat se zdravím i životem? Jsou extrémní sportovci neurotici bažící po adrenalinu stejně jako narkomané po své dávce, nedospělí jedinci bez pudu sebezáchovy, či vyzrálé osobnosti s vlastní životní filozofií?

Peníze se mě prostě nedrží. Na plnou hromadu se vždycky sype líp. Chudoba cti netratí. Tolik se poctivou prací vydělat nedá. Co všechno jste v dětství slyšeli o penězích? A věřili byste, že podobná tvrzení ovlivňují váš život dodnes?

Dnes chceme být všichni velcí, být vidět. Ale opravdové hrdinství často nikdo nevidí. Spočívá v tom, co člověk udělá, anebo taky neudělá, pro druhého, aby mu pomohl, říká psycholog Jaro Křivohlavý.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Představte si člověka sedícího v místnosti zády k vám. Nic neříká, zdá se, že vás ignoruje. Totéž můžete činit i vy. A přesto intenzivně cítíte jeho přítomnost. Americký psycholog Paul Watzlawick lapidárně konstatoval: „Nelze nekomunikovat.“