Veřejné seznamy sexuálních deviantů (PD 12/2010)
1/2011V prosincovém čísle Psychologie dnes jste uveřejnili rozhovor s psychologem A. Becker -Weidmanem, který obhajoval on-line registry sexuálních delikventů v USA. Považuji za potřebné poskytnout informace k tomuto tématu ne pouze ze strany odborníka pečujícího o oběti sexuálních trestných činů, kde jeho zaujetí pro ochranu dětí je naprosto zřejmé a pochopitelné. Zkušenosti z USA totiž naopak svědčí o tom, že veřejně přístupný registr pachatelů nijak nebrání sexuální kriminalitě, nesnížil počet sexuálních deliktů ani o promile, naopak však vedl v mnoha případech k sociálnímu lynči a v několika případech dokonce i k sebevraždám lidí, kteří se na takovémto seznamu octli. Podle amerického federálního a dle zákonů všech 50 států USA (tzv. Megan’s Laws) dospělí, a v některých případech i dospívající, kteří se dopustili protizákonného sexuálního chování (nezávisle na tom, zda vůči dětem, nebo vůči dospělým), jsou umístěni na veřejně přístupných seznamech, které poskytují údaje o jejich kriminální historii, současné adrese, zaměstnání, jejich fotografi i a další data. V mnoha státech je rovněž zakázáno, aby se tito lidé usadili na adresách v určité vzdálenosti (500 až 2500 stop) od míst, kde se zdržují děti, jako jsou školy, dětská centra či hřiště. Přitom tyto seznamy tzv. registrovaných sex offendrů obsahují i údaje o lidech, kteří by jinde (dokonce i v jiném státě USA) vůbec nebyli za své chování trestáni – například údaje o osmnáctiletých dospívajících, kteří měli plně dobrovolné styky se šestnáctiletými partnerkami v rámci partnerského vztahu. Odsouzení za „sexuální delikt“ a jejich následné umístění na seznamu sexuálních delikventů je však doživotně sociálně handicapuje. Mají pak problémy s nalezením zaměstnání, se studiem, s bydlením, s navazováním partnerských vztahů. To vše jednoznačně naopak zvyšuje pravděpodobnost recidivy, ať už v oblasti sexuální, nebo obecně kriminální. Víme i z našich českých výzkumů, že sociální adaptace a obnovení rodinných či partnerských vztahů je jedním z nejdůležitějších preventivních faktorů bránících recidivě i u léčených sexuálních deviantů. To je ten základní věcný argument proti podobným seznamům, ne v rozhovoru zmíněná ochrana osobních dat či registrace v registru jako prolongovaný trest. Naopak seznam pachatelů sexuálních trestných činů dostupný policii, který by eventuálně dokonce zahrnoval i data z jejich znaleckého posouzení, například o tom, zda trpí sexuální deviací a pokud ano, jakého typu, bych považoval za potřebný, protože – jak správně uvádí i A Becker-Weidman – zvláště u deviantních pachatelů je vysoká pravděpodobnost opakování podobného činu.