Online archiv

Koncept čtyř živlů má velkou kulturní i prožitkovou bohatost. Přestože šlo o nejstarší výkladový systém lidské povahy, z akademické psychologie se ztratil jako nevědecký. Tím se však nezměnilo nic na tom, že živly jsou dobřerozlišitelné kvality.

České školství čeká reforma, jež má být údajně největším zlomem od dob Marie Terezie. Žákům by měla jednoznačně pomoci, otázkou je, jak se s ní vypořádají učitelé.Učitelé by po připravované reformě neměli být modelem toho, kdo všechno zná, ale toho, kdo umí s žákem co nejlépe pracovat.

Všechno, co člověk potřebuje k uskutečnění svých tužeb a cílů, si nese v sobě. K uvědomění a využití těchto skrytých možností pomáhají koučové. Pomocí metafor se v neobvyklém výzkumu pokusili vystihnout podstatu své práce."Kouč je jako moudré zrcadlo,"říká jedna z metafor.

Buddhovo učení dává člověku poznat, jak má správně myslet, a ukazuje mu cestu ke štěstí, říká psycholog a buddhistický mnich Mirko Frýba Bhante Áyukusala. Buddhismus nestojí proti poznatkům psychologie, naopak využívá ty nejlepší.

Bochumský osobnostní dotazník (BIP) má v české verzi podtitul"inventář profesních charakteristik osobnosti", který výstižně charakterizuje zaměření této metody.

Ivo Plaňava, psycholog a manželský poradce

Také si myslíte, že ideální pracovník je ten, kdo bere svou profesi jako poslání a nic od ní nechce získat jen pro sebe? Jste na dobré cestě k vyhoření.Profesionálové, kteří jsou opakovaně přítomni traumatizující události, potřebují k tomu, aby profesně nevyhořeli, své emoce ventilovat. K tomu může pomoci debriefing vedený psychologem, na němž může hasič nebo záchranářotevřeně mluvit o tom, co prožívá.

Syndrom ustrnutí nebo stagnace je určen těmito příznaky: zástava vývoje osobnosti, uváznutí v minulosti, ztráta smyslu života a životní radosti, rozmrzelost, ochromenost rozhodování. Stojatost osobního vývoje vede až kneurotickým poruchám, řečeno s Franklem k noogenním. Může jít o trvalejší stav, jen v tom případě lze hovořit o syndromu stagnace. Negativní epizody kratšího trvání známe přece důvěrně všichni, a mohou být i pozitivníminkubačním stadiem k novému rozmachu. Syndrom ustrnutí je vývojové vyhasnutí, stagnace na vývojovém stupni.Syndrom profesního ustrnutí (vyprahlosti, vyhoření, burn-out) je obdobný, může iradiovat na ostatní životní role. Syndrom ustrnutí se nicméně nemusí vždy dotýkat profesní stagnace, ač tak bývá často.Anglické pojmenování (syndrome of stagnation) ukazuje na latinský původ (stagnum = neproudění, zástava toku). Podle Oxfordského slovníku"stagnate"znamená"přestat téci, být nečinným", ale i"stávat se otupělým, zůstat na jednom místě". V angličtině lze tohoto slovesa užít i v případě, že došlo ke ztrátě motivace. Američané tu používají slova"zest"- to původně značí"příchuť, koření,motivovanost, radost z tvoření plánů". Jak vidět, konotace dokreslují výstižně stav ustrnutí. Ztrácí se pocit"ještě to není hotovo".Bez nadsázky lze říct, že vše, co existuje, se vyvíjí, odvíjí v čase. Z toho nelze vymanit ani osobnost, všechny psychické potence jsou plné jen tehdy, jsou-li ve vývoji, lépe řečeno v pokroku. Ustrnutí si člověk nemusíuvědomovat v celém rozsahu.I v duševním životě člověka lze pozorovat jakousi entropii, sklon proti vzmachu"elán vitale". Pobyt ve světě může být jen tehdy plnohodnotný, napomáháme-li realizaci pozitivních dispozic - stojatost je zhoubná.Proti této entropii není imunní ani láska, opravdová je, pokud se rozvíjí, roste. Platí-li postřeh středověké filozofie, že ctnost je právě poloha mezi oběma krajnostmi (statečnost střed mezi zbabělostí a nezodpovědnýmhazardem, spravedlnost centrální poloha mezi nespravedlností a shovívavostí či neangažovaností), o lásce to neplatí, ta může jen růst, nikdy není dovršena.Moderní člověk má mnoho nectností (v tom byl člověk vždy"moderní"), ale přesto se zdá, že touha po dokonalosti, po vývoji a po smyslu je u něho zachována.Syndrom ustrnutí odkazuje na základní pocit radosti z toho, že jsem, že existuji. Údiv nad darem bytí (i nad vnímáním zázraku reality) je živnou půdou pro lidské plány i prosociální chování. Je orientován nejenhorizontálou, ale i vertikálou. Životní prožitky a zkušenosti posilují jeho vývoj a právě syndrom stagnace představuje ztroskotání.Mohlo by se zdát, že uvažovaný syndrom není nijak patologický, jako by šlo o stav marginální, jen o nároky zjemnělé diagnostiky, o ochuzení vnitřní dynamiky. Někdy však je to stav trýznivosti, bezradnosti. Každá věc, má-libýt k něčemu, musí být schopna rozvíjení. Ve zdání, jako by byl syndrom stagnace okrajovou záležitostí poruchovosti osobnosti, je ovšem i kus pravdy. Není nijak daleko k pozitivnímu rozhodnutí.Smyslem naší úvahy jsou implikace pro praktickou psychologickou práci. Vždy je třeba začít u sebe. I pouhý nástin uvažovaného syndromu může naši odbornou praxi nepříjemně ovlivňovat. Jsme nebo bychom měli být citlivější vautoreflexi; vsaďme na stálou tvořivost, odolávejme zaběhané rutině, inovujme své postupy, zkoušejme nové programy, nebojme se objevovat. (Vzpomínám s vděčností, jak mě překvapila efektivita dereflexních skupin Lukasové.)Syndrom ustrnutí ukazuje, že každý kousek radosti, který se podaří vnést do prožívání našich klientů, je pozitivním lidským prosociálním přínosem. Pro klienta i pro mne. A to není málo.

Psychologie dosud nemá všeobecně uznávanou definici spirituality, tématu se však poslední dobou intenzivně věnuje. Inspiraci přinášejí neurologické výzkumy i východní filozoficko-náboženské systémy.Spiritualitu chápeme jako niterný duchovní prožitek: zakoušení vztahu s něčím, co nás přesahuje.

Rozvoj osobnosti, seberealizace, práce s emocemi. Tyto i jiné psychologické roviny rozvíjí buddhismus. Praktické výsledky ukazuje i výzkum: buddhisté působí klidněji a spokojeněji než ostatní lidé.Buddha řekl, že existuje utrpení, ale také řekl, že existuje jeho konec, a předal metody, které k tomu vedou.

Mnoho lidí touží alespoň po chvíli, kdy by mohli být jen sami se sebou. Zároveň se samoty bojí a obklopují se moderními technologiemi, aby jim dělaly společnost. O co přicházejí? A proč je samota ke zdravému duševnímu životu potřebná?Přítomnost velkého množství lidí posiluje u člověka potřebu samoty. Proto se ve velkých městských aglomeracích zvyšuje anonymita a sociální izolace. Obyvatelé jsou množstvím sociálních kontaktů přesyceni a od ostatníchlidí se izolují.

StručněOvlivňuje stres vznik onkologických onemocnění? U myší pravděpodobně ano. Vědci z Johns Hopkins Kimmel Cancer Center zjistili, že chronický stres může urychlit vznik nádorového onemocnění u jedinců s vysokým rizikem. Jejichstudie, která byla uveřejněna v prosincovém čísle časopisu Journal of the American Academy of Dermatology, prokázala, že u myší, které byly vystaveny stresujícím podmínkám a karcinogennímu ultrafialovému záření, došlo ke vznikunádorového onemocnění kůže v polovičním čase ve srovnání se skupinou myší, které nebyly vystaveny chronickému stresu. Pokud by podobná souvislost existovala i u lidí, bylo by vhodné doporučovat lidem s vyšším rizikem vznikurakoviny kůže absolvování nejrůznějších antistresových programů, jako je jóga, meditace apod. Francisco Tausk, hlavní autor studie, však upozorňuje, že pro využití těchto poznatků pro léčbu onkologických onemocnění bude třebaprozkoumat především mechanismy, jakými stres ovlivňuje průběh nemoci.