Online archiv

Kamila Vavrošová (psycholožka) Pro mě je období konce roku příležitostí k plánování nových cílů, zastavením se a bilancováním nad uplynulým obdobím. Seznam předsevzetí sice už od dětství nevytvářím, ale rozhodně přemýšlím o tom, co bude dál. Řekla bych, že to tak má hodně lidí, protože vánoční svátky nám umožní být sami se sebou, zvláště když už v televizi nic nedávají. Obvykle si vytvoříme seznam svých zlozvyků a slíbíme si, že už od zítra… Abychom nebyli tak frustrovaní jako loni, je podle mě důležité dávat si realistické cíle a nejlépe i naplánovat způsob, jak své vysněné mety dosáhnout. Tedy jestli je vůbec možné něco takového zvládnout. Jinak se budeme muset příští rok setkat zase s tím samým novoročním předsevzetím.

Rozhovorčíslo

Pravidelné semináře Dětské psychiatrické kliniky

Hrozba terorismu na jedné straně a nepohodlné, obtěžující bezpečnostní opatření na straně druhé. Misky vah je těžké vybalancovat, říká forenzní psycholog Stanislav Hájek.

Péče o vážně či chronicky nemocného člena rodiny patří k náročným životním situacím. Klade veliké nároky na fyzickou i psychickou odolnost a adaptabilitu pečujícího, a výrazně zasahuje do rodinných vztahů.I pečující potřebuje vyhledávat chvíle, které mu přinášejí radost.

Poznat sebe samu mi nejlépe pomohla meditace. Na jemné odstíny duše žádná psychoterapeutická metoda, které jsem absolvovala, nedosáhla, říká psychoterapeutka Jitka Vodňanská a hladí přitom kočku jménem Nibbána (nirvána).

Reaguji na článek Michala Denského Proč vyhoří policista, který vyšel v posledním čísle Psychologie dnes. Chci nabídnout k úvaze jiné hledisko než behavioristický modus obvyklý v policejní realitě. Autor článku nabízí řadufrekventovaných doporučení, jak bojovat s „vyhořením“ policistů. Osvětovou úlohu mají plnit personální oddělení bdící spolu s psychologem nad funkčností skupinové interakce policistů a navrhující „možnosti optimalizace“.Psycholog „může přispět k prevenci syndromu vyhoření, má-li užší kontakt s příslušníky“. Jedinou cestou, jak ho dosáhnout, je dle autora jeho zařazení do služebního poměru. „Jinak zůstává pro většinu policistů strašákem z dobpřijímání do sboru“. Zřejmě i on, stejně jako někteří uchazeči o přijetí, vnímá roli psychologa při vyšetření osobnostní způsobilosti perzekučně a přikládá zásadní význam jeho zařazení.Autor konstruktivistických doporučení nezvažuje, že policisté vnímají invazivně i „monitorování“ a pozitivistické „optimalizační korekce“ personalistů (které ti délesloužící zažili opakovaně v podobě různých dotazníkovýchakcí). Možná také očekávají od těchto svých korektorů „skupinových interakcí“, pasujících se tak do role jakýchsi rodičovských figur, převzetí vlastních funkcí, tedy návody a řešení, jež mají sami ve své moci (stesky některýchpolicistů, že psycholog jim nerozumí, protože nemá představu, co se na jejich pracovišti děje, tomu nasvědčují). Co se týká kriminality policisty, spíše než k vlivu pracovní činnosti se přikláním k hledání příčin v osobníhistorii dotyčného. Dynamický pohled předpokládá, že na vznik charakteru má největší vliv výchovné prostředí a primární osoby, které založí základní životní scénář. Naše chování je pak z velké části dáno poslušností vnitřnímtlakům, potřebám, pudům. Lišíme se i ve způsobech podrobování se internalizovaným nebo veřejným autoritám, svědomí či anonymnímu veřejnému mínění.Autor zřejmě vychází z behavioristických teorií chápajících psychologické změny v termínech vývoje k novým návykům a nezvažuje vnitřní dynamismus všech účastníků procesu včetně oněch propagovaných korektorů. Bazální klimave skupině (útvaru) je ovlivněno povahou činnosti, početností, postavením ve struktuře rezortu a dalšími faktory. Charaktery osobností jednotlivých členů včetně psychologů spolupůilustrační sobí v dynamice celku. Psycholog sicemůže být různě vnímán v roli civilního zaměstnance nebo služebního funkcionáře, v druhých se však zapisuje převážně svými vlastnostmi (i on je pouze bytostí s vnitřními konflikty a prostými lidskými slabostmi). Jeho moczabránit „vyhoření“ jednotlivce je diskutabilní (zvažujeme-li kritéria úspěšnosti jakékoliv terapie) zvláště při navazování oněch užších kontaktů s 1 500 příslušníky, což je podle oficiálních údajů maximální počet policistůpřipadajících na jednoho psychologa. Co se týká policistů, jako kandidáti na přijetí přicházejí s různou osobnostní výbavou. Někteří vyjadřují přání bránit spravedlnost, patřit ke konkrétnímu útvaru, jiní přiznávají účelovoumotivaci výhodami státní služby, řada neskrývá nezájem už při přijímacím řízení a nemalá část oplývá vážnou psychopatologií. Hlubší motivy (např. touha po moci u dobře adaptovaných osobností) zůstávají často skryty, neboťjednorázové psychometricky zaměřené psychologické vyšetření nepřeje příliš utváření hlubinných hypotéz a vývojových prognóz.Nejfrekventovanějším problémem v policii a jejích útvarech bývá politika a distribuce autoritativních mocenských vztahů a s nimi spojené autoritářské projevy. Obvykle se však hlouběji nezabýváme otázkami, jak tyto skupinypřispívají k vlastní dynamice, jaká slepá místa ve své struktuře i my psychologové nevidíme a zda nereflektování vlastního narcismu nepřevládá nad sebeporozuměním.

Nejvíce trestných činů nepáchají nováčci, ale ti, kteří u policie slouží již několik let. Co k tomu zkušené policisty vede? Je to jen"slabá chvilka", nebo se na strážcích zákona projevuje známý syndrom vyhoření?

Zaměstnanci jsou nyní často zavazováni zaměstnavateli, aby neprozrazovali své finanční ohodnocení. Výhodou je ochrana soukromí, nevýhodou možnost ohrožení férové hry, a tím i důvěry ve vedení podniku.

I psychologovi se může stát, že potřebuje odbornou psychologickou pomoc. A neměl by se stydět o ni požádat, říká psychoterapeut a pedagog Jan Svoboda. Zda osloví svého známého či někoho, s kým se dosud nesetkal, není podstatné.

Většina firem funguje na základě příkazů, nařízení, kontroly a systému odměn a sankcí. Existuje však i méně direktivní model řízení. Cesta k němu není snadná, pokud se však podaří zavést, produktivita a odpovědnost zaměstnancůvýrazně rostou.