Online archiv

Je psychowalkman technologií budoucnosti, díky níž budeme schopni lépe zvládat stres a vyřešíme své psychické potíže, nebo se jedná jen o trochu drahou relaxační pomůcku využívající naivity uživatelů?Základní funkcí AVS přístroje je navodit u uživatele stav relaxace. Je otázkou, zda ke stejnému stavu nemohou pomoci i jednodušší přístroje, poslouchání hudby nebo návštěva přírody.

Zraková vada často upoutá veškerou pozornost vidících lidí a zastíní všechny ostatní vlastnosti zrakově postiženého. Toto zkomolené vnímání ve spojitosti s různými předsudky pak řídí jednání vidících vůči takto postiženémučlověku.Tereza Laryšová (1978) - Psycholožka. Působí na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Ve své diplomové a rigorózní práci se zabývala psychologickými službami pro děti a dospělé se zrakovým postižením. Tétoproblematice se věnuje i ve své disertační práci.

Umět dobře vzájemně komunikovat, mít spolehlivého partnera či cítit porozumění v manželství, to vše jsou faktory, které podle odborníků posilují naše zdraví. Naopak pokud mezi manželi převažují negativní interakce nadpozitivními, může to být příčinou zdravotních komplikací - zejména pokud tato situace trvá dlouho. Vyplývá to z nové studie, jejíž výsledky byly prezentovány na 112. výročním zasedání Americké psychologické asociace v Honolulu.Určité dlouhodobé způsoby chování jednoho partnera mohou přispívat k tomu, že druhý z partnerů se začne potýkat s chronickými zdravotními problémy. Studie se účastnilo 729 dospělých lidí nad 50 let, kteří žili v prvnímmanželství. Autoři zkoumali celkem pět dimenzí kvality manželství (nesoulad, negativní a pozitivní partnerské chování, celkovou kvalitu vztahu a manželskou komunikaci) a čtyři indikátory fyzického zdraví (fyzické příznaky,chronické zdravotní problémy, invaliditu a vnímané zdraví). Výsledky studie prokázaly, že kvalita vztahu významně souvisí s výskytem zdravotních problémů. Konkrétně výskyt negativních vzorců partnerského chování (nadměrnépožadavky na druhého partnera, přílišná kritičnost, nespolehlivost, časté rozčilování apod.) byl spojen s častějším výskytem zdravotních obtíží. Autoři studie dbali na to, aby výsledky nebyly ovlivněny možnými intervenujícímifaktory (socioekonomický status, vzdělání apod.). Autoři upozorňují na to, že negativní chování manželů vůči sobě lze ovlivnit v pozitivním směru. Např. manželská terapie se může zaměřit na zmírnění vzájemné kritiky, nadměrnýchpožadavků a eskalujících negativních emocí. Pokud se podaří snížit manželský distress, může to mít za následek nižší riziko zdravotních problémů v pozdějším věku.

Dr. Mirko Frýba - Kusalananda Thera - nyní mnich, dříve univerzitní profesor psychologie, dnes žije převážně na Srí Lance, kde je mistrem nauky Dhamma a svým žákům nabízí postupy k zvládání všedního života. Z jeho knih jenejznámější"Umění žít šťastně".

Peter Hawkins a Robin ShohetPraha, Portál 2004. 216 s.Kniha dvou amerických autorů pojednává o supervizi v oblasti psychologické a sociální práce. Je určena všem, kdo supervizi praktikují nebo se k ní teprve odhodlávají. Oba autoři celkem správně předpokládají, že v pomáhajícíchprofesích jsou okamžiky, kdy člověk při své práci sám na sebe nestačí, kdy potřebuje dobít"baterky", aby mohl ve své práci lépe pokračovat. A právě supervize mu může pomoci nabrat nové síly a chuť do práce. Výchozípředpoklad, že pomáhající profese patří k velmi namáhavým povoláním, je správný. V takových povoláních potřebuje každý tu a tam korigovat sám sebe, postavit se sám před zrcadlo a zjišťovat, jak na tom vlastně je, kolikpsychické síly má k dispozici. Pomáhající člověk totiž potřebuje mít dost sil nejen pro sebe, ale i na to, aby mohl rozdávat, tedy pomáhat těm, kteří jsou na tom mnohem hůře než on sám. Publikace je zaměřena na konkrétní praxisupervize v oblasti pomáhajících profesí, jimiž podle autorů knihy jsou: sociální pracovníci, alternativní zdravotníci, lékaři, učitelé, zdravotní sestry, manželští poradci. Všechny odborné supervize bazírují na tom, že člověk,ani ten nejušlechtilejší a nejpřipravenější, sám na sebe v plném slova smyslu nestačí, neboť při práci v náročném terénu potřebuje každý čas od času posílit, případně pokračovat ve výměně zkušeností s ostatními kolegy. V těchtopovoláních hrozí ve značné míře náhlé či pozvolné vyhoření. To znamená stav, kdy i dobře připravený jedinec v pomáhající profesi nemůže dál a začne pozvolna podléhat nástrahám a problémům v prostředí, v němž pracuje. Supervizenám může pomoci ve snaze o trvalý a plynulý růst. V rámci pomáhajících profesí patří k nutnostem. V knize nejsou pomáhající povolání ve vztahu k supervizi blíže specifikována, aby bylo zjevné, že při supervizi si např. lékař vpodrobnostech nemá mnoho co říci s některými jinými profesními povoláními. To pro mne znamená, že se supervize má vést v rámci často odlišných specializací. Publikace amerických autorů je věcná a také zcela přímo uvádí dosupervize. Řekl bych, že se jedná o užitečnou a praktickou pomůcku pro ty, kteří ji potřebují pro svou praxi. Tím se liší od knihy jiných dvou amerických autorů (Ekstein a Wallerstein,1972), která v sedmdesátých letech kolovalav odborném samizdatu. Ta byla plná úvah, poukazování na možné vztahy a odpovědí na otázky, proč je supervize nutná. Naproti tomu Hawkins a Shohet věcně instruují zájemce, jak postupovat, když někdo potřebuje podstoupitsupervizi.

Hoganův rozvojový test je unikátním osobnostním dotazníkem, který postihuje tzv. temnou stránku osobnosti člověka - interpersonální tendence, které jsou za běžných okolností skryty za naší sociální maskou a které se projevujíjen za určitých okolností.

Linka bezpečí je velmi vytíženou krizovou linkou pro děti a mládež. Počet dovolání se pohybuje okolo 2300 denně, z toho samotných hovorů je kolem 300.

Je všeobecně přijímáno, že existují rozdíly v kvalitě škol i učitelů. Stanovení této kvality je však nesmírně obtížné, existuje množství kritérií, hledisek a zájmů.Na konci června se rozdávají vysvědčení. Toto období je pro děti časem velkého bilancování.

Míra organizace času a činností v osobním životě a v práci, ve vztazích a činnostech je individuální. Ať už pramení z naučených vzorců, nebo je podmíněná geneticky, nelze zpochybňovat její vliv na identifikaci osobních cílů aúspěšnost při jejich dosahování. Plánování času a činností může probíhat spontánně, náhodně, nesystematicky, anebo nemusí probíhat vůbec. Lze si ho však také osvojit a systematicky využívat a s touto nabídkou přicházejí autořiplánovacího systému, který vychází v obnovené podobě."Každá cesta někam vede, ale ne vždy k vašim cílům. (...) Času máme sice všichni stejně, ale někteří z nás stihnou dojít dál."Takto Marcela Rolfíková uzavíráprůvodce pro uživatele plánovacího systému, který v šesti kapitolách seznamuje čtenáře nejen s používáním předtištěných formulářů, ale i se základy sebeřízení, plánování úkolů a činností, plánování času a práce s informacemi.Definováním životních (strategických) cílů a jejich rozfázováním do dílčích kroků na základě reálných životních rolí se může čtenář/uživatel přiblížit k jejich naplnění, k realistickému sebehodnocení, jež odráží podstatu anávratnost investic, které vkládá do činností a vztahů v rodině, práci a osobním životě. S pomocí odkazů na zahraniční i tuzemskou literaturu, věnovanou sebeřízení a organizaci času a činností, se plánovací systém řadí ksoučasnému trendu propojování organizace práce a osobního života. Právě v tom spočívá jeho silná stránka, tedy ne řízení, ale sebeřízení jako pevný základ motivace, směřování, naplňování osobních cílů v rovnováze mezi osobnímživotem a prací. Koučování, ne jen vyučování jako silný nástroj v rozvoji lidských zdrojů. Ocenit lze členění a návaznost jednotlivých kapitol, které se zrcadlí i v organizaci plánovacího systému: definování životních rolí aživotních cílů, určení prioritních, a tedy strategických cílů a jejich rozčlenění na cíle dílčí. Následuje reflexe pravidelných činností podle kritérií důležitosti a naléhavosti, a jejich systematické sledování, rozpoznánívlastních denních a týdenních cyklů a jejich zabudování do plánování času a činností. Důležitou součástí systému je i týdenní, měsíční a roční hodnocení činností a sebeřízení jako užitečná pomůcka při vytváření návykůsebeřízení. Systém obsahuje nově i stručný popis metody myšlenkových map při řešení problémů, rozvíjení tvořivosti, desatera zvládání stresu, akutní únavy a vyrušení. Poněkud carnegiovsky jsou nastolena desatera zásad dobréhovyjednávače a zdrojů vyjednávací síly, jejichž slepé dodržování zavání nereflektovanou manipulací v mezilidském kontaktu. Seznam použité literatury odkazuje na další užitečné zdroje v oblasti sebeřízení. V souhrnu lze říci, žepro vedoucí pracovníky, osoby zatížené mnoha rozmanitými činnostmi s pevnými uzávěrkami, ale i pro ty, kdo chtějí svou organizaci času a činností v osobním životě i práci zpřehlednit, může být plánovací systém ADK Classic velmiužitečnou pomůckou.

Schopnost aktivně ovlivňovat své tělesné funkce i činnost svého mozku nepatří do science fiction. Přichází s ní metoda EEG biofeedback. A hlásí úspěchy. Přesto má kromě svých propagátorů i řadu kritiků.

"Otevřenost k tajemství", reflexe vlastní duchovnosti a především prožitek transcendence jsou výrazem živé náboženské víry. K oživování vlastní spirituality a k prohlubování vztahu s Bohem je odedávna základnímprostředkem modlitba.Možnost svěřit se někomu druhému se svými starostmi a ventilovat je patří k důležitým psychohygienickým prvkům. A to může modlitba nabídnout.

Hodnotové orientace zaměstnanců i manažerů, jejich chování a komunikace, to vše vytváří firemní kulturu. Formálně ji sice stanovuje management organizace, záleží ale na zaměstnancích, zda ji přijmou za svou.Firemní kultura se netýká jenom zaměstnanců v kancelářích, ale i provozu v dílnách. Firma si v jejím duchu zaměstnance vychovává již od učňovské přípravy.