Online archiv

Kdo: Muzaref Sherif, americký sociální psycholog Kdy: 1954 Kde: Letní tábor Loupežnická jeskyně v národním parku Oklahoma (Sherif působil na Yale University, University of Oklahoma a Pennsylvania State University)

Lidé jsou v mnoha případech přesvědčení, že je jejich osud poháněn převážně rozumem. Jsme opravdu tak racionální, jak si většina z nás myslí? Povyšujeme se kvůli rozumu oprávněně nad všechny ostatní tvory v rámci celé živočišné říše? Dlouho převládal stejný názor i mezi psychology…

Dvojčata, zejména ta jednovaječná, mají svým způsobem výsadní postavení -v rodině a v okruhu přátel specifickými vzájemnými vztahy, pro různé vědní obory představuje jejich genetická výbava, vlastnosti a životní osudy stále vzrušující a překvapující předmět zkoumání.

9. října 1982 zemřela v Londýně britská psychoanalytička rakouského původu Anna Freudová Narodila se roce 1895 ve Vídni jako nejmladší z šesti dětí Sigmunda Freuda. Ke svému otci měla mimořádně úzký vztah. Ten údajně neměla k matce a traduje se, že mimořádně napjaté vztahy měla i s ostatními pěti sourozenci. Nezískala žádné formální univerzitní vzdělání. Navštěvovala soukromé školy, později ale prohlásila, že ji v nich mnoho nenaučili. Po střední škole pracovala jako učitelka na základní škole a podílela se na přípravách otcových spisů k vydání. Největšího vzdělání se jí podle jejích slov dostalo od otce, jeho přátel a spolupracovníků. Po skončení 1. světové války začala pro svého otce vykonávat stále větší množství administrativních prací - Freud nerad telefonoval a Anna se stala jeho asistentkou. Ve třicátých letech se stala vyučující analytičkou a začala pracovat s dětmi. Byla asistentkou, zdravotní sestrou, pomocnicí a zjevnou následovnicí svého otce. Na konci třicátých let se zapojila do pomoci židovským psychoanalytikům, kteří utíkali z Německa před nacisty a roku 1939 odjela s otcem do anglického Hamsteadu, kde pokračovala v psychoanalytické práci s dětmi. Řídila zde ve své době nejvýznamnější evropské pracoviště zabývající se psychoanalýzou dětí. Rozšířila ji daleko nad rámec ofi ciální psychoanalýzy a ovlivnila dětskou psychologii i psychiatrii. Středisko bylo odpovědí na společenské pozdvižení a citová traumata, kterým musely čelit děti ve válkou zmítané Evropě. Byla vzpomínána jako nadšená a inspirující učitelka a v roce 1984 byla klinika v Hamsteadu přejmenována na Centrum Anny Freudové. Založila dětskou psychoanalýzu a její práce značnou měrou přispěla našemu chápání dětské psychologie. Vyvinula rozličné techniky léčby dětí, věřila, že se dětské syndromy liší od syndromů, kterými trpí dospělí lidé, a často se přímo vztahují k jejich vývojovým stadiím. K rozvoji psychoanalytické teorie přispěla zejména svou prací na obranných mechanismech a jejich úloze při chápání lidské motivace. Obranné mechanismy jsou dodnes nejlépe přijímanou oblastí psychoanalytické teorie a jsou považovány za významný příspěvek k vědeckému chápání lidského chování. V knize Já a obranné mechanismy zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že předmětem zájmu psychoanalýzy bylo vždy já a jeho poruchy, přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově já a jeho funkcí. Věnuje se prostředkům, jimiž se já brání nelibým stavům a úzkosti a jimiž se snaží zvládat impulzivní jednání. Jako první popsala identifikaci s agresorem, tj. ztotožnění s osobou, která představuje hrozbu, nebo s odpůrcem, kterého jedinec nedokáže přemoci. Podle její teorie se toto ztotožnění odehrává na vývojové úrovni, v období, kdy se chlapec na konci oidipovského stadia ztotožní se svým sokem, s vlastním otcem. Psychoanalýze prospěla i svou oddanou péčí o svého otce, bez níž by pravděpodobně podlehl rakovině daleko dříve a nenapsal by své poslední práce, které jej přežily. Anna Freudová zemřela před 30 lety ve věku 86 let.

Škube vám pravé oko, když se vás někdo zeptá, jak dlouho se učíte anglicky? Máte husí kůži z učebnice němčiny pro jazykové školy? Rozbuší se vám hrůzou srdce, když vidíte nastříhané kartičky s novými slovíčky? V tom případě máme pro vás několik dobrých zpráv. Zaprvé, nejste sami. Zadruhé, vlna moderní výuky cizích jazyků je tady. A zatřetí, zvládnete to i vy, a to do devadesáti dnů.

V dětském pokoji mě krabice Člověče, nezlob se nikdy nepřekvapila. Když se ale Člověče, nezlob objeví v advokátní komoře, na svatbě nebo na rautech v luxusních restauracích před světovými konferencemi o zdraví, začínám se ptát proč. V čem je hra o jedné kostce a několika barevných figurkách, které putují do domečku, tak fascinující, že se stala součástí společenského života? A jak se vůbec podařilo v době placatých telefonů a tabletů deskovým hrám přežít?

K „bio-eko trendům“ patří i farmářské trhy, které se v tuzemsku poprvé objevily v roce 2009. Na otázku, kdo tu nakupuje a proč, se hned v následujícím roce pokoušel odpovědět výzkum tří autorek z Přírodovědecké fakulty UK Marie Syrovátkové, Jany Spilkové a Lenky Fendrychové. „Ve Spojených státech a v zemích západní Evropy se pravidelně objevují tři hlavní důvody obliby farmářských trhů. První je samozřejmě jíst zdravé, čerstvé, průmyslově nezpracované jídlo. Druhý důvod je podporovat lokální výrobce a soudržnost regionu, tedy jakýsi sociálně-etický motiv. Na třetím místě jsou ekologické pohnutky typu omezit náročnou přepravu zboží na velké vzdálenosti,“ vysvětluje sociální geografka Jana Spilková. Mezi našimi návštěvníky farmářských trhů v roce 2010 naprosto jednoznačně převládla jediná motivace: kupovat zdravé a chutné potraviny. Proto k poměrně početné skupině pravidelných zákazníků patří maminky malých dětí. „Na trhy často chodí i důchodci, i když nakonec koupí jen jednu klobásu a pár brambor. Trhy pro ně představují i důležitou oblast sociálního kontaktu, často i navázání na tradici, kterou znají z mládí,“ dodává výzkumnice.

Nechceme sériové výrobky, radši budeme doma kutit. Už do sebe nechceme v kvapu hodit nějaké jídlo a rychle zase běžet vydělávat peníze! Naopak si přejeme v pohodě vychutnávat potraviny od farmáře. Už žádné pochybné polotovary – začínáme vařit sami.

Stud je další z poněkud nepříjemných, nicméně důležitých korektivních emocí. Může fungovat jako zpětná vazba, směrem do budoucnosti jako užitečná pojistka, abychom jisté věci už raději neopakovali, ale může být i bičem, který nás týrá a podráží nám nohy.

Muži na rodičovské dovolené, ženy v čele koncernu – uplynulé století přineslo obrovské změny v tradičním pojetí mužských a ženských rolí. Proto nás zajímalo, jak vnímají své genderové pozice dnešní muži a ženy a co od sebe navzájem očekávají.

Zatímco ostatní začínající psychiatři suše referovali zkušeným kolegům o diagnózách svých pacientů a o způsobu terapie, mladý doktor Irvin Yalom je zaujal tím, že vyprávěl příběhy. A už u nich zůstal. Stal se uznávaným odborníkem na skupinovou psychoterapii i oblíbeným spisovatelem. U příležitosti českého vydání své nejnovější knihy Problém Spinoza poskytl Psychologii dnes exkluzivní rozhovor.