Online archiv

Ponižování, bití, hladovění, vysmívání… To vše zažívaly (a zažívají) malé i velké oběti trestných činů týrání a zneužívání. O obou smutných fenoménech i o nebezpečné právní nevědomosti hovoří psycholožka Jana Procházková.

Celkem tři maturity, z toho dvě v pedagogickém oboru byly málo pro to, abych dále mohla pracovat v MŠ. V 45 letech jsem si tedy musela doplnit vzdělání předškolní pedagogiky na VŠ a nelituji. Myslím si, že se stále mám co učit. Nechápu tedy, proč stát, který chce zvyšovat vzdělanost pedagogů, bude řešit situaci nedostatku míst v mateřských školách plošným zavedením a podporou zařízení, kde se budou o děti starat nekvalifikované osoby. Jakou váhu pak má Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v České republice? Je sousedská výpomoc opravdu v souladu se zmíněným dokumentem a vhodným řešením situace s nedostatečným počtem míst ve školkách? Každý, kdo v mateřské škole pracuje, dobře ví, jak těžké je vytvořit vhodné prostředí pro děti. Například stravování dětí předškolního věku má svá specifi ka, mimo jiné je náročné dodržování hygienických norem a předpisů. Prosím, zamysleme se i nad tím, zda jde u tzv. sousedské výpomoci provádět srovnatelnou kvalitní předškolní přípravu jako v mateřských školách. Je vůbec možné uvažovat v takových podmínkách o výchovné a vzdělávací práci? Obávám se, že se děti mohou dostat i do nevhodného prostředí, ve kterém nemusí jít o ně samé, ale pouze o výdělek. Jak chce stát zajistit kvalitní kontrolu takových zařízení a kolik bude případně daňové poplatníky stát? Pro děti, které se do mateřinek nedostanou, vidím malou naději v tom, že některé budou mít přece jen možnost pobývat s člověkem, který předškolní pedagogiku studoval. Nabídka lepšího výdělku bude pravděpodobně motivovat k odchodu části učitelek z mateřských škol, jelikož šikovná opatrovnice si vydělá více peněz než učitelka v mateřince. Nedávno jsem ve večerních hodinách sledovala diskusi k problematice blížících se zápisů dětí do MŠ. Ve zpravodajství ČT se PhDr. Václav Mertin vyjádřil k problému kompetentně a jasně. Stejně jako on si myslím, že předškolní pedagogika má u nás obrovskou tradici. Od dob J. A. Komenského se mnoho lidí věnovalo tomuto oboru a posunuli ho na úroveň, kterou nám může velká část zemí závidět. Bezesporu je dobré vidět alternativy ve výchově a vzdělávání. Zřízení „sousedských výpomocí“ můžeme v takovém kontextu chápat jako obrovský skok vzad, řešící pouze sociální otázku – umístění dítěte do prostředí, které je tzv. určeno „k hlídání”. Bude předškolní vzdělávání umožněno jen některým dětem? Můžeme vnímat nemožnost umístit dítě do mateřské školy jinak než jako diskriminační? Ptám se i na to, jak může o záležitostech předškolní pedagogiky rozhodovat MPSV ČR? Už samotné rozhodnutí tohoto ministerstva o docházce dětí mladších tří let pouze na pět dní v měsíci je z hlediska adaptace dítěte tohoto věku čirý nesmysl, a dětem ve svém důsledku škodí. Může tedy MŠMT ČR zasahovat do oblastí zdravotnictví, bezpečnosti státu apod.? Proč se veřejně neprezentují hlasy odborníků, kteří o problematice přednášejí na pedagogických fakultách? Psychologie zdůrazňuje obrovský význam předškolního období pro budoucí život člověka. Prosím, neprohrávejme tak důležité období dětí nedostatečnou předškolní přípravou, vsadit na čas se vyplatí nám všem. Odpusťte, ale za tímto názorem si vzhledem ke své takřka pětadvacetileté pedagogické praxi stojím.

Od 1. září 2008 platí ve Slovenské republice zákon č. 245/2008 Z. z., o výchově a vzdělávaní (školský zákon), který přinesl zásadní změny v souvislosti se vzdělávacími trendy Evrop ské unie. Mimo jiné se změnily požadavky na odbornost učitele. Další změnou je to, že se mateřská škola stala článkem vzdělávací soustavy a má zajišťovat preprimární vzdělávání. Na plnění tohoto cíle se samozřejmě nejvíce podílejí učitelky mateřských škol. Státní vzdělávací program zavádí dvojúrovňový model vzdělávacích programů, což poskytuje prostor pro samostatnost a tvořivost škol. Program vymezuje všeobecné cíle mateřských škol, klíčové kompetence dětí a rámcový obsah vzdělávání. Je východiskem pro tvorbu školních vzdělávacích programů, v nichž se mateřské školy mohou profilovat na základě svých specifických podmínek. Školní vzdělávací program je pak východiskem pro plánování konkrétní činnosti ve třídě. Plánování výchovně-vzdělávací činnosti je základní pracovní povinností učitelky, při níž může být autonomní; její samostatnost je ale ovlivňována vnějšími i vnitřními vlivy. Plány výchovně-vzdělávací činnosti by měly být tvořeny obsahovým celkem, musejí mít dané téma činnosti, tematické okruhy, klíčové kompetence, výchovně-vzdělávací cíle, strategie výchovně-vzdělávací činnosti, pomůcky a potřeby a také organizaci denního programu. To jsou většinou nové formy, s nimiž učitelky na Slovensku pracují od 1. září 2009. Aby je dokázaly správně používat, musejí se s nimi nejprve dokonale seznámit. Dalším novým úkolem bylo nalezení optimální podoby plánů. Ta není dána nějakými předtištěnými formuláři nebo časovým rozpětím, neupravuje ji žádná norma. Formální podobu plánů si určují učitelky samy. Pochopitelně při tom vycházejí nejen ze svých zkušeností, ale i z požadavků daných školskou reformou. Hledání optimální podoby plánů se stalo předmětem mnoha diskusí mezi učitelkami a řešilo se na pedagogických radách jednotlivých škol. Pokud si učitelky přejí, aby se na jedné mateřské škole používaly různé druhy plánů, je to možné. Vnitřními okolnostmi, které usměrňují autonomii učitelky, jsou požadavek respektování věku jednotlivých dětí, individuální přístup k dětem a respektování jejich možností, dovedností a schopností. Plánované činnosti mají děti rozvíjet, ale nesmějí vést k mechanickému učení a děti nesmějí být přetěžované. Učitelka musí mít při práci na zřeteli, že dětem musí především rozumět a být jim blízko. Ale i zde je třeba najít optimální hranici: učitelka potřebuje mít také přiměřenou autoritu, aby dětem dokázala odevzdat všechno, co je potřebné, a tvořivá atmosféra ve třídě nesklouzla do neposlušnosti a vzdoru. Samozřejmě že k dětskému věku patří kreativita a fantazie, ale učitelka musí činnost ve třídě plánovat, připravovat tvořivé prostředí a nové podněty a taktně koordinovat život celé skupiny dětí. Její práci nelze přesně rozkrokovat a naplánovat, protože přináší mnoho chvil, kdy je třeba reagovat na momentální situace. Na jedné straně voláme po větší autonomii při plánování výchovně-vzdělávací práce, ale na druhé straně mnoho učitelek očekává jednoznačné pokyny a návody dané „shora“. Je v tom možné pozorovat určitou míru nejistoty a někdy i neochoty přijímat nabízenou autonomii, tedy možnost i odpovědnost rozhodovat o své práci. Cesta k autonomii učitelky MŠ vede přes pocit vlastní profesionality a schopnost denně flexibilně řešit běžné situace. To je podmíněno dalším vzděláváním, autoevaluací a zkvalitňováním práce. Čas ukáže, jak si učitelky s nabízenou autonomií poradí. Ale už teď je jisté, že míru své autonomie při práci si bude určovat každá učitelka MŠ sama.

V sobotu 12. února 2011 se opět otevřel sál liberecké Základní umělecké školy ve Frýdlantské ulici v Liberci pro všechny děti, učitelky, rodiče a milé hosty a mateřinkový zvoneček otevřel 14. ročník Liberecké Mateřinky. Slavnostní zahájení se znovu neobešlo bez roztomilé mateřinkové písničky, kterou zazpívaly letošní malé Mateřinky Janička a Eliška z Korálku, tedy z mateřské školy, kde se před 14 lety Liberecká Mateřinka narodila. Vždycky po roce, v únoru, se společně se svými korálkovými maminkami těšíme, kolik dětí se opět sejde, aby se společně podílely na veselém a krásném programu. A že jich přišlo opravdu hodně, s tím jsme vlastně počítaly. Jako hlavní pořadatelky setkání na mateřinkové přehlídce si za ta léta nedokážeme představit, že by se v Liberci sešlo méně než 200 dětiček se svými učitelkami a krásným programem. Letos jich bylo rovných 254 a divákům předvedly 16 nápaditých a výpravných vystoupení. My, „korálkové maminky“, se o naši Libereckou Mateřinku dobře staráme a máme kolem sebe stále dobré lidi, kteří jí podporují a fandí jí, aby mohla rozdávat radost všem, kdo přijdou mezi tvořivé předškoláky načerpat pohodu a dobrý pocit, že je na světě stále ještě dobře. Libereckou Mateřinku 2011 zahájilo tradičně vystoupení dětí z Mateřské školy Korálek, tentokrát to byly Malé gymnastky. Diváky zavedly rytmickou taneční hudbou a cvičením se stuhami do Afriky. A pak už to jelo jako na drátkách, nabitým sálem se ozýval smích a potlesk a hrdí rodiče s dojetím sledovali, co jejich děti dokážou. Největší účast měly mateřinky z České Lípy, které do Liberce na Mateřinku jezdí řadu let a opět předvedly nádherná a výpravná vystoupení. Mateřská škola Arbesova se svými dvěma vystoupeními nazvanými Žirafátko a Pekaři a pekařky pobavila celý sál a Fistulky ze školičky Jana Roháče z Dubé svými flétničkami navodily nádhernou a pohodovou atmosféru a sklidily upřímný obdiv. Školička z Dolní Libchavy zase vsadila na přírodu s pohybovým vystoupením Tanec houbiček. Na letošní liberecké Mateřince jsme ale přivítaly i úplně nové školičky. Z Českého Dubu děti přijely s Čertem a Káčou a s nádhernými kostýmy byly naprosto úžasné. Nechybělo ani pěvecké vystoupení, o které se postaraly děti z Mateřské školy Rolnička z Liberce, také na své premiéře. A na závěr ještě poděkování. Patří studentkám 2. ročníku Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické z Jeronýmovy ulice v Liberci. Studentky Markéta a Míša jako moderátorky diváky celým dopolednem provázely a zvládly to na jedničku. Poděkování patří i vám, milé kolegyně učitelky. Velmi si vážíme toho, že se k nám do Liberce vracíte společně se svými mateřinkovými dětmi, které vychováváte k tvořivosti a ke správnému vnímání světa. Díky za to, že nám pomáháte prezentovat, jak důležitá a skvělá je naše práce a že ji děláme stále ještě z lásky a ze srdíčka a pro ty, kdo to nejvíce potřebují – pro děti. Těšíme se na viděnou za rok!