18. prosince 1839 se narodil Théodule Armand Ribot, zakladatel francouzské dynamické psychologie.

13. prosince 1931 zemřel Gustave Le Bon, francouzský lékař, sociální psycholog a sociolog (nar. 7. 5. 1841). Dodnes je známý především svou knihou Psychologie davu (1895), při níž vycházel ze studia chování davu během francouzské revoluce. Dodnes aktuální Le Bonova teorie říká, že individualita se v davu rozplývá a jedinec rezignuje na sebekontrolu. Dav je shromáždění snadno podléhající sugesci a aktivující spící či utlumení instinkty. 16. prosince 1925 se narodil Bert Hellinger, německý psychoterapeut a tvůrce originální psychoterapeutické metody nazývané systemické konstelace. Původně pracoval s rodinným systémem, dnes je jeho terapeutická metoda rozšířená po celém světě při řešení osobních, organizačních i politických problémů. 24. prosince 2008 zemřel Samuel Huntington (nar. 18. 4. 1927), vlivný americký politický teoretik a sociolog, poradce prezidenta Cartera, autor kontroverzního bestselleru Střet civilizací (1996). Tvrdí v něm, že budoucí konflikty nebudou probíhat mezi státy, ale mezi kulturami a civilizacemi, především podél tzv. zlomových hranic, kde se různé civilizace střetávají. Jeho největší příspěvky oboru psychologie jsou ve dvou oblastech: emocí a duševních onemocnění. Snaha vysvětlit postupnou ztrátu paměti jako symptom progresivní mozkové choroby, vyjádřená v jeho knize Les Maladies de la mémoire (Nemoci paměti) z roku 1881, je nejvýznamnějším raným pokusem analyzovat poruchy paměti z fyziologického hlediska. V roce 1870 Ribot publikoval své první dílo, La psychologie anglaise contemporaine (Současná anglická psychologie). Doktorská disertace, L‘ hérédité: étude psychologique (Dědičnost: psychologická studie), obhájená v roce 1865 a publikovaná v roce 1882 (v roce 1889 vyšlo už páté vydání!), se stala jeho nejznámější knihou. V roce 1876 Ribot a Hippolyte Taine společně založili časopis Revue Philosophique, který vychází dodnes. Roku 1889 byl jmenován profesorem experimentální a srovnávací psychologie na Collége de France a zůstal jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1901. Kromě psychopatologie paměti se zabýval i psychopatologií dalších psychických funkcí - vůle a pozornosti - a psychopatologií celé osobnosti. Později se Ribot začal zajímat o afektivní a emoční faktory v psychologii. Ribot odmítl psychologii závislou pouze na spiritualismu a introspekci ve prospěch psychologie závislé na faktech, která musí odpovídat fyziologickým a biologickým datům. Ribot popsal zákon regrese (podle Spencera a Jacksona zákon dissoluce, rozkladu), který řídí patologické duševní jevy, jako je amnézie. Ribot je dnes pravděpodobně nejvíce znám právě svým zákonem regrese u amnézií, který byl později nazván Ribotův zákon. Nastiňuje logickým způsobem progresivní dysfunkci paměti během onemocnění. Nejprve jsou ovlivněny nedávné vzpomínky. Později osobní vzpomínky zmizí, tzv. „odcházejí do minulosti“. Ve třetí fázi se „kousek po kousku“ ztrácejí vzpomínky a vědomosti získané intelektuálně. Jako poslední zmizí zvyky a emoční vzpomínky. Ribotův vliv byl závažný, protože představoval počátky psychopatologie, která zahrnovala neuropsychologii. Dva z jeho studentů ovlivnili psychologii zásadně: Pierre Janet, který byl jeho nástupcem na Collége de France, a Alfred Binet. Ribot se držel experimentální a syntetické metody a shromáždil velký počet případů zděděných zvláštností. Zvláštní pozornost věnoval fyzické složce duševního života a ignoroval jeho spirituální či nehmotné faktory. Vedle řady článků napsal několik znovu a znovu vydávaných prací: o Arthurovi Schopenhauerovi, o soudobé německé psychologii a čtyři menší monografie Les Maladies de la mémoire (Nemoci paměti), De la volonté (O vůli), De la personnalité (O osobnosti) a La Psychologie de l‘attention (Psychologie pozornosti), které jeho následovníkům poskytly mnoho dat a podnětů pro výzkum duševních onemocnění. Théodule Armand Ribot zemřel 9. prosince 1916 v Paříži.

Placená zóna