Online archiv

Vydání: 12/2010

Děti v pasti vztahového incestu

Barbara Hansen Čechová, 12/2010
Skutečného incestu ve fyzickém smyslu by se většina lidí nedopustila. Do vztahů na psychické rovině se nám vkrádá ale poměrně často. V případech soužití single rodičů s potomkem opačného pohlaví je snadné najet do jeho nezdravých kolejí.

I dnes je v životě místo na zázrak

Daniela Kramulová, 12/2010
Vánoční čas bývá často označován adjektivy kouzelný, tajemný… Jenže dnes si to často představujeme tak, že bychom měli pod stromečkem „vykouzlit“ co nejvíc dárků a tajemství se snažíme vědecky vysvětlit. Přesto je v našem životě stále místo pro zázrak, říká teolog a filozof Tomáš Halík. Zažijeme ho kdykoli, kdy jsme schopni žasnout a pocítit vděčnost…

Prášky proti depresi a na spaní zkracují život

12/2010
Užíváte antidepresiva nebo hypnotika? Pak byste měli zpozornět. V Kanadě od roku 1994 probíhal dvanáctiletý výzkum, který zkoumal více než 14 000 Kanaďanů ve věku 18-102 let. Každé dva roky účastníci výzkumu vyplňovali dotazník týkající se jejich sociální situace, životního stylu a zdraví. Také odpovídali na to, zda užívají sedativa včetně uklidňujících prostředků jako Valium nebo léků na spaní včetně Nytolu. Ve skupině, která udávala užívání léků na spaní a proti depresi, výzkum zjistil, že v průběhu dvanácti let zemřelo 15,7 procent účastníků, zatímco úmrtnost ve druhé skupině, která tyto léky nebrala, byla pouze 10,5 procenta. „Tyto léky nejsou žádné bonbónky a jejich užívání má daleko do neškodnosti,“ řekla Genevieve Belleville, která působí jako profesorka quebecké Université Laval. Prášky na spaní a proti úzkosti podle vědců ovlivňují naši schopnost reagovat, proto mohou být jednou z příčin různých nehod. Také mají vliv na dýchání během spánku. Některé z nich také mohou zvyšovat riziko sebevraždy. „Měli bychom si uvědomit, že v případě nespavosti, deprese a úzkosti má dobré výsledky kognitivně behaviorální terapie,“ uvedla Genevieve Belleville. „Lékaři by proto měli s pacienty diskutovat o možnostech léčby. Kombinace krátkodobé farmakologické léčby s psychologickou pomocí je nadějnou strategií v léčbě úzkosti a nespavosti. Zdroj: My Health News Daily

Jste pro změny a inovace vánočních tradic, nebo máte raději „všechno při starém“

12/2010
/ Anketa

Ukaž prsty - chci vědět, jaký jsi macho!

12/2010
Ať se to zdá sebepodivnější, výrazně dlouhý prsteníček v kombinaci s krátkým ukazováčkem signalizuje u jedince vysokou hladinu androgenních hormonů a s tím spojené „mužské“ vlastnosti: soutěživost, bezohlednost a promiskuitu. Tento fyzický znak totiž překvapivě souvisí s tím, jak moc je vyvíjející se zárodek v matčině děloze vystaven působení mužských hormonů. Výzkum prokázal, že některé druhy opic (třeba paviáni nebo makakové) si v děloze užívají úplnou testosteronovou „lázeň“. Pro dospělé samce je pak typické silně konkurenční, bojovné chování, časté střídání sexuálních partnerek - a také dlouhé prsteníky, skoro dvojnásobné oproti ukazováčkům. Naproti tomu gibboni, ale také hominidé, tedy orangutani, gorily, šimpanzi a lidé, mají poměr mezi oběma prsty opačný: ukazováčky jsou ve většině případů delší. A liší se i jejich sociální chování, které je mnohem mírnější a tolerantnější, se schopností kooperace a párové monogamie. Snad můžeme z tohoto zjištění usoudit, že spolupráce a slušnost je přece jen vývojově výhodnější, i když to z krátkodobějšího měřítka často vypadá spíš opačně… Zdroj: Science Daily

Nová adresa: Lilipad, oceán

12/2010

Nezaspali muži dobu?

Olga Lukešová, 12/2010

Obézním dětem jen dieta a pohyb nepomáhají (PD 11/2010)

red, 12/2010
I v naší rodině máme problém s dětskou obezitou a nemůžeme se shodnout, jak ho řešit. Terapie tak, jak ji popisuje paní Malichová, mě zaujala a ráda bych se s ní spojila. Nepodařilo se mi ale najít kontakt na ozdravovnu ve Vrchlabí. Můžete mi pomoci? Marie Novotná, Praha

Kouzelníci

Daniel Deyl, 12/2010
/ Sloupek Daniela Deyla /

Etická výchova jako školní předmět? (PD 10/2010)

Patricie Niemcová, 12/2010
Názory autorů v článku zveřejněném v říjnovém čísle Psychologie dnes jsou sice velice zajímavé, ale autoři se dopouštějí chyby, jaká se u těchto témat poměrně pravidelně opakuje -neptají se samotných studentů, kterých se to týká. Já nyní studuji sextu na Gymnáziu Jana Palacha v Mělníku, je mi 16 let a ráda bych upozornila na praktický dopad přidávání určitých předmětů. V minulém roce nám přibyly dva nové předměty, a to: OCH (Ochrana obyvatelstva za mimořádných situací), což je obdobou bývalé branné výchovy, a OSV (Osobnostní a sociální výchova). To je předmět, o němž jsme se nikdy nedozvěděli, k čemu měl sloužit. V předmětu OCH se profesor ze začátku pokoušel o jakési vyučování, ale skončilo to přehráváním různých filmů či videí, které vybírali studenti, a u OSV nám zpočátku profesorka přehrávala jakási videa o etice, kde nám bylo řečeno, kdo podává ruku jako první (což vás učí již na základní škole během jiných předmětů) a nakonec to i profesorka vzdala, jelikož nevěděla, co učit. Ti, co rozšiřování osnov schvalují, si totiž neuvědomují, že my se musíme ve škole soustředit několik hodin v kuse a ještě doma se intenzivně připravovat a že toto je samozřejmě ztráta času. Diskutující v článku uvádějí spoustu důvodů, proč by měla být zavedena etická výchova, ale vůbec se nezabývají realizací. Konkrétně odpovědi uvedené v článku mi přišly až vtipné. Paní Marie Oujezdská má sice velmi zajímavý nápad, že by se to mělo realizovat v malých skupinkách, ale bohužel nebere v potaz, že učitelů je málo. A i když se říká, že v práci končí brzy, domů si nesou spousty písemek a také je doma čeká příprava různých prezentací a zejména práce s dětmi je velice náročná na psychiku. (Vím to z vlastní zkušenosti, jelikož má matka se jako profesorka na gymnáziu živí.) Dále pan Jiří Unger, který, tedy jestli jsem to pochopila správně, tvrdí něco v tom smyslu, že nám chybí morálka. To se bohužel dá naučit pouze odkoukáváním ve společnosti kolem nás, což je někdy obtížné. A také zde kritizuje, že školy jsou neutrální. Když jsem to četla, tak mě napadla myšlenka, jak budoucím prvňáčkům budou dávat barevné mašličky, podle toho, jaký názor mají v budoucnu zastávat. Nejvíce jsem se asi ztotožnila s názorem ředitele gymnázia Daniela Přibíka. Etická výchova má podle mého být součástí každého předmětu, kdy se učíme slušně hovořit s autoritou a různá pravidla mluvení při diskusi apod. Že to některé dnešní děti neovládají, to bohužel ovlivňují jak rodiče, tak i učitelky, které děti pomalu prosí, aby spočítaly příklad, a dále samozřejmě dění v médiích.

Neurofeedback a Oběti trestných činů (PD 11/2010)

Jaromír Škopec, 12/2010
V listopadovém čísle mě zaujaly články Neurofeedback: dokáže vyléčit neklidné děti a Oběť - proč se násilníkovi nebrání? První především tím, že docela objektivně ukazuje, co lze vlastně feedbackem, který se mimochodem stal velmi módní záležitostí, tzv. napravit. V naší republice bohužel pedagogicko-psychologické poradny jak na běžicím páse „vyrábějí“ diagnózy ADHD (správněji by to měl stanovit neurolog anebo neuropsycholog, případně psychiatr) a tahle zběsilost k nám dorazila z Ameriky. Ne všechny hyperaktivní („živé“) děti musejí mít nutně nálepku syndromu ADHD. Kolegyně Čírtková ve druhém textu naprosto srozumitelně a erudovaně vysvětluje viktimizaci a související jevy, její článek patří opravdu k jisté úrovni, kterou dle mého názoru jinak časopis ztrácí. Mám na mysli nejen autory příspěvků (často i nepsychologové, případně čerství absolventi), ale i jednotlivá témata.

Kde se bere vánoční (ne)pohoda

Eva Jedelská, 12/2010
Idylická představa Vánoc nás nutí hledat způsoby, jak zabránit hrozícímu stresu a konfliktům - nejlépe snadno a rychle, díky „spolehlivému receptu“ v deseti bodech. Což si pro změnu připustit, že by vlastně bylo velmi překvapující, kdyby k předvánočním a vánočním krizím nedocházelo?