Online archiv

„Budeme se potit, možná se objeví pláč, ale jedno je jisté: že se budeme smát od ucha k uchu, srdcem, celým tělem,“ říká Carlos Sepúlveda, tančící psycholog ze španělské Sevilly.

Před dvěma lety proběhla tiskem zajímavá zpráva: meditace může způsobit zvětšení mozkové kůry, především v některých oblastech (např. hyppocampus). Nyní se objevila další studie, která na tu původní navazuje. Podle ní je možné, že pokud budete pravidelně a dlouhodobě meditovat, váš mozek bude pomaleji podléhat stárnutí. Meditující lidé mají silnější vazby mezi mozkovými regiony a jejich mozek také podle všeho méně atrofuje. Silnější spojení mezi jednotlivými oblastmi mozku ovlivňuje rychlost, jakou se mozkem přenášejí elektrické signály, a tento efekt se navíc neprojevuje jen v některých oblastech, ale je patrný v celém mozku. Studie se zúčastnilo 27 aktivně meditujících lidí a stejný počet lidí tvořících věkově a podle pohlaví srovnatelnou kontrolní skupinu. V obou skupinách bylo 16 žen a 11 mužů. Meditaci se věnovali 5–46 let. Největší rozdíly mezi skupinami se týkaly kortikospinálního traktu, superiorního longitudinálního svazku a také uncinátního fascikulu. „Je možné, že aktivní meditace, především dlouhodobá, může způsobit změny na mikroanatomické úrovni,“ říká Eileen Luders, jedna z autorů výzkumu, která sama aktivně medituje. Samozřejmě se nabízí také alternativní vysvětlení, tedy otázka, zda lidé, kteří najdou cestu k meditaci, nemají poněkud odlišný mozek už předem. Zda tedy například více „propojený“ mozek tyto lidi nějakým způsobem nedovede k meditaci, místo aby byl jejím důsledkem. Výzkum na tomto poli ještě zdaleka neskončil.

Všímavost (mindfulness) se stává stále populárnějším pojmem v psychologii, v psychoterapii, v businessu i v rámci každodenního života. Podle údajů z roku 2007 se v USA ke všímavosti hlásí 41 % terapeutů. Za oceánem existují knihy o všímavém vaření, všímavě se vychovávají děti, všímavě se hraje golf… Co to však je ona všímavost, jak nám pomáhá při zvládání každodenních situací, jak se dá rozvíjet, jak nás může činit šťastné?

Umíte se vcítit do druhých? Dokážete je vyslechnout a zjistit, co skutečně potřebují - anebo se v dobré víře spíš řídíte heslem „já vím, co je pro tebe dobré“?

Duševně odolní lidé dokážou lépe zvládnout práci pod tlakem, snáze se dokážou rozhodnout, méně je trápí obavy ze selhání, a navíc se zpravidla v životě cítí spokojenější. K vyšší míře odolnosti se však můžeme vypracovat všichni - začněme třeba tím, že místo chyb na sobě budeme hledat pozitiva.

Jméno má v našem životě nezastupitelnou, jedinečnou úlohu. Je základní součástí naší identity. Máme-li jen trochu štěstí, je něčím v zásadě pozitivním, ale ten, kdo měl v životě „smůlu“ a jehož jméno je pro něj z nějakého důvodu nepříjemné, nebo dokonce nepřijatelné, se s takovou přítěží musí vyrovnávat celý život.

Jako soudní znalec byl u nejbrutálnějších zločinů - kauzy námezdných vražd, heparinového vraha, měsíce pohřešované Aničky J. „Profesně znám nejlépe lidi z opačných konců Gaussovy křivky - ty nejschopnější a ty, co skončí úplně nejhůř. S průměrnými lidmi se moc nesetkávám, jen když výjimečně zajdu na pivo,“ říká s trochou ironické nadsázky Slavomil Hubálek.

Terapie zaměřená na řešení

Vycházíme-li z odkazu vývojové psychologie Jeana Piageta, často dodnes chybně chápeme dítě jako ryze egocentrickou bytost, jíž jsou na hony vzdáleny schopnosti uvažování v rámci racionální logiky. Nové výzkumy ale ukazují, že již ve velmi útlém věku jsou děti schopné empatického vžívání do druhých, chápání vzorců příčiny a důsledku, a dokonce i porozumění zákonům pravděpodobnosti. Děti zkoumají svět stejným způsobem, jak to činí například přírodovědci. Cíleně experimentují, vyhodnocují získané statistické údaje a na základě těchto pozorování vytvářejí hypotézy o fungování světa. Vše, co je obestřeno závojem tajemství, je pro děti jako magnet. Naopak jednoduché děje, které neskrývají žádné překvapení, se pro ně stávají brzy nezajímavou a nudnou rutinou.

/ O užitečnosti působení psychologů na školách pochybuje jen málokdo. Jejich možnosti jsou ale mnohdy limitované velikostí úvazku, jen málokterá škola si stálého školního psychologa „může dovolit“. Kolik času by měl na škole skutečně strávit, aby jeho práce mohla mít znatelný vliv na život školy? A může opravdu pomoci s řešením sociálně-patologických jevů, jako je např. šikana, nebo se syndromem vyhoření u učitelů? /

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Tančící derviši patří k islámské sektě mystiků. Při svých vystoupeních provádějí téměř kaskadérské kousky.