Optimismus jako životní krédo

Životní osudy nebývají vždy jednoduché, natož v případě pedagoga z minulého století. Pojďme se podívat na osud jedné z prvních studentek učitelského ústavu v Praze. Ústřední postavou našeho příběhu bude paní Marie Březinová, která se narodila počátkem 20. století

Marie Březinová se narodila 19. května 1908 do rodiny Tůmových, kteří v té době žili v malém domku v Taškářské ulici ve Slaném. Tatínek Jan pracoval jako modelář slévárenských forem v ČKD. Maminka Marie chodila pro nezbytný přivýdělek na sezonní práce. Dále se starala o domácnost, kde krom péče o děti, rodiče a příbuzné z Řehče pečovala i o nevidomou tetu. 

Maruška vyrůstala s bratrem Janem v chudých poměrech. Otec kvůli svému sociálnímu smýšlení, které veřejně hlásal, přišel o práci. Mezi zájmové aktivity, kterých se spolu se širší rodinou Maruška účastnila, patřila hudba, divadlo, ale i účast na akcích pořádaných tělovýchovnou jednotou pro děti či akce pro členy spolku nevidomých. 


Učitelský ústav

Vzdělání získala Maruška ve Slaném, a to na měšťanské dívčí škole, kterou ukončila v roce 1922. Následovala jednoroční výuka v německé Obecné měšťanské škole ve Frýdlantu a dále roční studia na české Dívčí měšťanské a obecné škole ve Slaném. Pobyt v severních Čechách byl v podstatě z dnešního pohledu výměnný studentský pobyt, kdy dívka z německé rodiny nastoupila místo Marušky na školu v Čechách a Maruška žila naopak v jejich rodině, aby si osvojila němčinu. V roce 1924 se Marie stěhuje do Prahy. Jedním z hlavních důvodů k přestěhování byla studia na učitelském ústavu. 

Učitelský ústav vzniká v polovině 19. století. Dostává oficiální název Císařská královská česká škola v Praze se sídlem v Panské ulici. Studia byla pouze pro chlapce. To se píše rok 1848. Paralelně vzniká i dvouletý učitelský kurz. Ředitelem školy se stává Karel Slavoj Amerling. Jednou ze základních myšlenek bylo, aby absolventi šířili nejen český jazyk, ale hlavně odstraňovali negramotnost. V roce 1869 byl zřízen Kongregací školských sester de Notre Dame v Ječné ulici První český učitelský ústav pro dívky. 

Velký rozmach učitelských ústavů nastává po roce 1869 po vydání zákona o vzdělávání učitelstva. Nové ústavy vznikají v Jičíně (1869), Soběslavi (1870), Kutné Hoře (1891) či v Příboře (1875). V roce 1935 se původní škola zřízená piaristy v Panské ulici přejmenovala na Amerlingův státní mužský učitelský ústav. Nástupcem ústavů byly vysokoškolské pedagogické fakulty, jejichž vznik se datuje od roku 1948. 


Rodinný život

Vrátíme-li se k životopisu Marie Březinové, tak již jako velmi mladá je nucena se o sebe sama starat. Zpět k rodičům do Slaného se vrací na víkendy a nejen finančně jim vypomáhá. Je velmi emancipovaná a zodpovědná. Po studiu začíná svoji profesní dráhu jako učitelka v mateřské škole. Jejím prvním působištěm byla průmyslová oblast Nové Vysočany. Koncem 19. století dochází ke značnému rozvoji mateřských škol. Pro své pedagogické kvality velmi záhy zastává post ředitelky. Ve studiu v pedagogickém oboru pokračuje navazujícím studiem na Škole vysokých studií pedagogických, a to v letech 1934–1936. 

Díky nevidomé tetě se pohybuje celý život mezi slepci a snaží se jim všemožně pomáhat. Takto se dostává na Vysočinu, kde se v Hamrech u Žďáru nad Sázavou konají přátelská setkání nevidomých. Tyto akce organizuje matka nevidomého mladého muže Františka, který pochází z významného mlynářského rodu Březinů. O zrak přišel v dětství při hře s nevybuchlou municí z první světové války. Setkání se konají během letních prázdnin, aby mohl být František mezi vrstevníky, protože školní rok tráví na studiích v Brně. 

Jelikož tento mladý muž dobře ovládá esperanto, zve na prázdniny i kolegu esperantistu a redaktora časopisu pro nevidomé Ferdinanda Wildmanna. Redaktor přijíždí se svou malou dceruškou, které zemřela matka ani ne rok po porodu a o níž se stará právě Marie. Mariino srdce patřilo tou dobou jednomu z pracovníků ruského velvyslanectví v Praze. Marie dokonce byla odhodlána se za ním do Ruska přestěhovat, neboť plánovali svatbu, nakonec se ale nic z jejích představ neuskutečnilo, a dnes již můžeme jen spekulovat, proč tomu tak bylo. Pravdou zůstává, že ruský občan byl náhle povolán zpět domů, ale důvody pro návrat do vlasti bez Marie nikdy neosvětlil. 

Placená zóna