Relaxací proti stresu

Na otázky týkající se stresu a možností autogenního tréninku mi odpovídala Mgr. et Mgr. Veronika Víchová, která se propagací a nácviku této metody věnuje řadu let. Co je autogenní trénink? „Autogenní trénink je evropskou, tradiční a nejrozšířenější tréninkovou metodou založenou na relaxaci. Stejně jako ostatní relaxační metody vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva,“ vysvětluje.

Kde se v nás bere napětí a stres?

Ačkoli jsou naše aktivity v současné době docela omezené a mohlo by se zdát, že jsme zrelaxovaní až nad hlavu, mnozí z nás cítí v této době napětí a stres. Proč? „Většina lidí trpí izolací, samotou, nebo naopak neustálým kontaktem s dalšími členy rodiny, kdy jim chybí soukromí a čas pro sebe, stereotypem a nemožností využít své běžné zdroje uvolnění. Hodně lidí bylo zvyklých na sociální kontakt, sportovní aktivity, cestování… a zatím nenašli vhodnou náhradu svých aktivit. Pro mnohé lidi je také obtížná práce z domu, kdy je ruší ostatní členi domácnosti, potýkají se se zhoršeným technickým zázemím, vnímají chybějící vnitřní disciplínu a neefektivnost některých postupů na dálku. Stres je pak přirozenou odpovědí na situaci,“ vysvětluje Víchová.

„Fáze, kdy jsme si uklidili v bytě, přibili poličku, protřídili fotky z dovolené a udělali spoustu restů odložených na později, je dávno za námi,“ dodává s úsměvem. „Někteří se naučili vařit a objevili novou dovednost, ale většina je již unavená z každodenního vaření… To jsou drobné střípky z klinické praxe. Dá se říci, že stres a napětí se změnily, ale rozhodně neplatí, že se zmírnily, spíše naopak,“ vysvětluje.

Relaxaci potřebujeme pořád

Proč i dnes potřebujeme relaxovat? Možná často práce a volný čas splývají, my, co pracujeme na dálku, si někdy nehlídáme hranice, málo se hýbeme... Může být i tohle důvodem, proč bychom měli hledat nové způsoby uvolnění? „Relaxace nám může kompenzovat zvýšenou zátěž a nedostatek pohybu. Relaxace není vedlejší produkt nějaké příjemné aktivity, ale je to stav těla a mysli, který přináší hluboké uvolnění. Zařazení relaxace do dne, kde vám splývají domácí a pracovní povinnosti, může výrazně podpořit psychohygienu a symbolicky oddělit pracovní a domácí prostor. V praxi to vypadá tak, že když dokončíte pracovní blok, tak pět minut relaxujete nebo uděláte dechové cvičení a pak teprve budete obědvat nebo si hrát s dětmi. Řekněme, že je to taková ‚procházka cestou z práce‘, která vám pomůže přeladit a zklidnit mysl,“ doporučuje psycholožka. Říká také, že někteří lidé mají problém s hranicemi a pracují často až do noci, jiným chybí motivace něco dělat, když to tak snadno lze odsunout.

Kdy a kde?

Je relaxace něco speciálního, nebo můžeme relaxovat kdekoli a kdykoli? Máme se na ni nějak speciálně chystat? I na to jsem se ptala Veroniky Víchové. „Po nacvičení relaxace můžeme relaxovat v podstatě kdykoliv a kdekoliv. Ale existují podmínky, které nám relaxaci usnadňují, např. pravidelný čas a místo, poloha vleže, ale lze relaxovat i vsedě nebo v meditačních pozicích. Výhodou může být předřazení některých aktivit: koupel, procházka, dechové cvičení nebo aspoň krátké spočinutí v relaxační pozici před samotným zahájením relaxace. Jako relaxační pomůcky většinou používáme podložku, lehkou deku a polštářek pod krční páteř ve tvaru válečku, nebo stačí smotaný ručník. Někteří si zakryjí oči, aby utlumili světlo z okolí,“ doporučuje.