Ad Poslání, nebo trest?
Anna Zapletalová, 7/2007Velmi mne zaujal příspěvek z dubnového čísla letošního roku o tom, jaké je poslání učitelky mateřské školy, který je plný různých stesků. Jak pisatelka zmiňuje, již J. A. Komenský přikládal výchově dětí v předškolním věku největší význam. Divím se jen, jak si autorka může na všechno jen stěžovat. Na konflikty s rodiči, na postavení učitelky, na platové hodnocení, na počty dětí ve třídě, na nadřízené, jednoduše na všechno a všechny, není zde jediný kladný poznatek. V poslední době se mi zdá, že nikdo neumí pochválit nic a nikoho. Učitelka musí být pro děti především blízkým člověkem, na kterého se mohou spolehnout a jemuž mohou v každé situaci důvěřovat, téměř se nebojím říci, že učitelka musí být pro dítě přímo druhá maminka. Neměla by přemýšlet o tom, jestli je ve školce náhodou o dvě hodiny déle a kdo jí to zaplatí. A jestli tomu tak není, tak je lépe, aby z tohoto nádherného povolání raději odešla. Nejde o zaměstnání, kde se přemýšlí o výši platu; osobní problémy, které má pochopitelně každý z nás, nemůže přenášet ani na děti, ani na své kolegyně či nadřízené, protože oni za ně opravdu nemohou. Již dávno chci uvést na pravou míru, že to není v každé škole stejné. Před pěti roky jsem se zúčastnila konkurzu na ředitelku MŠ. V září jsem nastoupila na místo ředitelky, od ledna se naše MŠ stala součástí ZŠ. Pod základní školou pracujeme pátým rokem. Nejen že nemám starosti s účetnictvím, vedením školy, inventarizací, materiálním zabezpečováním a se vším, co má na starosti ředitel základní školy, ale spolupráce je na výborné úrovni. Děti chodí do naší školky rády, protože vědí a cítí, že se na ně těšíme, máme je rádi a jsme společně šťastní. Pracuji s učitelkou, které je 21 let. I přes velký věkový rozdíl si velmi dobře rozumíme. S dětmi si užijeme spoustu legrace a zábavy. Naše obec má navíc skvělého starostu, který se o MŠ a její potřeby a zájmy také zajímá.