Online archiv

Chaotické okolí vyvolává v lidech potřebu řádu. Někdy si můžeme pomoci sami -třeba uklidit psací stůl. Chaotickou ulici nebo odpadky na nádraží ale neovlivníme. Psycholog Diederik A. Stapel a sociolog Siegwart Lindenberg tvrdí, že i v takové situaci se lidé snaží své okolí uspořádat, strukturovat. V časopise Science vysvětlují, že lidé při tom postupují

Nemožné ihned, zázraky do tří dnů

Při čtení jsem si uvědomila, že je stále spousta stresu tam, kde by žádný být nemusel. Ač nemám čas na hledání přesných citací (vycházím z poznatků Krashena publikovaných již v 80. letech 20. století, které jsem přednášela jako učitelka metodiky anglického jazyka na PF JU), cítím, že ještě příliš mnoho učitelů cizích jazyků spoléhá na samotné učení. Moje vlastní zkušenost spojování a prolínání procesů učení a osvojování mi přináší mnoho radosti jak v práci s dospělými, tak dětmi všech věkových kategorií. Proces učení je zcela uvědomělý a můžeme si jej představit například tak, že si vtloukáme do hlavy slovíčka, snažíme se porozumět gramatice či se něco učíme nazpaměť. K tomu skutečně potřebujeme mít silnou vůli a určitou zkušenost s tím, jak se nejlépe učíme. Pouhá aplikace uvědomělého učení je však u většiny studentů neefektivní a ze své zkušenosti mohu říci, že i neúčinná. Mnohdy bývá i zdrojem frustrace, protože uložení v paměti nebývá dostatečně dlouhodobé. Proces osvojování si jazyka začíná možná už v děloze, určitě však probíhá každodenně od okamžiku našeho narození až do smrti. Je to proces zcela neuvědomělý, ale můžeme si ho všimnout třeba tak, že miminko začíná rozumět a později komunikovat, dospělí přijmou za vlastní fráze, vazby či slovní spojení, které často slyší třeba ve zprávách. Stejně tak se mění jazyk lidí, kteří déle pobývali v cizí zemi. Při osvojování jazyka se člověk vědomě nezaměřuje na to, že se chce jazyk naučit, ale chce něčemu rozumět či něčeho v jazyce dosáhnout. Motivace snažit se něčemu rozumět je klíčová a nezáleží na tom, zda tímto jazykem je náš jazyk mateřský či jazyk cizí. Proto, aby proces osvojování probíhal i v cizím jazyce, potřebujeme: mluvený či psaný jazykový projev, kterému z velké části rozumíme (comprehensible input), období ticha nutné k absorpci jazyka (silent period) a klidné prostředí beze stresu (stress-free environment). Tyto podmínky jsme měli a máme při osvojování našeho mateřského jazyka, a pokud je budeme mít i v cizím jazyce, jsme schopni se jej celkem snadno naučit. Problémem je pouze to, že tento proces je mnohem pomalejší a časově náročnější, ačkoli uložení v paměti bývá trvalejší. Když učitel používá cílový jazyk doplněný gesty a mimikou tak, aby studentům pomohl porozumět, vytváří takové aktivity, při nichž studenti nemusí okamžitě používat nová slova a vazby, ačkoli je neustále slyší a vidí (mají čas k absorpci), či předkládá texty, které jsou jen mírně náročnější, než je úroveň studentů, stres odpadne již sám. Dle úrovně studentů je nutné motivovat je, aby v cílovém jazyce četli, dívali se na filmy, poslouchali písničky, navštívili zemi, kde se daným jazykem hovoří, atd. Ale pozor, pokud začátečník přijede do země, kde lidem nerozumí ani slovo a je nucen k interakci, nejen že proces osvojování neprobíhá, ale může si i vytvořit zábrany, se kterými bude bojovat léta. Naprosto souhlasím se vším, co bylo řečeno o chybách. Jen je třeba dát si pozor na to, aby se jazyková forma nerozpadla tak, že by to bylo překážkou v komunikaci. Na závěr chci říci jen, že děti nejsou efektivnější v jazykovém vzdělávání, mají jen více času, protože nechtějí všechno rychle a hned. Proto je u dospělých nutné najít optimální kombinaci učení a osvojování si jazyka.

Dobrý den,

Rád bych pana Hanku opravil, že scientologové nebojují proti psychiatrům, ale informují veřejnost o nepříjemných faktech a hrozbách dnešní psychiatrie jako např.: 1) Psychiatrie nikoho neléčí, protože duševní nemoc se nedá prokázat. A to není tvrzení scientologů, ale samotných představitelů psychiatrie! Dr. A. Frances, který byl předsedou komise pro DSM IV, napsal v Psychology Today (2. 6. 2010) „V psychiatrii neexistují žádné objektivní testy - žádné rentgenové snímky, laboratorní výsledky nebo nálezy z vyšetření, které by jednoznačně potvrdily, zda někdo má, či nemá duševní poruchu.“ N. Sartorius, bývalý president WPA, k tomu dodal, že: „Doba, kdy si psychiatři mysleli, že mohou vyléčit duševně nemocné, je pryč. V budoucnosti se musí duševně nemocný naučit žít se svojí nemocí!“ 2) Za epidemií diagnóz stojí marketing farmaceutických firem. Psychofarmaka mají nebezpečné vedlejší účinky. Dr. Frances: „Farmaceutický průmysl se ukázal jako dosti neúspěšný při vývoji nových a vylepšených léků. Je ale nádherně efektivní v marketingu existujícího zboží a je také hnacím motorem přemíry diagnóz a šíření psychiatrických epidemií...“