Online archiv

Minulé století znamenalo obrovský skok v prodloužení života, dnes se hledí především na jeho kvalitu. Dokonce ještě víc - ústředním zájmem odborníků se stává subjektivní pocit životní spokojenosti a štěstí, pro něž má angličtina úsporně výstižný výraz well-beeing.

V běžném provozu se pak často dostává do náročných situací, s nimiž ještě nepřišel do styku. O nedostatečné výuce také svědčí výsledky závěrečných zkoušek. Více než třetina lidí neprojde zkoušku v autoškole napoprvé. Příčinou neúspěchu jsou ve 43 % praktické jízdy a ve 42 % testy z pravidel silničního provozu. Z mnoha výzkumů vyplývá, že současný způsob vzdělávání není komplexní a v důsledku toho ani Zatímco Evropa si v roce 2000 vytýčila snížit počet usmrcených na silnicích v roce 2010 na polovinu, severské státy prosazují takzvanou Vision Zero - v roce 2010 by na skandinávských silnicích neměl v souvislosti se silniční dopravou zahynout ani jeden člověk. Proto podrobně zpracovaly i program přípravy řidičů a metodiku pro výcvikové kurzy. Četné zahraniční výzkumy dokládají, že jedinci, kteří absolvovali před získáním řidičského oprávnění větší počet praktických jízd, bývají méně často účastníky dopravních nehod. Například v Japonsku bylo zjištěno, že čím méně praktických lekcí žák odebral a současně čím byl úspěšnější při závěrečné zkoušce (to svědčí o nadprůměrných dispozicích pro řízení vozidla), tím častěji se během samostatné praxe stal účastníkem nehody. Uvedený efekt byl vysledován pouze u osob mužského pohlaví. Zdá se, že mladí muži s nadprůměrným zájmem o automobilismus nastupují samostatnou praxi s velmi dobrými technickými kompetencemi týkajícími se ovládání vozidla i řešení dopravních situací - a uvedených schopností si bývají vědomi, což paradoxně vede k riskantnějšímu způsobu jízdy a nedodržování předpisů.

Dvacet procent nehod na silnicích mají na svědomí mladí, nezkušení řidiči. V řadě zemí pro ně platí přísnější předpisy, u nás se diskutuje, zda zavést vydávání řidičských průkazů nejprve jen na zkoušku.

stručně

Lidé, kteří vyrůstali bez sourozenců, jsou rozmazlení, neberou ohledy na druhé a stále chtějí být ve středu zájmu. Pravdivost takových úsudků je však diskutabilní - alespoň podle Hartmuta Kastena, který před nedávnem dokončil rozsáhlou studii na toto téma.

Dříve se člověk setkával se smrtí tváří v tvář. Tato osobní konfrontace stále více mizí, umírání se institucionalizuje. I proto dnes máme výrazné potíže pochopit potřeby těžce nemocných a umírajících. Můžeme se ohlédnout zpět, jak to naši předkové zvládali v minulosti?

Na rozdíl od pracovních konfliktů, které mohou být přínosné, je mobbing patologická záležitost. Někteří odborníci užívají termín „psychická vražda“. V první části třídílného seriálu se zaměříme na charakteristiku obětí.

Představa, že vnější podoba člověka vyjadřuje nějakým způsobem jeho přirozenost, je více než běžná a provází lidstvo odnepaměti

„Síla, kterou Démon alkohol dodává, není jen zdánlivá. Je to skutečná síla. Je však vybičována ze samého zdroje síly, a proto se za ni jednou přece jen musí zaplatit i s úroky,“ napsal americký spisovatel Jack London. Ve své knize Démon alkohol popsal pocity, které znají i současníci, neboť problémy se závislostí s moderní dobou nemizí.

Říká se, že obličej zrcadlí povahu člověka, a vědecké studie nám dávají za pravdu. Ovšem ne vždy. Zdá se, že některé vlastnosti odhadneme podle vzhledu poměrně spolehlivě, pravdivost jiných soudů je ale pouhou iluzí. Co tedy skutečně poznáme a proč?