Online archiv

13. prosince 1931 zemřel Gustave Le Bon, francouzský lékař, sociální psycholog a sociolog (nar. 7. 5. 1841). Dodnes je známý především svou knihou Psychologie davu (1895), při níž vycházel ze studia chování davu během francouzské revoluce. Dodnes aktuální Le Bonova teorie říká, že individualita se v davu rozplývá a jedinec rezignuje na sebekontrolu. Dav je shromáždění snadno podléhající sugesci a aktivující spící či utlumení instinkty. 16. prosince 1925 se narodil Bert Hellinger, německý psychoterapeut a tvůrce originální psychoterapeutické metody nazývané systemické konstelace. Původně pracoval s rodinným systémem, dnes je jeho terapeutická metoda rozšířená po celém světě při řešení osobních, organizačních i politických problémů. 24. prosince 2008 zemřel Samuel Huntington (nar. 18. 4. 1927), vlivný americký politický teoretik a sociolog, poradce prezidenta Cartera, autor kontroverzního bestselleru Střet civilizací (1996). Tvrdí v něm, že budoucí konflikty nebudou probíhat mezi státy, ale mezi kulturami a civilizacemi, především podél tzv. zlomových hranic, kde se různé civilizace střetávají. Jeho největší příspěvky oboru psychologie jsou ve dvou oblastech: emocí a duševních onemocnění. Snaha vysvětlit postupnou ztrátu paměti jako symptom progresivní mozkové choroby, vyjádřená v jeho knize Les Maladies de la mémoire (Nemoci paměti) z roku 1881, je nejvýznamnějším raným pokusem analyzovat poruchy paměti z fyziologického hlediska. V roce 1870 Ribot publikoval své první dílo, La psychologie anglaise contemporaine (Současná anglická psychologie). Doktorská disertace, L‘ hérédité: étude psychologique (Dědičnost: psychologická studie), obhájená v roce 1865 a publikovaná v roce 1882 (v roce 1889 vyšlo už páté vydání!), se stala jeho nejznámější knihou. V roce 1876 Ribot a Hippolyte Taine společně založili časopis Revue Philosophique, který vychází dodnes. Roku 1889 byl jmenován profesorem experimentální a srovnávací psychologie na Collége de France a zůstal jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1901. Kromě psychopatologie paměti se zabýval i psychopatologií dalších psychických funkcí - vůle a pozornosti - a psychopatologií celé osobnosti. Později se Ribot začal zajímat o afektivní a emoční faktory v psychologii. Ribot odmítl psychologii závislou pouze na spiritualismu a introspekci ve prospěch psychologie závislé na faktech, která musí odpovídat fyziologickým a biologickým datům. Ribot popsal zákon regrese (podle Spencera a Jacksona zákon dissoluce, rozkladu), který řídí patologické duševní jevy, jako je amnézie. Ribot je dnes pravděpodobně nejvíce znám právě svým zákonem regrese u amnézií, který byl později nazván Ribotův zákon. Nastiňuje logickým způsobem progresivní dysfunkci paměti během onemocnění. Nejprve jsou ovlivněny nedávné vzpomínky. Později osobní vzpomínky zmizí, tzv. „odcházejí do minulosti“. Ve třetí fázi se „kousek po kousku“ ztrácejí vzpomínky a vědomosti získané intelektuálně. Jako poslední zmizí zvyky a emoční vzpomínky. Ribotův vliv byl závažný, protože představoval počátky psychopatologie, která zahrnovala neuropsychologii. Dva z jeho studentů ovlivnili psychologii zásadně: Pierre Janet, který byl jeho nástupcem na Collége de France, a Alfred Binet. Ribot se držel experimentální a syntetické metody a shromáždil velký počet případů zděděných zvláštností. Zvláštní pozornost věnoval fyzické složce duševního života a ignoroval jeho spirituální či nehmotné faktory. Vedle řady článků napsal několik znovu a znovu vydávaných prací: o Arthurovi Schopenhauerovi, o soudobé německé psychologii a čtyři menší monografie Les Maladies de la mémoire (Nemoci paměti), De la volonté (O vůli), De la personnalité (O osobnosti) a La Psychologie de l‘attention (Psychologie pozornosti), které jeho následovníkům poskytly mnoho dat a podnětů pro výzkum duševních onemocnění. Théodule Armand Ribot zemřel 9. prosince 1916 v Paříži.

Kdo má větší právo na bezpečnost a ochranu? Sexuální deviant, který si odpykal vyměřený trest, nebo společnost, lidé v jeho sousedství a jejich děti? Podobné otázky se znovu objevují ve chvílích, kdy je mediálně známý sexuální násilník propuštěn z vězení nebo když dojde k dalšímu trestnému činu. Po říjnovém zmizení devítileté Aničky dostala diskuse velmi konkrétní rozměr: vytvořit a zveřejnit seznam osob, které se dopustily sexuálně motivovaného násilí.

Alkohol v ruce dítěte Zdravotní a psychologické důsledky zneužívání alkoholu u dětí bývají často závažnější nežli ve vyšších věkových kategoriích. Otravy nastávají i po relativně nízkých dávkách. Důvodem je nižší hmotnost, nižší tolerance a pomalejší odbourávání alkoholu, tendence riskovat i další faktory. U dospívajících se závislost na alkoholu vytváří rychleji a má často ještě dramatičtější projevy než u dospělých. Často dochází k tzv. efektu nabalující se sněhové koule - dospívající zneužívá alkohol, selhává ve svých sociálních rolích a dostává se do rizikové společnosti. To vede k dalšímu zmnožení rizikových faktorů. Existuje také vyšší riziko úmyslného i neúmyslného poranění včetně sebevražd, násilných konfliktů a šikanování. S chronickými tělesnými škodami (např. jaterním postižením) se naproti tomu v dětství a dospívání setkáme jen zřídka. Může spíše dojít k poškození vyvíjejících se sítí mozkových buněk; proces dospívání totiž pokračuje v mozku ještě po 20. roce života. Zvláště v oblasti prefrontální kůry a limbického systému dochází k rozsáhlé myelinizaci a restrukturaci synapsí. Zranitelnost dospívajících „neurotoxickým stresem“ je proto větší. Při dlouhodobějším zneužívání alkoholu u dospívajících dochází také redukci objemu hippocampu. To se v životě projevuje menšími sociálními schopnostmi, nižší adaptibilitou a horším školním prospěchem. Pozitivní vliv vrstevníků U menších dětí je prevence konkrétní, jednoduchá, direktivní a do značné míry nespecifická. Lze ji např. spojit s prevencí otrav, úrazů či opatrností vůči neznámým lidem. Později se stává prevence cílenější, týká se více alkoholu a nabízí širší spektrum lepších alternativ k návykovému chování. Na významu získávají také interaktivní programy, které často zahrnují nácvik sociálních dovedností. V dospívání jsou velmi důležití vrstevníci, je proto výhodné využívat jejich pozitivního vlivu (tzv. peer programy). Prevence začíná doma v kuchyni K prvnímu napití alkoholu dochází nejčastěji doma. Všeobecné preventivní zásady tedy zahrnují i omezování dostupnosti alkoholu v domácnosti a osobní příklad. I předškoláci rozpoznají u rodičů ovlivnění alkoholem. Dětem, jejichž rodič trpěl či trpí závislostí, je s ohledem na genetická rizika vhodné doporučit se alkoholu po celý život zcela vyhýbat. . Obrana proti reklamě na alkohol České děti jsou masivně vystavovány reklamě. Její negativní vliv může do jisté míry oslabit výchova k mediální gramotnosti, zaváděná ve školách. Omezení reklamy alkoholu např. na vysílací časy, kdy nesledují televizi děti, by ovšem bylo velmi žádoucí. Prevence problémů působených alkoholem se do značné míry překrývá s prevencí kouření tabáku a zneužívání drog. Často se využívají podobné postupy, většina kvalitních programů proto integruje prevenci různých návykových rizik. V ideálním případě je prevence koordinovaná a souběžně působí na více rovinách, tj. na úrovni rodiny, místního společenství, školy, legislativy atd. Tyto programy bývají efektivní (např. Nothland program), jejich vytváření ale není snadné. Na celospolečenské úrovni je výhodné, jestliže jsou alkoholické nápoje pro děti a dospívající obtížně dostupné a drahé. V této souvislosti se hovoří o ceně spojené s opatřováním (tj. finanční náklady za alkohol plus čas a námaha spojené s jeho získáváním).

/ Psychedelické drogy se vracejí do ordinací psychiatrů a psychologů. Přinejmenším ve světě -u nás jde ale o citlivou otázku, o které vedou odborníci mnohé diskuse. Měly by se tyto látky stát běžně užívaným léčebným prostředkem? /

podoteky Stanislava Kom árka

Pokud trpíte migrénou, můžete se čas od času poněkud drsným způsobem přesvědčit, že jste stále ještě neztratili hlavu. Příčinu těchto úporných bolestí vysvětlují lékaři zpravidla kombinací faktorů fyzických, genetických a vnějších. Autoři odborných studií si všímají, že u migreniků se objevují podobné osobnosti charakteristiky - lze říci, že je předurčují k tomuto typu potíží?

Na první pohled je to nepochopitelné, ale miliony lidí nakupují on-line - zaplatí a vůbec se nebojí, že své zboží nemusejí dostat. Čím si dokázal internet během pár let získat takovou oblibu a výrazně konkurovat možnosti prohlédnout si zboží zblízka, osahat si ho a vyzkoušet, případně se poradit s prodavačem?

V květnu roku 2008 se při výstupu na osmitisícový vrchol Annapurny zhroutil vysoko v jižní stěně této nepálské velehory španělský horolezec Inaki Ochoa de Olza. Na hoře vládly vražedné podmínky.

Metafora zrcadla a zrcadlení se objevuje od samých počátků psychoterapie po současnost - a tak není divu, že zrcadlo má důležitou úlohu už v teorii Sigmunda Freuda, upozorňuje psychiatryně Silvia Nürnberger.

Při zběžném pohledu do zrcadla nás sotva napadne, s jakou magickou mocí bylo kdysi spojováno - jenže jakmile na nás dolehne osobní krize, jakmile máme sebevědomí v troskách, hned dostává náš obraz v zrcadle úplně jiný rozměr. Není náhodou, že s motivem zrcadla a zrcadlení pracuje i psychoterapie a k lepšímu sebepoznání vám ho zřejmě doporučí i osobní kouč. Autora knihy Zneklidňující svět zrcadel Jana Lukavce lákala i kouzla, jimiž byla zrcadla opředena v mýtech a pohádkách.

Petr tvrdí, že svou ženu miluje. Ona má spíš pocit, že ji považuje za součást svého vlastnictví. Sám o všem rozhoduje, určuje pravidla, manželka se musí podřídit jeho požadavkům, ať jsou jakkoli nerozumné či přehnané. Chce ji neustále kontrolovat: „Mám na to právo, je to přece moje žena,“ tvrdí.

V duchu romantických představ o lásce bychom mohli předpokládat, že při sexuálním aktu s milovanou osobou myslíme jen na ni. Zdaleka vždycky to však neplatí - a je to úplně normální, říká sexuoložka Hana Fifková.