Online archiv

/ Anketa /

Od časů první reklamy zaměřené na děti se mezi odborníky řeší otázky etiky i psychologického dopadu na tuto část populace. Děti i dnes zůstávají jednou z nejslibnějších cílových skupin reklamního trhu a výsledky četných výzkumů, které sledují, zda se stávají obětí reklamy, se mnohdy diametrálně liší.

Díky svým smyslům poznáváme jeden druhého, dobře si pamatujeme obličeje, rozdělujeme lidi vůně jejich kůže, rádi slyšíme své jméno – a dotýkáme se jeden druhého, abychom naznačili přátelství, potvrdili dorozumění, zmírnili bolest. Jako jediní savci doplňujeme komunikaci jazykem – abstraktním, ale též pružným, subtilním, občas smyslovým, buďto pravdivým, nebo lživým. Je to abstraktnost lidského jazyka – možnost mluvit o věcech nepřítomných, dokonce i neexistujících, která umožnila psaní. Psaní ovšem mohlo jen stěží zachytit intonaci řeči, její sdělování ironie či sarkasmu, nebo prozradit úmyslnou lež. Tvar rukopisu mohl aspoň prozradit náladu nebo zdravotní stav: byl pevný a hladký nebo slabý a nepravidelný. Psací stroj toho prozradil méně; intonace se naznačila jen nepřímo, nepřesně a sáhodlouze, a lež se neprozradila vůbec. Dospěli jsme k e-mailu, který je ještě méně osobní: odesílatel nemusí znát žádného ze svých adresátů, adresát nemusí poznat odesílatele; jak gramatika, tak zdvořilost se obětují. A podle psychologického výzkumu se v emailovém vzkazu lže snadněji než v ručně psaném dopise. Pokud se psaní zdá být suché, může se zčásti nahradit telefonátem; uslyšíme aspoň náladu (nyní uvidíme i obličej); ale dotyk s osobou a kontext hovoru nám vždy budou chybět. Nepohoršuji se, jen konstatuji změny v našem životě. Jsou to změny, na které jsme si zvykli, a na další změny si zvyknou budoucí generace. (Musím ovšem dodat, že všude to tak rychle neletí. Žiji nyní v Itálii, kde přesto, že je gramotnost na nejvyšší úrovni, si lidi málo píší, spíš se navštěvují; i obyčejná komerční objednávka se nejradši odehraje mezi čtyřma očima a k věci se nedospěje, pokud se nehovořilo aspoň deset minut o rodině, o počasí a o zdraví. A na rozloučenou se lidi políbí.) Chci říci, že kvalita naší komunikace souvisí s našimi smysly, a pokud potřebujeme rychlost nebo rozsah, tj. kvantitu, musíme nutně obětovat smyslovost, tj. kvalitu. Je to veliká ztráta? Změní se kvalita našich lidských vztahů? Odpověď záleží na tom, jak vážně bereme smyslovost samotnou; nejen v komunikaci, ale v denním životě vůbec. Přenos zkušenosti z říše smyslů do říše intelektu má samozřejmě svou kladnou stránku. Vezměme hudební vzdělání. U lidí, kteří se o hudbu zajímají, ještě nikdy nebylo vzdělání na tak vysoké úrovni jako dnes – soudím podle neuvěřitelného výběru skladeb, které se dají koupit na CD, od 13. století až po nynější dobu a nesčetných interpretací. Pokud však jen posloucháme, vzdáváme se plného smyslového angažování. Vizuální vzdělání boří hranice i horizonty. Známe umění a architekturu svých předků, cizí civilizace už nám nejsou cizí. Fotografie už oslavuje 173. výročí; je laciná, snadná, univerzální. Prsty už nejsou ani nutné na měnění filmu, posunování rámečku, měření světelnosti a zaostřování; stačí ukazováček na stisknutí spouště; dokonalá fotka se přesune na počítač a tam zůstane s několika tisíci ostatních. (Informací máme až nazbyt a nevíme, co s nimi dělat.) Anebo se pomocí sofistikovaného softwaru přemění fotka na „malbu“, s povrchem podobajícím se tahům štětce. Je to vše strhující nebo, střízlivěji řečeno, v určitých oborech neuvěřitelně užitečné; ovšem pokud se snažíme vytvořit něco nového, máme dojem, že jsme toho docílili mechanicky. Nevyhnutelně opouštíme část svého starodávného světa smyslů a nahrazujeme ji světem intelektu. Co ztrácíme a co získáváme? Z mého hlediska ztrácíme tělesné spojení s uměním; sice víc známe, ale jsme méně spojeni svým tělesným bytím. Ztrácíme ruční vyrábění, získáváme možnost sofistikovaného, i když velmi snadného tvoření. Změní tento svět intelektu nejen naše poznání světa, nýbrž též naše nejbližší vztahy? Mám určité obavy z fyzického vzdalování. Například v Americe se musí učitelé vyhýbat jakémukoli fyzickému styku s dětmi, aby nevzniklo podezření, že je dotyk sexuální; podezření ze sexuálního úmyslu, anebo obava ze sexuálního účinku jakéhokoli dotyku s dítětem je snad vyvrcholení purismu ze sedmnáctého století. Nyní se k tomu připojilo další odůvodnění: aby se snížily agresivní útoky mezi studenty, je zakázán jakýkoli dotyk ve škole, jak mezi dětmi, tak mezi dětmi a dospělými. Zaručit bezpečnost dětí je úctyhodný cíl; takovýto prostředek je ovšem nejen přehnaný, ale podle mne i škodlivý. Naznačuje, že fyzický dotyk je nebezpečný. Souvisí to bezděky s komunikací prostřednictvím SMS či Twitteru? Je možné, že pokud se lidi mohou spojit elektronicky, nebude jim scházet zakázaný fyzický styk? Je vůbec možné, že se náš život odehraje výměnou vzájemných informací spíš než intuitivním porozuměním, pochopením, kompromisem? Mám víc otázek než odpovědí. Rád bych věřil, že naše fyzické bytí se i nadále prosadí, že svět informací nenahradí svět smyslů.

Navzdory informacím o ekonomické krizi 92 procent Čechů neuvažuje o tom, že by zrušili dovolenou. Dokonce neuvažují ani o radikální změně svých dovolenkových zvyklostí, trendem jsou však levnější destinace a kratší pobyty.

Jak si nezničit vztah, jak nepřijít o životního partnera? Co děláme špatně při seznamování, při řešení konfliktů a v manželství? Jakými chybami si komplikujeme společný život? Na to vše se snaží podívat a částečně i odpovědět seriál o partnerských vztazích, který pro vás připravujeme se zkušenými manželskými poradci.

Jednou z mých nejčastěji používaných zkratek v ručně psaných poznámkách je VML. Neznamená to nic jiného nežli „vztahy mezi lidmi“. Není na tom nic divného. Sociální psychologie je doménou, v níž jsem doma. O vztazích mezi dvěma lidmi pojednávala má první kniha „Já a ty“. Ta měla být odezvou na hlubší filozofické dílo, které mi učarovalo – na dialogické pojetí lidí a jejich interakce u Martina Bubera. Vztahy mezi lidmi byly i mým dominantním tématem, když jsem se 15 let experimentálně zabýval tvořivým řešením mezilidských konfliktů. Měl jsem možnost pozorovat stovky dvojic v laboratoři při řešení situací, kdy v konfliktu byl nejen jeden s druhým, ale i každý sám se sebou. A potom přišlo další krásné téma sociálních vztahů – sociální komunikace. Co nám říká o lidech, kteří spolu mluví, to, jak spolu mluví? Jak tím, co říkáme, ovlivňujeme druhého člověka, sebe i náš vzájemný vztah? A jak to vše ovlivňují naše neverbální (mimoslovní) projevy v situacích, kdy se setkáváme tváří v tvář? A když jsem to vše dal dohromady, tak jsem si uvědomil, že nás ve škole - a nejen ve škole – učili mluvit, ale neučili nás naslouchat, porozumět si a vzájemně se chápat. Jaké jsou vztahy mezi lidmi, kteří si navzájem rozumí, a ty, kde jeden druhého nechápe? A bylo zde další téma pod zkratkou VML.

Motocyklisté tvoří deset procent všech mrtvých na našich silnicích, v drtivé většině případů si smrt zavinili sami. V Evropské unii zaujímá ČR v jejich nehodovosti neslavný primát.

Na začátku je nejistota, napětí, po prvním týdnu léčby se může člověk cítit ještě hůř než předtím. Postupně převládá soudržnost, spolupráce, nakonec i smutek při loučení – šestitýdenní terapie končí, pacienti z oddělení neuróz se vracejí zpět do každodenního života s předsevzetím: tentokrát to zvládnu!

Návykové psychotropní látky ovlivňují do určité míry téměř všechny oblasti lidského života. Výjimkou není ani sexualita a intimní partnerský život. I s touto oblastí je potřeba při práci s pacientem či klientem, který je užívá, počítat.

Otvíráte si vlastní terapeutickou či poradenskou praxi? Chcete své služby nabídnout potenciálním zákazníkům? O terapeutické a poradenské služby je v dnešní době docela zájem, přesto se nevyplatí čekat, až (nebo jestli vůbec) si vás klienti najdou, ale vyjít jim aktivně vstříc.