Online archiv

Částečné uklidnění pro rodiče dětí, které téměř denně „paří“ na počítači, přinášejí výsledky výzkumu psychologů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Po zkoumání dat od 9500 hráčů online počítačových her přišli se zjištěním, že i když hráči trávili u počítače i desítky hodin týdně, známky závislosti vykazovalo jen několik málo procent z nich. Hry tedy možná nejsou z hlediska závislosti zdaleka tak nebezpečné, jak se domníváme, ale na druhé straně odborníci upozorňují, že pokud někdo je skutečně závislý, může být léčba dosti složitá, protože se jedná o nový specifický jev. Z výzkumu mezi členy online herní komunity vyplývá, že hry dokážou zlepšit náladu nebo ulevit od starostí stejně jako knihy, hudba nebo televize. Člověk s jejich pomocí relaxuje a vyrovnává se s psychickou nepohodou. „Hry samotné můžou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ vysvětlil vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka. Je tedy pravděpodobné, že takový jedinec patrně k nějaké formě závislosti tíhne, kdyby nebylo počítačové hry, za určitých okolností by mohl spadnout do tenat gamblingu nebo jiné látkové či nelátkové závislosti.

Ale ne donekonečna Je sice hezké tvrdit, že krása a přitažlivost jsou jen povrchní a pomíjivé, a důležité je to, jaký je člověk uvnitř, přitažliví lidé to ale stejně mají v řadě ohledů snazší. Psychologické výzkumy dokládají, že (aniž bychom si toho byli vědomi) máme tendenci hodnotit druhé lidi podle jejich stupně atraktivity, a na základě toho jim dokonce připisujeme osobnostní rysy a vlastnosti.

lidská pochvala od jeho „páníčka“, nebo mu jde především o jídlo, které od něj dostává? Majitelé psích společníků vědí, že to první, ale studie provedená na univerzitě Emory ve státě Atlanta ve Spojených státech se to pokusila prověřit vědecky. Na základě zkoumání neuronální aktivity psů v různých situacích a zkoumání jejich preferencí při procházení bludištěm dospěli výzkumníci k závěru, který uveřejnili v časopise Social, Cognitive and Affective Neuroscience a který přesvědčení pejskařů podpořil: 11 ze 13 psů ve výzkumu dávalo přednost potravě a pochvale, nebo dokonce jen pochvale bez jídla, před pouhým předložením potravy.

Redakce Psychologie dnes se nejen vyměnila, ale navíc i zvětšila, a to o celých sto procent! Místo Daniely Kramulové, na jejíchž bedrech ležela tíha redakční práce jedenáct let, nyní přichází dvojice Matyáš Zrno a Zuzana Daňková. Měl by to být vyvážený mix. Matyáš Zrno je odkojený žurnalistikou. Publikovat začal v týdeníku Respekt, kde také později vedl zahraniční rubriku. Pracoval v redakci zpravodajství České televize a v Lidových novinách vedl sobotní přílohu Orientace. Mezi novinařinou ale měl docela dlouhé proluky. Třeba když rok vedl provinční rekonstrukční tým v Afghánistánu. Jinak se věnuje myslivosti, lezení po horách a divoké vodě. A od teď i četbě knih o psychologii… Zuzana Daňková je filozofka. Dokončuje disertační práci o Wittgensteinovi na University of Stirling ve Skotsku. Každých pár měsíců si tam zaletí popovídat se svým skotským vedoucím a doplnit zásoby skotské whisky. O psychologii se začala zajímat také v průběhu doktorátu, protože v anglosaském prostředí „letí“ propojování filozofie a psychologie v rámci neurovědních výzkumů. Pak šlo vše už velmi rychle: od zájmu o zkoumání mozků se dostala k nejvíce intelektualizujícímu odvětví psychologie - psychoanalýze - a láska k psychologii byla zpečetěna.

Jaroslava RAUDENSKÁ, Alena JAVŮRKOVÁ (Eds.) The Psychological Context of Labour Pain. New York: Nova Science Publischers 2016

Kniha psychoterapeutky Hanny Levenson Krátká dynamická psychoterapie nedávno vyšla v češtině a červnový workshop, který na toto téma vedla v Praze, měl velký ohlas. Oč se vlastně jedná?

Práce s úzkostí a svalovým napětím v tanečně-pohybové terapii Jak nás pohyb ovlivňuje a jak my sami jsme schopni jej ovlivnit? Vypovídá o nás více než slova, která kontrolujeme? Může tanečně pohybová terapie pomoci našemu tělu a psychice?

Znáte to: někdo zívne, a za chvíli zívá celá třída. Známá herečka si ostříhá vlasy – a za pár týdnů jsou na kluka všechny paní a dívky. V tomto díle seriálu „Proč“ si povíme, proč a jak se u lidí vyvinul sklon k napodobování.