Vzájemná sousedská výpomoc. Opravdu dobré řešení nedostatku míst v MŠ?

Celkem tři maturity, z toho dvě v pedagogickém oboru byly málo pro to, abych dále mohla pracovat v MŠ. V 45 letech jsem si tedy musela doplnit vzdělání předškolní pedagogiky na VŠ a nelituji. Myslím si, že se stále mám co učit. Nechápu tedy, proč stát, který chce zvyšovat vzdělanost pedagogů, bude řešit situaci nedostatku míst v mateřských školách plošným zavedením a podporou zařízení, kde se budou o děti starat nekvalifikované osoby. Jakou váhu pak má Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v České republice? Je sousedská výpomoc opravdu v souladu se zmíněným dokumentem a vhodným řešením situace s nedostatečným počtem míst ve školkách? Každý, kdo v mateřské škole pracuje, dobře ví, jak těžké je vytvořit vhodné prostředí pro děti. Například stravování dětí předškolního věku má svá specifi ka, mimo jiné je náročné dodržování hygienických norem a předpisů. Prosím, zamysleme se i nad tím, zda jde u tzv. sousedské výpomoci provádět srovnatelnou kvalitní předškolní přípravu jako v mateřských školách. Je vůbec možné uvažovat v takových podmínkách o výchovné a vzdělávací práci? Obávám se, že se děti mohou dostat i do nevhodného prostředí, ve kterém nemusí jít o ně samé, ale pouze o výdělek. Jak chce stát zajistit kvalitní kontrolu takových zařízení a kolik bude případně daňové poplatníky stát? Pro děti, které se do mateřinek nedostanou, vidím malou naději v tom, že některé budou mít přece jen možnost pobývat s člověkem, který předškolní pedagogiku studoval. Nabídka lepšího výdělku bude pravděpodobně motivovat k odchodu části učitelek z mateřských škol, jelikož šikovná opatrovnice si vydělá více peněz než učitelka v mateřince. Nedávno jsem ve večerních hodinách sledovala diskusi k problematice blížících se zápisů dětí do MŠ. Ve zpravodajství ČT se PhDr. Václav Mertin vyjádřil k problému kompetentně a jasně. Stejně jako on si myslím, že předškolní pedagogika má u nás obrovskou tradici. Od dob J. A. Komenského se mnoho lidí věnovalo tomuto oboru a posunuli ho na úroveň, kterou nám může velká část zemí závidět. Bezesporu je dobré vidět alternativy ve výchově a vzdělávání. Zřízení „sousedských výpomocí“ můžeme v takovém kontextu chápat jako obrovský skok vzad, řešící pouze sociální otázku – umístění dítěte do prostředí, které je tzv. určeno „k hlídání”. Bude předškolní vzdělávání umožněno jen některým dětem? Můžeme vnímat nemožnost umístit dítě do mateřské školy jinak než jako diskriminační? Ptám se i na to, jak může o záležitostech předškolní pedagogiky rozhodovat MPSV ČR? Už samotné rozhodnutí tohoto ministerstva o docházce dětí mladších tří let pouze na pět dní v měsíci je z hlediska adaptace dítěte tohoto věku čirý nesmysl, a dětem ve svém důsledku škodí. Může tedy MŠMT ČR zasahovat do oblastí zdravotnictví, bezpečnosti státu apod.? Proč se veřejně neprezentují hlasy odborníků, kteří o problematice přednášejí na pedagogických fakultách? Psychologie zdůrazňuje obrovský význam předškolního období pro budoucí život člověka. Prosím, neprohrávejme tak důležité období dětí nedostatečnou předškolní přípravou, vsadit na čas se vyplatí nám všem. Odpusťte, ale za tímto názorem si vzhledem ke své takřka pětadvacetileté pedagogické praxi stojím.

Placená zóna

Bc. Bohumila Pešková