Online archiv

Stephen R. Covey: 7 návyků skutečně efektivních lidí (Management Press, Praha 2006)

Často se hovoří o tom, že naše společnost je orientovaná na výkon, na úspěch. Když vytoužený úspěch přijde, umíme si s ním poradit? Požene nás dál? Nebo usneme na vavřínech? Dokážeme reálně zhodnotit své možnosti? Pulty knihkupectví, regály knihoven i internetové stránky jsou plné příruček, článků a doporučení, jak být úspěšní. Dozvíme se, jak zaujmout šéfa, prosadit vlastní názor, náležitě prodat výsledky své práce, získat respekt kolegů… Někdo stoupá k vytčenému cíli zvolna, krok za krokem, jiný bere při cestě vzhůru schody po dvou. Je ale významný pracovní úspěch a s ním spojené peníze, ať už v podobě zisku nebo citelného zvýšení platu, a nárůst (pravo)moci opravdu tak jednoznačně bezproblémově pozitivní a jeho zvládnutí nepůsobí problémy? Nedokáže člověka někdy také „rozhodit“ a způsobit, že je z něj v relativně krátkém čase „někdo jiný“? A je taková změna vždy k lepšímu? Jistě, člověk se v interakci se sociálním i hmotným prostředním mění a vyvíjí celý život. Pokud ale mohou mít okolnosti spojené s velkým úspěchem vliv na integritu osobnosti, životní styl a hodnotovou orientaci konkrétního jedince, je minimálně dobré to vědět - ať už se na situaci díváme z pozice dotyčného a jeho blízkých či ze strany bezprostředních nadřízených a managementu zaměstnavatele. Ještě lepší je připravit se.

Studiu kvality života se v posledních deseti letech věnují celé výzkumné týmy na mnoha světových pracovištích. Hledají faktory přispívající k dobrému, smysluplnému životu a k pocitu štěstí.

V pomáhajících profesích mají své místo jak dobrovolníci, tak placení profesionálové. Na jedné straně osobní nasazení a zájem společně s jistou naivitou. Na straně druhé specifické znalosti, systematika a nebezpečí vyhoření. Kdy zapojit jedny nebo druhé?

Dělejte, co umíte, nejlíp, jak to dokážete. A využijte k tomu všechny zdroje, které máte uvnitř sebe k dispozici. Tak podle Nadi Grosamové, specialistky na vrcholový management, hovoří koučové ke svým klientům.

„Jsi psycholog – to si neumíš poradit?“ Někdy žertovně, jindy vážně míněná věta, kterou adresáti zpravidla nemilují. Veřejnost má jasno: psycholog by měl umět poradit i sám sobě. A jaké je mínění odborníků?

(členem předsednictva České asociace koučů - ČAKO)

Kamila Vavrošová (psycholožka) Pro mě je období konce roku příležitostí k plánování nových cílů, zastavením se a bilancováním nad uplynulým obdobím. Seznam předsevzetí sice už od dětství nevytvářím, ale rozhodně přemýšlím o tom, co bude dál. Řekla bych, že to tak má hodně lidí, protože vánoční svátky nám umožní být sami se sebou, zvláště když už v televizi nic nedávají. Obvykle si vytvoříme seznam svých zlozvyků a slíbíme si, že už od zítra… Abychom nebyli tak frustrovaní jako loni, je podle mě důležité dávat si realistické cíle a nejlépe i naplánovat způsob, jak své vysněné mety dosáhnout. Tedy jestli je vůbec možné něco takového zvládnout. Jinak se budeme muset příští rok setkat zase s tím samým novoročním předsevzetím.

Rozhovorčíslo

Pravidelné semináře Dětské psychiatrické kliniky

Hrozba terorismu na jedné straně a nepohodlné, obtěžující bezpečnostní opatření na straně druhé. Misky vah je těžké vybalancovat, říká forenzní psycholog Stanislav Hájek.