Online archiv

Pojem gender vyjadřuje kulturní aspekt rozdílů mezi muži a ženami. Dotazník BSRI (Bem Sex Role Inventory) patří k nejpoužívanějším nástrojům, které slouží k měření genderu.

Do seznamu rizikových faktorů pro vznik duševních chorob přibyl další - stres matky během těhotenství. Podle metaanalýzy, která byla uveřejněna v lednovém čísle časopisu Psychological Bulletin, ovlivňuje stres matky jejíhormonální rovnováhu, což negativně působí na vyvíjející se plod. V pozdějším věku je u dětí, které byly tomuto zvýšenému riziku v prenatálním období vystaveny, vyšší pravděpodobnost vniku schizofrenie, poruch chování, depresei dalších obtíží a chorob. Autoři této analýzy z lékařského centra univerzity v nizozemském Utrechtu zkoumali 255 výzkumů, které se zabývaly vlivem prostředí embrya (lidského i zvířecího) v těle matky na pozdějšípsychopatologii. Jak u lidí, tak u pokusných hlodavců byla opakovaně zjištěna souvislost mezi stresem matky v období gravidity a psychopatologií (resp. behaviorálními změnami u zvířat) potomků v pozdějším věku. Nebyl všakprokázán jednoznačný mechanismus, který je za tuto souvislost zodpovědný."Vystavení mateřskému stresu může být spojeno s abnormalitami ve vývoji mozku,"říká hlavní autorka analýzy, Anja Huizinková. Tyto odchylkymohou významně působit na pozdější chování dítěte. Huizinková se domnívá, že prenatální stres matky není spojen s rizikem vzniku jedné konkrétní duševní poruchy. Tuto teorii však zastává řada jiných vědců. Ti se nejčastějidomnívají, že prenatální stres podmiňuje pozdější riziko vzniku schizofrenie. Výzkum z roku 1998, který vedl nizozemský profesor Jim van Os z Maastrichtské univerzity, se zaměřil na vztah mateřského stresu způsobeného německouinvazí v roce 1940 a pozdější psychopatologií u dětí, jejichž matky byly v tomto období těhotné. Podařilo se shromáždit údaje o 100 000 lidech, jejichž matky byly v období invaze těhotné. Autoři zjistili, že u těchto lidí bylstatisticky významně vyšší výskyt schizofrenie ve srovnání s osobami, které se narodily o rok dříve, resp. o rok později. U afektivních poruch nebyly rozdíly zjištěny. Rozhodující jsou přitom zejména počáteční fáze těhotenství(první a druhý trimestr), kdy probíhají klíčové fáze vývoje mozku dítěte. Mezi vědci panuje shoda v tom, že stres matky působí na plod hormonálními mechanismy. Jeden takový mechanismus byl objeven během výzkumů na zvířatech.Klíčovou roli v něm hraje hypotalamo-hypofyzární-nadledvinová osa. Dlouhodobá aktivace tohoto systému u matek může vést k jeho dysregulaci - u dítěte pak může docházet k poruchám v regulaci stresových hormonů. To má za následekporuchy v emoční sféře a obtíže při zvládání stresových situací. U zvířat bylo prokázáno, že nadměrné vystavování plodu působení stresových hormonů před narozením vede k poklesu počtu receptorů citlivých na stresové hormony vhippokampu. Tato oblast mozku hraje důležitou roli při stresových reakcích. K podobnému snížení citlivosti hippokampu by mohlo docházet i u lidí, k ověření této hypotézy však bude nutný další výzkum.

Pacient je normální člověk, který shodou okolností právě trpí duševní poruchou, říká psycholog Petr Goldmann. Proto také řada pacientů s lékaři ráda spolupracuje, pokud se s nimi zachází vlídně.

StručněModerní výzkum mozku přináší důkazy o tom, že meditace způsobuje strukturální změny v mozku člověka. Meditace a změněné stavy vědomí s ní spojené bývají tradičně chápány jako něco čistě nemateriálního, co nelze přesně fyzikálněměřit a objektivně hodnotit. Nedávný výzkum vědců z University of Wisconsin realizovaný ve spolupráci s tibetskými mnichy pohled na tuto problematiku mění. Ukázalo se, že duševní stavy při meditaci souvisejí s vysokou frekvencígama vln v mozku a se synchronní aktivitou mozku. Ukázalo se také, že nejintenzivnější aktivitu vykazuje během meditace oblast levé prefrontální kůry mozku.Podle Richarda Davidsona, autora studie, se ukázalo, že lidé dlouhodobě praktikující meditace vykazují zcela odlišné vzorce mozkové aktivity, s nimiž se u běžné populace nelze setkat. Mozek je prostřednictvímsystematických meditací schopen pozměnit se na fyzikální úrovni (mění svou strukturu). Je to důkazem existující plasticity mozku - v průběhu života se mohou na základě tréninku měnit synaptická spojení mezi jednotlivýminervovými buňkami mozku.Davidsonova studie byla publikována v listopadovém čísle časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. Studie byla výsledkem dlouhodobé spolupráce Davidsona s tibetským dalajlámou. Dalajláma prvně pozvalDavidsona k sobě domů v roce 1992, aby se seznámil s jeho prací, která se týkala neurovědeckého zkoumání emocí. O tři roky později navštívil dalajláma Davidsona v jeho laboratoři. Následně se rozvinula blízká spolupráce naprojektu experimentálního zkoumání meditace a souvisejících mozkových změn.