Bijme Omříže

Konec školního roku jsme v Rodině a škole oslavili vesele –velkou porcí vtipů pro děti na prázdniny. Anekdotický speciál vyvolal slušnou odezvu, a tak jsme si řekli, proč nezačít ten nový školní rok taky vesele. Vždyť nevíme, co nás čeká.

Pojďme tedy zalistovat zaslanými vtípky. Na začátku školního roku říká paní učitelka prvňáčkům: „Děti, když se vám bude chtít při vyučování na záchod, zvedněte ruku.“ Malý Kája se ptá: „A vy myslíte, že to pomůže?“ Některé příspěvky se dotýkaly reality: „Jakého rodu je prase, Lukáši?“ „Prase je rodu...“ „Pomůžu ti. Říká se ten prase, ta prase, nebo to prase?“ „Říká se ty prase, pane učiteli.“ Mnohé vtipy se vztahovaly k rodičovské výchově. Chystá se zabijačka. Synek pobíhá kolem otce a radostně křičí: „Hurá, budou jitrnice, hurá, budou jelita, hurá, bude ovar...“ Vtom přiletí pohlavek. Matka se ptá otce: 

„Proč biješ to dítě?“ „Už vidím, jak to jí bez chleba!“ Ani mezigenerační vztahy nezůstaly stranou. Vnuk veze poprvé babičku autem. Při řazení mu babička povídá: „Radši se soustřeď na řízení, Ríšo, míchat benzin ti budu já.“ Vděčným námětem byla též naše mateřština. „Řek a Turek. Víte, jaký je v tom rozdíl? No přece, říká se: ‚To bych řek!‘ – a ne: ‚To bych turek!‘“

Kromě anekdot a hádanek jste nám posílali také veselé příhody ze školy. Třeba tu o rébusu z pracovního sešitu českého jazyka, kde byla nakreslena ruka ukazující tři prsty a u ní měšec s penězi. Děti měly hádat, co je to za přísloví. Mělo jít o známé pořekadlo „Kdo šetří, má za tři“, avšak jeden předčasně vyspělý žák úkol vyřešil po svém, když napsal: „Kdo chce trojku míti, musí hodně šetřiti.“ Okřídlená byla i příhoda o žácích, kteří měli ilustrovat Nerudovu báseň Jak lvové bijem o mříže. Jeden fantazií obdařený dyslektik prý namaloval lovce utloukajícího bájné zvíře jménem Omříž...

Co k tomu dodat? Snad můžeme se slavným básníkem zvolat: „Bijme Omříže!“ Ať už tím Omřížem je nekonečná pandemie, chaotické příkazy ministerstva školství, otravná administrativa, vyostřené vztahy s rodiči, žákovská nekázeň, závislost dětí na moderních technologiích nebo další problémy, s nimiž se ve školství momentálně potýkáme.

Abychom však nekončili pochmurně, tak ještě přidejme anekdotu na závěr. O dětech. Stěžuje si jedna maminka druhé: „Ten náš kluk nám udělal poslední radost loni o Vánocích.“ „Z toho si nic nedělejte,“ utěšuje ji ta druhá. „To ten náš nám udělal poslední radost devět měsíců před tím, než se narodil.“

Jan Nejedlý