Kde se bere vánoční (ne)pohoda

Jak mají vypadat „správné Vánoce“? Co a proč vlastně slavíme? Jde o svátky, u kterých se snad nejvíc projevuje rozpor mezi jejich původním významem a obsahem a stavem současné rodiny i společnosti. Oslava narození Páně hluboce oslovuje jen aktivní praktikující křesťany, kterých je u nás (podle církevních zdrojů) pouhých několik set tisíc. Ani pro ně však není snadné udržovat směr v mocném protiproudu sekularismu a konzumu. Naše současné představy jsou prazvláštní směsicí vyprázdněných pozůstatků pohanského čarování i křesťanské liturgie, mediálně-komerční manipulace a společenských konvencí. Kde jsou v tom naše osobní touhy a potřeby, kde zůstala vřelost a blízkost?

Peklo nesplnitelných očekávání

„Každý sní o ideální rodině a ve skutečnosti se snaží, aby všichni členové rodiny tomuto ideálu odpovídali,“ píše francouzská rodinná terapeutka Bélatrice Trélaün. „Většinou nikdo nezná sny ostatních, ani to, jakým způsobem je on sám součástí snu toho druhého. Připomíná to jedno velké nedorozumění. Sen o vlastní ideální rodině, který zpravidla není vyřčen, může být zdrojem konfliktů. Tento zdroj konfliktů se obtížně ovlivňuje, protože není explicitní a sen není ze své podstaty reálný. Je to konflikt odlišných představ. Někdy uzavře určité členy rodiny do role, kterou nechtěli hrát, nebo do role, kterou přijali, protože jim přinášela jisté výhody.“

V citově nejvypjatějším období roku, ve kterém jsou pohoda, láska a rodinné štěstí jaksi povinné, je konflikt mezi snem a realitou obzvláště patrný. Všichni se podle možností snaží hrát své role, skrytá nespokojenost si ale razí cestu ven každou skulinou. Katalyzátorem je nezvykle dlouhá a těsná vzájemná blízkost členů rodiny, kteří se najednou musí vypořádat (podobně jako na dovolené) se svými rozčilujícími zlozvyky, s nedostatkem pevného denního řádu a s neobvykle zatěžujícím očekáváním.

Matka, která většinou nejsilněji a často jako jediná cítí zodpovědnost za naplnění ideálu „šťastné rodiny“, se při předvánočních přípravách (snaze o naplnění konvenčních očekávání) vyčerpala natolik, že během vlastních svátků už nemá sílu zahlazovat spory a udržovat iluzi.

„V době, kdy byly obě děti v pubertě, byly pro mne Vánoce něco jako běh minovým polem,“ vzpomíná grafička Irena. „Byla jsem neustále ve střehu. Snažila jsem se odhadnout, kde hrozí malér, a předejít mu, k tomu pouštět pěknou hudbu a dělat atmosféru. Dcera se pro každou maličkost urazila nebo propukla v pláč. Babička se zase vytrvale pokoušela mluvit na syna německy, aby se pochlubila, co všechno si ještě od války pamatuje - jenomže on z němčiny propadl, ten jazyk přímo nenáviděl a bral to jako provokaci. Skoro celý Štědrý den to přece jen nějak drželo pohromadě - pak ale můj muž požádal dceru, aby vypnula televizi, protože tenhle film už známe nazpaměť. Hodila ovladačem a třískla dveřmi pokojíčku, což tatínka vytočilo a zařval na ni přes zavřené dveře, že až je rozbije, zaplatí opravu ze svého. Babička, která špatně snáší i nepatrně zvýšený hlas, se začala oblékat, že jede domů. To už bylo na mě moc a začala jsem brečet taky. Copak sakra můžu ještě dělat víc? - říkala jsem si. Víc už to nejde. Kašlu na to. To bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že opravdu není moje vina, když doma nepanuje pohoda.“

Předvánoční porada? Může fungovat

Jak se dá nejsnadněji zbavit bubáků pod postelí? Každé malé dítě to ví: rozsvítit na ně! Bélatrice Trélaün doporučuje řešit konfliktní situace (a předcházet jejich pravidelnému opakování) pomocí řízené klidné rozmluvy, během níž má každá zúčastněná strana (bez ohledu na věk!) právo vyjádřit své stížnosti, přání a návrhy. Představme si to třeba takhle: V patřičném čase (např. měsíc) před Štědrým dnem se rodina sejde v předem domluvenou hodinu za předem známým účelem - dohodnout průběh a podobu blížících se svátků. „Přál bych si, abychom letos strávili Vánoce na horách,“ navrhne nejstarší syn. „Mamka nebude mít skoro žádnou práci a nebude nervózní. Skvěle si zalyžujeme. A nebudeme muset na návštěvy.“ Maminka vyjádří přání, aby Štědrý večer strávila rodina ještě doma - hned druhý den je ale ochotná odjet na hory. Ve sváteční den se ale nebude pouštět počítač a televize jen výjimečně. Všichni se shodnou, že vánoční návštěvy u příbuzných je možné změnit na novoroční (dohodne to tatínek). Protože jsou svátky na horách nákladnější než doma, dárky budou letos jen drobnější.

Pro někoho mohou být Vánoce příležitostí k tomu, jak dát věci do pořádku. „O jaký pořádek se jedná, se ale často manželé nemohou shodnout. Někdo bude zdůrazňovat pořádek v duši a ve vztazích - to je ale druh pořádku, ke kterému se dochází velmi obtížně. Proto je pro mnohé dosažitelný alespoň pořádek v předmětech kolem sebe. Na tom není nic špatného, pokud si uvědomíme, že se skutečně jedná pouze o dosažitelný a hmatatelný obraz něčeho mnohem důležitějšího a mnohem hůře dosažitelného. I na takové ,maličkosti‘, jako je pořádek doma je ovšem potřeba statečnosti a tolerance obou stran,“ uvádí klinický psycholog a psychoterapeut Petr Goldmann v rozhovoru na webu Víra.cz.

Na zmíněném rodinném setkání lze řešit i předvánoční přípravy a práce (jasně tak vyplyne, které jsou skutečně potřeba a které se dělají jen ze setrvačnosti), ale i pocity přetíženosti, nespravedlnosti a hněvu, kterými mohou z různých důvodů trpět jednotliví rodinní příslušníci. Hlavním pravidlem je, že se navzájem neobviňují, jen vyjadřují svoje vlastní pocity. Ne tedy „Jste líní a myslíte jen na sebe!“ ale „Cítím se špatně, protože mám příliš mnoho práce a nemám čas chodit na cvičení.“ Cílem je z mnoha navržených řešení dané situace vybrat takové, které je uspokojivé pro všechny. Jde o důležitý příklad, který dětem ukáže, jak se dají konflikty řešit - a že nemusí být vždy vítěz a poražený, ale zvítězit mohou všichni. Zvláště pro menší dítě je obrovským zážitkem, že mají jeho slova stejnou váhu jako názory staršího sourozence nebo rodičů.

Ani „předvánoční mediace“ není samozřejmě zárukou, že k žádnému sporu ani nepohodě nedojde. Cítí-li ale jednotliví rodinní příslušníci, že jsou respektovaní a že mohli svoji ideální představu aspoň částečně uskutečnit, napětí se tím automaticky sníží.

Osamocený zvuk rolničky

Za posledních čtyřicet let vzrostl počet domácností jednotlivců na více než dvojnásobek. Zhruba každý osmý člověk v Česku žije sám. Dnešní dobrovolní singles většinou patří do střední a vyšší příjmové třídy a nežije se jim špatně; přinejmenším to tvrdí. Vánoční sentimentální nálada je ale okamžikem bilancování. Celoročně spokojeného a soběstačného člověka teď napadají myšlenky na to, jak vlastně celý rok žil. Je to v pořádku, když teď nemám jediného blízkého člověka, se kterým bych zapálil prskavku? Kde a jak vlastně sváteční večer strávit? U rodičů je to o nervy (v horším případě už nejsou na světě), přátelé jsou doma se svými rodinami.

„Pod pozlátkem vánočního stromečku se vyostřují psychické krize, rozlady a deprese,“ potvrzuje psycholožka Zdeňka Sládečková. „To, s čím se v normálních dobách člověk dokáže srovnat, může dolehnout velmi tíživě. Řešení není univerzální. Principem je vyhledat jakoukoli cestu, která by pro dotyčného byla aspoň snesitelná, když už nebude skutečným zdrojem pozitivních pocitů a požitků.“

Psychologové doporučují vypořádat se s vánoční osamělostí tak, jak člověku velí jeho povaha. Racionálním typům většinou nedělá potíže sami sebe přesvědčit, že 24. prosinec je den jako každý jiný a stejně rychle uteče. Zkušení vánoční samotáři klidně vyndají krabici s účty a začnou si dávat do pořádku podklady k daním. Jiní si uspořádají Vánoce sami pro sebe včetně bramborového salátu i zabaleného dárku. Řešením vhodným pro filantropy s velkým srdcem je pozvat ke stolu někoho ještě osamělejšího nebo potřebnějšího, třeba starou paní ze sousedství nebo dítě z dětského domova. A když selže úplně všechno, vždycky je tu ještě číslo na linku důvěry.

Nášlapné miny pod stromečkem

Bývalý manžel kupuje dětem nesmyslně drahé dárky.

Pokud mu na dětech opravdu záleží, měl by pochopit, že rodiče by měli být ve výchově jednotní, i když už spolu nežijí. Optimální je dohodnout finanční strop, který by se při nákupu dárků neměl překročit. Chce-li dětem prospět, existují přece i jiné, užitečnější způsoby - třeba vzít je na hory nebo jim zaplatit zájmový kroužek.

Jak přijmout špatně vybraný dárek? Projevit svůj opravdový názor, nebo hrát divadlo?

Hrajte, aspoň trošku. Psycholog Petr Goldmann: „Dárky jsou jenom zástupným symbolem naší neschopnosti vyjádřit, že máme někoho rádi. Z tohoto pohledu je naprosto jedno, co dostaneme, důležité je, že si na nás někdo vzpomněl. Pokud se nám dárek líbí, je to k tomu šlehačka na dortu.“

Má vůbec cenu nějaké svátky chystat? Děti i manžel vypadají, že jim můžou být perníčky i jmelí ukradené.

„Ženy jsou pro vytváření atmosféry stvořené,“ říká psycholožka Naďa Verecká. „Složité teorie a intelektuální konstrukce je většinou nezajímají, zato jsou vybavené značnou schopností empatie. Přesně vycítí, co je třeba v danou chvíli říct nebo udělat.“ A je to dobrá dlouhodobá investice. Přestože to tak teď vůbec nevypadá, maminčiny perníky a papíroví andělíčci na stromku se možná stanou nejtrvalejší vzpomínkou na dětství.

Jak slavit svátky lásky a pohody v rodině, kde jsou vztahy pod bodem mrazu?

„Úsporně. Jak v oblasti materiální, tak vztahové a emoční,“ radí Petr Goldmann. „Kdybychom slavili Vánoce s neznámými lidmi, také by naše projevy byly úsporné, a přesto bychom takovou vánoční oslavu dokázali uskutečnit. Pokusme se, aby oslava v rodině, jejíž vztahy nejsou dobré, byla slušná a korektní. Kdybychom se pokoušeli o víc, patrně by vznikl prostor pro naše dávné rozepře.“

Ovčičky, plenčičky, žežuličky

Všichni se těší na vánoční pohodu. Celá naše představa Vánoc je idylická. Tuto tvář dala Vánocům doba barokní, tam přišly všechny ty ovčičky, ukolébavky, plenčičky, žežuličky a troníčky za koledování. Gotická doba slavila Vánoce jinak a byla nesporně věrnější originálnímu příběhu, který známe z Bible, ale který vždy znovu čteme přes růžové brýle barokní pastorely. Originální Vánoce nebyly žádnou idylou. Považte jenom, že kvůli nějakému pitomému byrokratickému výnosu a nesmyslné statistice musel se Josef s Marií vydat na dosti dalekou cestu zrovna v době, která se jim tak nehodila. Jet na oslu je nepředstavitelně nepohodlné i pro zdravého mladého muže, natož pro křehkou ženu ve vysokém stupni těhotenství. Představme si všechnu tu starost, jak bude na cestě, kde se ubytují, zda se stihnou vrátit, aby se dítě narodilo doma. Uvažme, jak složité asi bylo zařídit alespoň to nejnutnější, když se dítě narodilo cestou. I kdyby bývali rodiče tak prozíraví a měli pro jistotu ledacos s sebou, stejně byli odkázáni i v nejběžnějších potřebách na pomoc neznámých lidí. Přemýšleli jste někdy, jaký to tehdy pro ně byl najednou problém sehnat dostatek teplé vody na koupel novorozence?

(z publikace Petra Piťhy Vánoce)

Literatura Birkenbihlová, V. F. (1999). Umění komunikace aneb jak úspěšně utvářet mezilidské vztahy, Brno: Aktuell Pernerová, R. A. (2000). Tabu v rodinné komunikaci. Praha: Portál Křivohlavý, J. (2002). Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál Holá, L. (2004). Mediace, způsob řešení mezilidských konfliktů. Praha: Grada Trélaün, B. (2005). Překonávání konfliktů v rodině. Praha: Portál Piťha, P. (2008). Vánoce. Praha: Karmelitánské nakladatelství www.vira.cz