Adié, státní maturito!

Podoba maturit se opět bude měnit. Zmizí povinná zkouška z matematiky a do plné kompetence škol se mají vrátit slohové práce i ústní zkoušení, stát si ponechá jen didaktické testy. Ještě to musí projít senátem, ale dva ostravští gymnaziální profesoři pro nás už teď napsali originální „poslední sbohem projektu za miliardu“.

Vážená zarmoucená rodino, školo, pane ministře, milý CERMATE,

s bolestí v srdci jsme přijali zprávu, že nás v minulých dnech opustila čtvrt století opečovávaná, nám všem velmi drahá státní maturita. 

Dětství měla útrpné. Už při porodu došlo ke komplikacím, které pak způsobily trvalé následky. Ani přes mnohá úsilí pracovníků v různých školských zařízeních, kteří se snažili s ní rehabilitovat, své hendikepy nikdy nepřekonala. Trpěla tiše a my s ní, doufajíce v brzký milosrdný skon či zázrak. Leč parlament a její tvůrci vzdorovali přirozeným zákonitostem s houževnatostí vlastní úředním šimlům či buldočímu naturelu politických korzárů.

Ač nám současná situace vhání slzy do očí, musíme konstatovat, že se už od útlého školního věku chovala značně asociálně. Obtížně se prosazovala v kolektivu konzervativních pedagogů, nepřijali ji ani mladí kreativci a úplně nejvíc ji ignorovali žáci. Nenašla si jediného kamaráda, nesetkala se s porozuměním. Byla v kolektivu více méně trpěna. Jakýsi poťouchlý zájem vyvolávala vždy až na jaře v posledních ročnících studia středních škol.

Její puberta vzbuzovala velká očekávání. Postupně se u ní vyvinuly druhotné pedagogické znaky naznačující očekávané vymizení bezpohlavnosti, skutečného test-appealu ale nikdy nedosáhla a objektem touhy se u nikoho normálního nestala... A pak už to s ní šlo z kopce. Párkrát ji přistihli, stala se prodejnou, reputaci už nezachránila. Než se mohla stát něčí, měli ji všichni – a často zadarmo. Už nebyla schopna rozeznat, kdo je absolvent a kdo propadlík. Dělala chyby, zaplétala se do vlastních nekoncepčností, dráždila i bavila.

Placená zóna