Online archiv

ALKOHOL A PAMĚŤ V DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ Je známo, že zneužívání alkoholu zhoršuje kognitivní funkce. U dospívajících, kteří zneužívali alkohol nebo na něm byli závislí, se zjistil menší objem hippocampu, tedy části mozku, která je důležitá pro paměť. Logicky lze proto předpokládat, že zneužívání alkoholu povede k horšímu prospěchu. Souvislosti mezi školním prospěchem a pitím alkoholu jsou ale komplikované z následujících důvodů: • Zneužívání alkoholu a školní neprospěch mohou mít některé společné rizikové faktory, např. neléčenou návykovou nemoc rodičů. • Některé činitele mohou být rizikové ve vztahu ke zneužívání alkoholu, ale mohou dítě zvýhodňovat, co se vzdělání týče, např. dostatek finančních prostředků nebo některé sociální dovednosti. • Studijní výsledky nejsou jediným faktorem, který ovlivňuje úroveň vzdělanosti. Pití alkoholu u dospívajících se považuje za faktor, který snižuje aspirace žáků dosáhnout vyššího vzdělání. PŮVODNÍ DATA Z ČESKA Vztah mezi častým pitím nadměrných dávek alkoholu a školním prospěchem jsme měli možnost ověřovat i na datech z ČR, protože oba znaky jsou sledovány ve studii ESPAD (rok 2007). Pro účely této práce byla provedena analýza vzorku o velikosti 3 914 dotázaných ve věku 15 let. Ta prokázala statisticky významný inverzní vztah mezi frekvencí pití nadměrných dávek alkoholu a průměrným školním prospěchem. Tento vztah byl významný, i když se kontroloval pro další proměnné jako pohlaví, typ studované školy a úroveň vzdělání matky. RIZIKOVÉ PITÍ ALKOHOLU A PITÍ V TAZÍCH U části dospívajících nelze diagnostikovat škodlivé užívání nebo závislost, nejvýše bychom mohli hovořit o rizikovém pití alkoholu. Může se jednat např. o víkendové pití vyšších dávek nebo různé „oslavy“, mezi nimiž dospívající abstinuje nebo se chová relativně zdrženlivě. Lze se ptát, zda i tento vzorec pití alkoholu s sebou nese rizika pro kognitivní funkce. Odpověď na tuto otázku lze hledat v práci autorů Parada a kol. (2011). Ty zajímalo, nakolik se pití v tazích projevovalo v paměťových testech studentů. Pití v tazích definovali jako pití vyšších dávek než 60 g alkoholu nebo více při jedné příležitosti a jednou nebo častěji za měsíc. To odpovídá zhruba 1,5 litru 12° piva nebo 0,6 litru vína. Autoři shledali u studentů ve věku 18 až 20 let, kteří pili v tazích, zhoršený výkon v paměťových testech, což vysvětlují vyšší zranitelností hippocampu neurotoxickým působením alkoholu v tomto věku. OTÁZKA REVERZIBILITY Na jednu stranu lze konstatovat, že k pronikavému zlepšení kognitivních funkcí dochází při abstinenci i u dospělých závislých na alkoholu. Tím spíše by se proto měl zotavit mozek dospívajícího. Na druhou stranu je ale také třeba brát v úvahu zmíněnou vyšší zranitelnost vyvíjejícího se mozku. Kromě toho zneužívání alkoholu často v bludném kruhu přidává nové rizikové faktory pro vznik závislosti a dalších problémů, jako jsou poruchy spánku, nezdravý životní styl, nevhodná síť vztahů, úraz, nemoc, interpersonální konflikty nebo selhávání v životních rolích. To pak zpětně zvyšuje riziko zneužívání alkoholu nebo jiných látek. Zneužívání alkoholu v dospívání nemusí být přechodné. Kromě bezprostředních rizik, jako jsou otravy, přináší i rizika dlouhodobá včetně rozvoje závislosti nebo neurokognitivních defi citů.

/ Nedávno byl na trh uveden preparát, který má snižovat negativní dopad na zdraví kuřáků / Eva Králíková

PODOTEKY STANISLAVA KOMÁRKA

Manžel chtěl za každou cenu dítě. Snažili jsme se dlouho a neúspěšně. Stálo nás to spoustu sil a peněz a nakonec to nikam nevedlo. Potom přišel přechod a já se často cítila zoufalá. Věděla jsem, že to znamená konec naděje na dítě.

V 21. století vítězí kolektivní inteligence

Dříve byl tématem, o němž se ve slušné společnosti ani v soukromí nemluví, sex. Zato smrt bývala běžnou součástí lidského života. Děti se brávaly na pohřeb svého rodiče či sourozence, mrtví byli portrétováni v rakvi. Minulé století obrátilo karty – zrovnoprávnilo sex, tabuizovalo smrt.

Oběti manipulace prožívají velmi těžké situace. Jen málokterým z nich se podaří vymanit se z manipulátorova neblahého vlivu. Přitom je možné se před ním chránit. Prvním krokem k znovu nabytí padesáti procent svobody a vyrovnanosti je odhalení manipulátora, dále je nutné snížit pocity viny, zranitelnost a změnit své postoje, chování a přesvědčení. Nějakou dobu to trvá – tři měsíce až tři roky, podle citového pouta, které nás k manipulátorovi váže. Jsme však za tento vliv odpovědni i my? Psychologové a psychoanalytici by mohli odpovědět, že jedině my sami můžeme za to, když sebou necháme manipulovat, obviňovat se a ničit. Částečně je to pravda, ale celý problém je poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá. Manipulace se přímo napojuje na kodifikované a společensky ustálené hodnotové okruhy. Řídíme se společenskými zákony a zásadami, které manipulátor dokáže využít ke svému prospěchu tím, že je oddělí od jejich skutečných hodnot. Manipulátor s oblibou používá jako prostředek ovlivňování pocit viny. Co by se však stalo s lidskou společností bez vymezení pojmů dobra a zla? Při sebemenší příležitosti bychom z hněvu nebo pocitu zklamání mohli bez jakýchkoli zábran odstranit předmět svého trápení, a to dokonce i zabitím. Neexistovala by žádná morální povinnost, rodiče by opouštěli děti, když by jim sebeméně překážely, vlastní zájmy by vždycky stály na prvním místě. Každý z nás zažívá určité pocity viny. Problémy nastávají, když jsou takové pocity přehnaně silné, přesahují hranici racionálna a brání nám spokojeně žít. Většina ne zcela vyrovnaných jedinců však tuto hranici jasně nevidí. Manipulátoři jejich slabinu záhy rozpoznají a zneužívají jí. Dokonce dokážou hranici zcela smazat, aby mohli se svou obětí dělat, co se jim zlíbí.

Když láska přináší utrpení

Hovoříme-li o sexuálních dysfunkcích, obvykle se nám vybaví muž, který má problémy s erekcí. Takoví pacienti se skutečně objevují v ordinacích sexuologů nejčastěji. Přichází ale i mnoho žen s poruchami sexuální touhy, sníženou sexuální potřebou nebo neschopností dosáhnout orgasmu. Pomoc bývá ale mnohem obtížnější.

Je hodný, spořádaný, pracovitý, pomáhá v domácnosti. Na první pohled ideální manžel – jenže se ukazuje, že právě takoví muži ženám příliš neimponují.

Pracovní doba v Japonsku patří k nejdelším na světě. V řadě profesí – vedle oněch uzákoněných 50 hodin týdně – lidé pracují další desítky hodin přesčas, mnohdy dobrovolně. A tak není divu, že významným tématem pro japonské psychology práce a zdraví je pracovní stres. Výzkumně se jím zabývá i profesor Yasumasa Otsuka z Hiroshima University.

Také věříte tomu, že abyste byli v životě úspěšní, musíte se naučit rozumně odhadovat svoje schopnosti? Že jen na základě přesného odhadu svých předností a nedostatků můžete vyhrát? Omyl! Tahle strategie se nevyplácí, jak poprvé doložili vědci: přehnané sebevědomí ve skutečnosti v mnoha případech poráží přesný odhad. Ať jde o sport, o obchod, nebo o boj. Nadměrná troufalost samozřejmě může způsobit i spoušť – autoři jako příklad uvádějí finanční krach z roku 2008 a válku v Iráku v roce 2003. Tady šlo o situaci, kdy se přemrštěné sebevědomí vymstilo. Přesto ale ze srovnání obou strategií vychází přehnaná sebedůvěra jako úspěšnější, a to hlavně tam, kde je možný zisk z konfl iktu dostatečně velký ve srovnání s náklady na boj. Lidé s nestranným, objektivním vnímáním situace pochodí hůř. Podle evolučního modelu je přemrštěná sebedůvěra nejvyšší ve chvíli, kdy lidé stojí tváří v tvář vysoké míře nejistoty a rizika. Když stojíme před neznámým nepřítelem nebo novými technologiemi, je nadměrné sebevědomí zdaleka nejlepší strategií. Tyto dvě základní strategie zkoumal tým vědců z Edinburghské univerzity a Kalifornské univerzity v San Diegu. Použili při tom matematický model, jehož pomocí simulovali efekt přehnané sebedůvěry na několik následujících lidských generací.