Online archiv

V žádném oboru nevystačíme s tím, co jsme se naučili ve škole. Průběžné vzdělávání je pro řadu pedagogů samozřejmostí. Aby ale jejich práce byla opravdu efektivní, potřebují nejen vzdělání. Měli by se čas od času zastavit a zamyslet se nad tím, jak pracují.

Sledovat dětské vztahy, domluvy i šarvátky a přitom pečovat o svou psychiku a snažit se průběžně doplňovat síly. To vše patří podle dětské psycholožky Ilony Špaňhelové k práci učitelky mateřské školy. Je toho ale ještě mnohem víc.

Jednoho květnového odpoledne se sešli rodiče se svými dětmi na zahradě mateřské školy. Dokonce se dostavili i rodiče s dětmi, které do naší mateřské školy začnou chodit až od září. Paní učitelky pro ně měly nachystané úkoly, které je třeba splnit, aby si zasloužili odměnu. A tak se tatínci pustili do natírání domečků. I děti se nenechaly zahanbit a s radostí se hned přidaly k nim. Maminky mezitím natřely lavičky a začaly třídit hračky na pískoviště, koloběžky, kočárky. Na úklid zatravněných chodníků si rodiče přinesli i vlastní náčiní a vyčištěné chodníky zametli. Ani okolí školky nepřišlo zkrátka, maminky si poradily i s přípravou nové vstupní branky. Kolem čerstvě vysazených stromečků a keříků upravili trávník a vzrostlé keře odborně prořezali. Děti sbíraly už od ledna víčka od plastových lahví a svým rodičům jako poděkování z nich vytvořily barevnou duhu. Na závěr tatínci nachystali a zapálili táborák u totemu a všichni zúčastnění si pochutnali na opečených buřtech. Kolektiv učitelek naší mateřské školy by chtěl touto cestou poděkovat rodičům, kteří si pro školku našli čas a podíleli se na zlepšení prostředí, v němž vyrůstají jejich děti.

Návrhy standardů předškolního vzdělávání podnítily několik kolegyň v mateřské škole ke společné diskusi o předložených materiálech, ale nejen o nich. Dokonalá znalost RVP PV není jednoduchá a snadná záležitost. Jedná se o dlouhodobý a samostatný proces, za kterým se skrývá mnoho a mnoho práce při jeho pochopení, naplňování a uplatnění při každodenní praxi. Proto všechny materiály vedoucí ke zpřesňování, konkretizaci i srozumitelnosti RVP PV jsou v mateřských školách velmi potřebné a přínosné. Návrhy standardů považujeme za kvalitní materiál, který se stane nejen účinným nástrojem pro zkvalitnění práce zejména mladým, začínajícím učitelkám, ale i účinným vodítkem pro jejich práci. Pedagogové s dlouholetou praxí, kteří kvalitně ovládají metodiky, mají zásobníky písní, básní, her, umějí zahrát na hudební nástroj, zpívat, hrát divadlo a řadu dalších specifi ckých znalostí a dovedností, velmi potřebných pro úspěšné naplňování obsahu vzdělávání předškolních dětí, zvládají daleko snadněji plnit očekávané výstupy RVP PV konkrétním obsahem než učitelky, které do praxe nastupují po absolvování VŠ studia bez předchozího studia SPgŠ nebo VOŠ. Není příliš šťastné rozdělovat pedagogy v mateřských školách na dvě různé kategorie – absolventky VŠ a ty ostatní. Obě skupiny mají své kvality a na školách jsou velmi potřebné. Uzákonění vysokoškolského studia pro pedagogy MŠ je krok správný, pozitivní, usilovaly o to celé generace učitelek mateřských škol, ale degradovat učitelky, absolventky SPgŠ a VOŠ na nekvalifikované je nespravedlivé a ponižující. Jedná se v převážné míře o kvalitní odbornice, hudebnice, výtvarnice, logopedky s vysokou dávkou empatie, citu, obětavosti a pochopení pro potřeby dítěte předškolního věku. S uvedenými skutečnostmi se nabízí řada dalších otázek, nejen nespravedlivá diferenciace v odměňování učitelek mateřských škol. Například posílení délky praxe v mateřských školách v rámci vysokoškolského studia, výuka metodik, případně zavedení povinné „řízené“ praxe v mateřské škole po absolvování studia na vysoké škole. Začínajícím učitelkám by se zkvalitnil a usnadnil vstup do praxe, dětem by se dostalo plnohodnotné péče i vzdělávání již od počátku jejich nástupu na pracoviště a školy by byly posíleny o vysoce teoreticky erudované, ale i schopné pedagogy posunující celkovou úroveň mateřských škol výše. Při setkání několika předškolních pedagogů je diskusních otázek vždy mnohem více, ale pokaždé se za nimi skrývá celoživotní láska k oboru, k dětem i upřímná snaha, jak vše zařídit, zorganizovat, aby ta naše školička byla nejlepší. V dnešním diskusním příspěvku jsme reagovaly na ty nejaktuálnější.

Jako všechny děti, tak i děti z naší školky milují barvy. Podzim nám k tomu dává spoustu příležitostí. Koncem loňského října jsme se sešli společně s rodiči v Mateřské škole Revoluční 14, nahromadili dostupný přírodní materiál a pustili se do práce. Mateřská škola se změnila v čarovný les, kde strašili „bubáci“ z dýní a dřevěných polínek. Děti si mohly samy vybrat materiál a činnost, která je nejvíce zaujala. Na závěr předvedly rodičům pohybové hry, písně a říkadla. A za několik dní se na naší základní škole objevila strašidla. Nebyla to ledajaká strašidla, ale byli to praví nefalšovaní dýňoví bubáci. Výrobě strašidel předcházelo shánění vhodného přírodního materiálu. Tímto bychom chtěli poděkovat všem rodičům, kteří ochotně dodali velké množství dýní ze svých zahrad. Jelikož dýně byly různých tvarů a velikostí, podařilo se nám vyrobit nepřeberné množství nadpřirozených bytostí. Nejdříve jsme museli dýně očistit, rozřezat, vydlabat a vkusně dozdobit. Dětem se nejvíce líbilo dlabání dýní a závěrečné aranžování výstavky. Nakonec si děti své výrobky pojmenovaly pravými strašidelnými jmény. Mezi nejatraktivnější dýňáky patřil Hejkal Pidlovoký, Pajdavka Švidravá, Macek Převeliký a Pihoun Okatý. Odměnou za zdařilou práci dětí bylo rozzáření strašidel ve vstupním prostoru školy. V podzimní náladě se nesla i výstava prací žáků naší školy instalovaná v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově na téma „Barevný podzim“. Podzimní den se nám opravdu vyvedl a už se všichni moc těšíme na Vánoce.

Stalo se již tradicí, že v MŠ Bělkovice-Lašťany každoročně uspáváme broučky na zimu. Co všechno předchází tomu, než se všichni sejdeme u pařezu? Naše MŠ si zakládá na úzké spolupráci s rodiči, a proto je neváháme oslovit ani při přípravě broučkové slavnosti. Ochotní rodiče nám postupně donášeli vše, co mohli na svých zahrádkách postrádat – velké dýně, okrasné tykve, suché traviny, pestrobarevné listy a mnoho dalšího. Za to jim patří velké poděkování. Paní učitelky s dětmi na vycházkách do přírody dosbíraly, co bylo třeba – kaštany, šípky, ořechy, jeřabiny… Společně s dětmi jsme pak z těchto materiálů vyzdobili prostory MŠ a těšili se na akci. Takto podzimně laděným prostředím se nesl zpěv písničky Podzim a zvířátka, kterou se učily děti ve všech odděleních. Nezapomněli jsme ani na básničku Pláče brouček maličký. Ale co by to bylo za uspávání broučků, kdybychom neměli koho uspat? Předem si proto každé z dětí vyrobilo svého broučka-berušku z ořechové skořápky, motýlka z těstovin, včelku z arašídu…, fantazii se meze nekladly. S blížícím se termínem slavnosti dělal každý něco: učitelky vyřezávaly dýním obličeje, děti vydlabávaly hmotu se semínky (která jsme dali sušit a později zužitkujeme), pan školník instaloval osvětlení na zahradu, maminky zadělaly těsto na koláče… Vše bylo připraveno a jednoho podzimního odpoledne se ke školce začaly trousit děti s lampiony. Při krátkém průvodu obcí se setmělo a děti s rodiči dorazily k nádherně osvětlené zahradě. U vchodu děti uvítala čarodějnice ve strašidelném hradě, dál procházely cestou lemovanou svítícími dýněmi, až došly k ozdobeným stromům Podzimníčkům, mezi kterými se skrýval vykotlaný osvětlený pařez. Děti svým broučkům zarecitovaly básničku, zazpívaly písničku a uložily je ke spánku do pařezové chaloupky. Na závěr akce rodiče využili krásných podzimních zákoutí k fotografování a neodolali punči a drobnému občerstvení. Za rok na shledanou! Navzdory množství práce, materiálu a času, jež si příprava takové slavnosti žádá, jsou nám odměnou ta světýlka lampionů v očích dětí, obdivné pohledy rodičů a uznání ostatních, kteří se uspávání broučků do pařezu účastnili v hojném počtu. Celá akce proběhla v rámci integrovaného bloku Kouzelné barvy přírody a zahrnovala prvky environmentální výchovy, kterou v naší MŠ uplatňujeme.

Na úvod jsem dětem řekla, že dnes si spolu „napíšeme“ knihu plnou zajímavých příběhů a pohádek. Dívalo se na mě osmnáct nedůvěřivých tváří. Na koberec jsem rozložila zabalené bonbony. Děti měly za úkol si každý jeden najít a posadit se k němu. Vyzvala jsem děti, aby si sladkost rozbalily, daly do úst a představily si, že právě zasadily semínko stromu, který začne růst. A děti opravdu rostly. Za chvíli nám vyrostl ve třídě krásný, hustý les. Les bylo potřeba ošetřit, udělat probírku a ty stromy, které bránily v růstu ostatním, porazit. Tak se někteří proměnili v dřevorubce a označené stromy pokáceli. Dál jsme stromy zbavili větví, rozřezali na přijatelnou velikost, naložili na nákladní vůz a odvezli do papíren. V papírnách jsme dřevo „jako“ drtili, míchali, lisovali, a když bylo vše hotovo, na koberci ležely děti a každé mělo na bříšku čistý list papíru. Pracovali jsme ve dvojicích, popřípadě ve skupině, a děti se v jednotlivých rolích střídaly. Přesunuli jsme se ke stolům, kde děti měly připravené tužky a pastelky. V tuto chvíli jsme se proměnili ve spisovatele. Děti měly vymyslet a „napsat“ (nakreslit) na papír, který si „vyrobily“, svůj příběh nebo pohádku. Děti se daly s velkou chutí do práce. Bylo vidět, že hra je zaujala a podpořila jejich snahu co nejlépe uspět. Po obědě, při relaxaci, jsem děti vyzvala, aby nám každý svůj příběh nebo pohádku vyprávěl. Děti vždy svoji práci ukázaly ostatním a děj nám převyprávěly. Všechny práce jsme společně zhodnotili jako zajímavé a určitě patřící do naší společné knihy. Teď bylo třeba pokračovat dál. Vysvětlili jsme si, že příběhy se nabídnou vydavateli, v tomto případě paní učitelce Monice, a ten pak, když se mu předložený materiál bude líbit, sepíše s námi smlouvu a rozhodne se knihu příběhů vydat. Text poputuje do tiskárny a nakonec do obchodů, kde si můžeme knihu zakoupit. Na závěr jsme si společně vyjmenovali všechny profese, které se během hry vyskytly. Děti byly překvapené, kolik lidí se na vytvoření knihy podílelo. Za velký přínos považuji to, že dvě třetiny dětí si vymyslely úplně nový příběh, pouze malá část dětí použila některou ze známých pohádek. Rovněž jsem zaznamenala, že děti se ke knížkám začaly chovat mnohem ohleduplněji a šetrněji.