Online archiv

/ Nový občanský zákoník by měl vstoupit v platnost od roku 2013. Jedním z kontroverzních bodů je ustanovení, podle kterého by soud za určitých podmínek mohl přiznat svéprávnost dětem od šestnácti let. Návrh vyvolává diskuse: Dokáže tak mladý člověk zodpovědně rozhodovat o svém životě? /

Podoteky

Počet obézních v mnoha zemích strmě roste a obyvatelé ČR patří v Evropě na jedno z čelních míst. Nové problémy přinášejí i nová řešení: například bandáže žaludku a podobné chirurgické zákroky. Metoda, kterou si lidé trpící těžkou obezitou mnohdy toužebně přejí podstoupit, však není bez rizik – fyzických, ale i psychických.

Před pěti lety byla veřejnosti zpřístupněna sociální sít, Twitter. Za tuto dobu si stihla získat více než 200 milionů pravidelných uživatelů a stala se silou, se kterou je nutné počítat: kdo ví, kdo by byl dnes bez ní americkým prezidentem! A nepokoje v londýnské čtvrti Tottenham prý Twitter dokonce pomohl rozdmýchat.

Rozhlédněte se kolem sebe - kde právě jste? Doma? V práci? Na ulici? V kavárně? Jestli zrovna sedíte v místnosti, jak je veliká? Jak zařízená, jakou barvu mají stěny… jakou atmosféru vyzařuje? Je vám v tom prostoru příjemně? Cítíte se v bezpečí, nebo jste trochu nervózní? Uklidňuje vás, nebo spíš nutí k aktivitě?

Simona Hoskovcová, psycholožka a její syn Jakub (12) Pokud jde o vzory v dětství, tak si nevybavuji, že bych nějaké měla. Je to určitá má charakteristika, že jsem k různým autoritám a vzorům spíš rezervovaná nebo mne nefascinují tak, jako vidím třeba u lidí ve svém okolí. Měla jsem nějaké oblíbené zpěváky a herce, ale nikdy to nepřesáhlo hranici plakátu pověšeného na zdi. Když je někdo nadšeně oslavován, spouští to u mne jakýsi mechanismus opatrnosti. To má své výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že si neužiju určitě pozitivní emoce, kdy si někoho stoprocentně vážím a obdivuji ho. Je také snazší následovat dobrý vzor než si vyšlapávat vlastní cestu. Výhodou je schopnost vidět kriticky nedostatky, snahy o manipulaci, Potěmkinovy vesnice lidí, kteří mají schopnost druhé fascinovat a ovlivnit. Samozřejmě, že si uvědomuji, odkud se berou určité vzorce mého vlastního chování – observačnímu učení se člověk nevyhne. Mám spíše "dílčí" vzory. Můj syn Jakub je v tom patrně po mně. Na položenou otázku, zda má nějaký vzor, zda je někdo, komu by se chtěl podobat, řekl „ne“. Jeho kamarád, který byl u rozhovoru, zmínil jako vzor svého trenéra, ale Jakub na to, že až tak jako vzor nikoho nevnímá. V některých věcech vidí svůj vzor v lidech z rodiny a svých kamarádech. Říká, že ho jednotliví lidé spíše inspirují k určitým věcem. Třeba já ho svým uklízením bytu prý inspiruji často k tomu, aby si uklidil svůj stůl. :-) (Ten stůl byste měli vidět – systém na něm je nezávislému oku skrytý, spíše ilustruje teorii chaosu.) Je ale pravda, že s Jakubem nikdy nebyl ten problém, že by byl „v závěsu někoho“. Není náchylný na módní trendy, ani nevyjadřuje přání, která se v určité věkové skupině mají tendenci vyskytovat hromadně, např. iPod. Tereza Kostková, herečka Nejen v dětství, i dnes mi život občas přivede do cesty někoho, koho mohu pro jeho odvahu nebo pracovitost, jindy pro houževnatost obdivovat, a tedy se jím nechat inspirovat a motivovat. Stává se vzorem pro nějakou moji činnost, plán, životní úsek. Nejde nikdy o celoživotně jednu neměnnou známou osobnost ani to nebyli ti, které jsem z adolescentních důvodů měla vylepené v pokojíčku na zdi. S jedinou dlouhodobou výjimkou – a tou jsou k mému štěstí oba moji rodiče. Pro svůj profesní i životní přístup je nemohu jako vzory nejmenovat. A v mnohém i mé tři starší sestry. Carmen Mayerová, herečka, matka Terezy Kostkové Jako dítě jsem obdivovala balerínu Maju Pliseckou. Měla jsem možnost zhlédnout několik filmů, v nichž tančila, nesmírně na mě zapůsobila. Když jsem ji už jako dávno dospělá žena měla možnost vidět „naživo“ a zjistila jsem, že stále tančí, zpětně jsem si uvědomila, že jsem ji díky jejímu uměním, píli a houževnatosti vlastně podvědomě vnímala jako svůj vzor. Další osobou, která se stala mým vzorem, byla maminka – ale k tomu jsem také dospěla až s léty. Když jsem byla v úzkých, když jsem se dostala do nelehké situace, vybavovala jsem si ji a vzpomínala, jak ona čelila starostem, jak se v takových situacích chovala.

V nedávno zveřejněném výzkum Národního institutu dětí a mládeže se sociologové dětí ve věku 6 až 15 let mimo jiné ptali, jaké jsou jejich vzory. Výzkumníky zajímalo, zda dětské idoly pocházejí z reálného života, nebo jsou to celebrity prezentované v médiích, a proč si jich děti váží.

Neustále slyšíme, jak je třeba podporovat individualitu každého člověka. Má tedy dnes ještě vůbec smysl mít nějaký životní vzor a chtít se mu podobat? Nebo roli vzorů převzaly mediální hvězdy a idoly ze světa profesionálního sportu a showbyznysu?

Letošní Akce Cihla nepřinesla jen stánky se známým benefičním prodejem cihel, ale i víkendový hudebně divadelní festival Cihlafest přímo v areálu chráněného bydlení a dílny ve Slapech nad Vltavou. A Psychologie dnes byla při tom. Stavení pod kostelem vítá návštěvníky doširoka otevřenými vraty. Hned za nimi hraje kapela, vedle tři holčičky nadšeně skáčou na malé trampolíně, jejich rodiče i několik klientů zdejšího chráněného bydlení se pohupuje do rytmu. „Měli jsme tu pohádky pro děti a pěknou romskou kapelu, večer bude divadlo,“ říká mi nadšeně Petr. Přišel sem před deseti lety po životě stráveném po různých ústavech sociální péče. Tehdy mu bylo 37 let a začínal v chráněném bydlení Na Faře, které je určené pro málo samostatné klienty. „Taky jsem tady v dílně dělal hermelíny. Občas je jím, ale hlavně že je jedí jiný lidi,“ dodává. Dneska bydlí úplně samostatně v chráněném bytě a je zaměstnancem obce. „Stříhám stromy, hrabu, zametám, u popelnic dělám pořádek. Hned se pozná, když začnou jezdit Pražáci. Je tu větší nepořádek – od června si pěkně zamakáme. A pak chodím na tréninky na fotbal,“ říká a je evidentně hrdý, že přispívá k čistotě ve své obci. Většina mentálně handicapovaných klientů, kteří sem přicházejí, je zpočátku velmi nesamostatná. „Jsou zvyklí z ústavů, že nemusejí nic dělat, o nic se starat,“ říká Gabriela Štěpánková, která má v občanském sdružení Portus, jež je zřizovatelem chráněné dílny i bydlení, na starost PR Akce Cihla. „Klienti pracují v sociálně terapeutické dílně, podílejí se i na přípravě jídla ve společné kuchyni. Každý si ve svém pokojíku udržuje pořádek a upravuje si ho po svém, nelezeme jim do soukromí. Někteří klienti se tak adaptovali, že už jsou schopni bydlet samostatně v garsonce v domě Na Vyhlídce, kam jen občas přichází asistent, když potřebují s něčím pomoct a poradit. Nedávno jsme tu měli i svatbu – Míša tu začínala před deseti lety taky Na Faře, teď bydlí s manželem ve dvougarsonce pro samostatnější klienty. Ona pracuje v naší dílně, on získal normální práci v květinářství,“ vypráví Gabriela. V chráněných objektech bydlí ve Slapech celkem 19 klientů s mentálním postižením. „Jak je přijali místní obyvatelé?“ ptám se vedoucí pracovního centra Šárky Michalíkové. „Ze začátku byla nejistota na obou stranách. Místní obyvatelé nevěděli, co je čeká, jak v reálu vypadá bydlet vedle lidí s mentálním postižením. I klienti si museli postupně vytvářet důvěru k neznámému okolí. Vzájemné oťukávání trvalo, myslím, tak rok, dva. Teď je spolupráce perfektní, jak se starostou obce, tak třeba s obchodem, kam chodí klienti nakupovat. Někteří neznají úplně hodnotu peněz, ale máme jistotu, že jim prodavač poradí, že je nikdo neokrade. Klienti příležitostně pracují i na zahradách místních obyvatel.“

Není tomu tak dávno, co americké feministické organizace prohlásily, že „pornografie je teorie a znásilnění je praxe“. Zahájily tím velké tažení proti pornografii a erotickým materiálům. Je však předpoklad úzké souvislosti mezi pornografií a sexuálním násilím skutečně oprávněný?

Proč se z některých mužů stanou otcové a z jiných ne? Nechtějí se vázat? Mají obavy z omezení vlastního prostoru a času?

Podobně jako se v každém živém organismu během života hromadí rány a deformace, tak se i v každém mezilidském vztahu časem střádají drobná zranění a nezpracované pocity. Jak se jim v blízkých vztazích můžeme bránit a jaké prostředky k tomu máme k dispozici?