Jak zvýšit účinnost jazykového vzdělávání (PD 4/2011)

Při čtení jsem si uvědomila, že je stále spousta stresu tam, kde by žádný být nemusel. Ač nemám čas na hledání přesných citací (vycházím z poznatků Krashena publikovaných již v 80. letech 20. století, které jsem přednášela jako učitelka metodiky anglického jazyka na PF JU), cítím, že ještě příliš mnoho učitelů cizích jazyků spoléhá na samotné učení. Moje vlastní zkušenost spojování a prolínání procesů učení a osvojování mi přináší mnoho radosti jak v práci s dospělými, tak dětmi všech věkových kategorií. Proces učení je zcela uvědomělý a můžeme si jej představit například tak, že si vtloukáme do hlavy slovíčka, snažíme se porozumět gramatice či se něco učíme nazpaměť. K tomu skutečně potřebujeme mít silnou vůli a určitou zkušenost s tím, jak se nejlépe učíme. Pouhá aplikace uvědomělého učení je však u většiny studentů neefektivní a ze své zkušenosti mohu říci, že i neúčinná. Mnohdy bývá i zdrojem frustrace, protože uložení v paměti nebývá dostatečně dlouhodobé. Proces osvojování si jazyka začíná možná už v děloze, určitě však probíhá každodenně od okamžiku našeho narození až do smrti. Je to proces zcela neuvědomělý, ale můžeme si ho všimnout třeba tak, že miminko začíná rozumět a později komunikovat, dospělí přijmou za vlastní fráze, vazby či slovní spojení, které často slyší třeba ve zprávách. Stejně tak se mění jazyk lidí, kteří déle pobývali v cizí zemi. Při osvojování jazyka se člověk vědomě nezaměřuje na to, že se chce jazyk naučit, ale chce něčemu rozumět či něčeho v jazyce dosáhnout. Motivace snažit se něčemu rozumět je klíčová a nezáleží na tom, zda tímto jazykem je náš jazyk mateřský či jazyk cizí. Proto, aby proces osvojování probíhal i v cizím jazyce, potřebujeme: mluvený či psaný jazykový projev, kterému z velké části rozumíme (comprehensible input), období ticha nutné k absorpci jazyka (silent period) a klidné prostředí beze stresu (stress-free environment). Tyto podmínky jsme měli a máme při osvojování našeho mateřského jazyka, a pokud je budeme mít i v cizím jazyce, jsme schopni se jej celkem snadno naučit. Problémem je pouze to, že tento proces je mnohem pomalejší a časově náročnější, ačkoli uložení v paměti bývá trvalejší. Když učitel používá cílový jazyk doplněný gesty a mimikou tak, aby studentům pomohl porozumět, vytváří takové aktivity, při nichž studenti nemusí okamžitě používat nová slova a vazby, ačkoli je neustále slyší a vidí (mají čas k absorpci), či předkládá texty, které jsou jen mírně náročnější, než je úroveň studentů, stres odpadne již sám. Dle úrovně studentů je nutné motivovat je, aby v cílovém jazyce četli, dívali se na filmy, poslouchali písničky, navštívili zemi, kde se daným jazykem hovoří, atd. Ale pozor, pokud začátečník přijede do země, kde lidem nerozumí ani slovo a je nucen k interakci, nejen že proces osvojování neprobíhá, ale může si i vytvořit zábrany, se kterými bude bojovat léta. Naprosto souhlasím se vším, co bylo řečeno o chybách. Jen je třeba dát si pozor na to, aby se jazyková forma nerozpadla tak, že by to bylo překážkou v komunikaci. Na závěr chci říci jen, že děti nejsou efektivnější v jazykovém vzdělávání, mají jen více času, protože nechtějí všechno rychle a hned. Proto je u dospělých nutné najít optimální kombinaci učení a osvojování si jazyka.

Placená zóna

Věra Sládková