Škola jako základ férové komunity

Určitě už jste někdy slyšeli děti, jak na sebe při hře volají: To není fér! Nebo: Dejte nám taky jednoho silnějšího, aby to bylo fér! Děti mají už od nejútlejšího věku velmi dobrou představu o tom, co je a co není spravedlivé, a také dobře vědí, že při neférovém rozložení sil nebo nedodržování pravidel to prostě „není hra“, nefunguje to, nikoho to nebaví – slabší a poctivější nemá šanci na úspěch, silnější či podvodník nemá z úspěchu radost.

Jedním z hesel moderního školství jsou tzv. soft skills, tedy dovednosti pro úspěšné, vzájemně podpůrné lidské soužití. Z velké části jde o přirozenou snahu aktivních učitelů i prozíravých ředitelů formovat z žáků a žákyň občany nikoli jen našprtané, ale také pružné v myšlení, solidární, tolerantní a kriticky myslící. 

Dalším mottem současnosti je planetární odpovědnost. Současná výdělečně činná generace si už uvědomuje, že nápravu stavu přírody, klimatu a společenského uspořádání je třeba učinit prioritou, má-li mít lidstvo ve své navyklé podobě nějakou budoucnost. Pro generaci školáků už to vůbec není věc volby – ti se ve vlastním zájmu prostě potřebují naučit chovat se k přírodě a lidem na globální úrovni šetrně, stejně jako se naučili zdravit, čistit si zuby a házet odpadky do koše. 

Tři právě popsaná společenská východiska se prolínají v tématu hnutí za spravedlivý obchod zvanému fair trade


O co jde ve fair trade? 

Představte si jakékoli běžné zboží z dovozu, třeba banán nebo bavlněné tričko. Začneme-li stopovat peníze, které za ně jako zákazníci zaplatíme, a půjdeme nazpátek celým dodavatelským řetězcem, zjistíme, že na řemeslníka či pěstitele, který stojí na počátku a je fakticky tím, kdo způsobuje, že daný kus zboží vůbec existuje, zbude jen žalostně málo. Tak málo, že tisíce rodin v Latinské Americe, Africe a Asii, díky jejichž píli a často i práci jejich dětí máme na evropských trzích levné zboží, trpí hladem či všemi jinými myslitelnými druhy nedostatku. 

Hnutí fair trade se od šedesátých let 20. století stará, aby si evropský a americký konzument mohl vedle konvenčního zboží vybrat i jiné, spravedlivé – férové. Takové, jehož certifikační známka zaručuje, že osoba na počátku řetězce dostane zaplacenu důstojnou mzdu, z níž si bude moci dovolit nejen dostatek jídla, ale také školu pro děti či studnu pro celou komunitu. Fairtradové zboží je již dobře dostupné i v České republice, a to jak ve specializovaných krámcích, tak i v supermarketech a e-shopech. 


A co s tím má společného škola? 

V zemích s delší tradicí fair trade existují také fairtradová města a školy. V České republice je aktuálně třináct fairtradových měst a dvacet devět škol. První české školy začaly pracovat na získání titulu přesně před deseti lety. Většinou jim toto téma přirozeně zapadlo do celkové školní atmosféry. Jak uvedla Eva Pražáková z fairtradové ZŠ Dukelská v Mladé Boleslavi: „Na naší škole jedeme na vlnách fair play, tuto myšlenku se snažíme zakotvit i do školního řádu. K nám Fair trade prostě patří, je to náš kamarád, o kterého se chceme dál starat.“


Jaké jsou výhody fairtradové školy? 

V první řadě je to systematická podpora ze strany neziskové organizace Fairtrade Česko a Slovensko, která školám zdarma dodává výukové materiály, zapojuje je do celostátních akcí a umožňuje učitelům a žákům účast na vzdělávacích seminářích. 

Druhou výhodou je jistota a přehledné zařazení průřezových témat v ŠVP a ve vzdělávací praxi školy. Fair trade se organicky týká všech předepsaných témat, některé dílčí výstupy, například multikulturalita či princip sociálního smíru a solidarity, jsou přímo součástí jeho definice. 

A v neposlední řadě je třeba zmínit komunitní hodnotu certifikace. Fairtradová škola veřejně deklaruje, že se její vedení, pedagogové i žáci hlásí k celosvětovému hnutí za spravedlivější ekonomické vztahy mezi zeměmi a kontinenty, které navíc v posledních dekádách získalo velmi významný rozměr ekologický. Fairtradová produkce totiž neumožňuje jen řádné odměňování pracujících, ale také zakazuje používání nejnebezpečnějších pesticidů, podporuje šetrné zemědělské postupy, smíšené hospodaření, provázání pěstebních ploch s divokou přírodou a vytváření trvale udržitelných biotopů. 

Soustavná osvětová práce školy, která může mít podobu nástěnek a výstav, podávání fairtradové kávy návštěvám či přímo tematické akce s pohoštěním, promítáním a besedou, je významným prvkem školního PR, posiluje komunitního ducha a napomáhá měnit návyky žáků i rodičů směrem ke globální odpovědnosti. Také pocit hrdosti a důležitosti samotných žáků je k nezaplacení: „Místní televize celou akci, piknik v rámci Férové snídaně, zaznamenala, na to byly děti z týmu obzvlášť pyšné,“ potvrzuje Ivana Strnadová z fairtradové ZŠ Svážná v Mostě. 


Zboží s duší a příběhem

S pojmem globalizace se běžně pojí negativní představy, nicméně se jí v této době nelze ubránit. Lze ji však proměňovat k lepšímu. Nákup fairtradových výrobků (čaje, kávy, džusu, ovoce…) v supermarketu lze srovnat s návštěvou farmářského trhu. Tam chodí zákazníci nejen za vyšší kvalitou produktu, ale také pro dobrý pocit z nákupu, z osobního kontaktu s pěstitelem. 

Podobně je to u exotického zboží s fairtradovou certifikací: nákup každého kusu vytváří pomyslný most mezi zákazníkem a producentem, jeho rodinou a družstvem, jejichž životní úroveň se zlepší díky vyplacenému fairtradovému příplatku. Lze tak hovořit o emocionální globalizaci, kdy se z anonymního zboží „z dovozu“ stává zboží s duší a příběhem. 

Propojení se světem se nemusí odehrávat jen prostřednictvím sociálních sítí, ale také cestou zodpovědného konzumu. Z anket mezi žáky druhého stupně vyplývá, že jejich častým snem či představou o úspěšné budoucnosti je „být užitečný“ a „přispět k záchraně světa“. Podpora férového obchodu je jednou z možností, jak toto přání dětem vyplnit a dopřát jim v libovolném věku přiložit ruku k nápravnému dílu. 


Kritéria fairtradové školy

1/ Vytvoření řídicí skupiny složené z pedagogů a žáků. Typické složení je jeden učitel-tahoun, další pedagogický zástupce a libovolný počet žáků. Jedním z důležitých úkolů učitelů je obnovovat řídicí tým, když ze školy odejdou absolventi. 

2/ Oficiální podpora fair trade. Škola deklaruje, že se zapojila do hnutí podpory férového obchodu, a fair trade výslovně zahrne do oficiální školní dokumentace.

3/ Na škole jsou dostupné fairtradové produkty. Káva a čaj ve sborovně, ovoce k obědu, květiny k výročí, celý férový oběd jednou za čas, možností je mnoho a škola si sama vybírá vhodný způsob. 

4/ Na škole se vyučují globální rozvojová témata. Jsou uvedena v ŠVP a tematických plánech konkrétního předmětu, semináře či učitele. Spravedlivý obchod je provázán s oblastmi jako sociální rovnost, novodobé otroctví, dětská práce, vzdělanost, demokratické a komunitní řízení, trvale udržitelné zemědělství, biodiverzita, voda v krajině, sucho, eroze, finanční gramotnost atd. 

5/ Škola pořádá akce na podporu fair trade a usiluje o medializaci. Typickým způsobem je každoroční uspořádání Výstavy na stromech (panely k zavěšení dostává škola zdarma) a reportáž v lokálním tisku. Možností je ale nepoměrně více a jednotlivé fairtradové školy jsou značně kreativní – jarmarky, besídky, bojovky, vzdělávací semináře pro rodiče a veřejnost, vydávání vlastního férového časopisu – cokoli si tým vymyslí a lze to realizovat, je v pořádku. 

Fairtradových škol v České republice stále přibývá, stejně jako každoročně roste obeznámenost veřejnosti s tímto tématem a také celková částka, která plyne do zemí Latinské Ameriky, Afriky a Asie ve formě fairtradového příplatku od českých zákazníků. V roce 2020 to bylo už 27 milionů korun. Desítky českých pedagogů a stovky žáků se aktivně podílejí na šíření myšlenky spravedlivého obchodu a jimi pořádané akce oslovují tisíce rodičů a návštěvníků. 


Jan Jícha