Přednáška jako magický rituál

Filozof a biolog Stanislav Komárek měl vždy originální názory. Své pověsti dostál i nedávno, když se zamýšlel nad anachronismy. V dnešním západním světě spatřuje především tuto čtveřici přežitků – univerzitu, železnici, katolickou církev a armádu.

„Armáda se svým tupým execírováním je živou fosilií 18. století, kdy bylo nutno hnát negramotné selské synky ve spořádaných útvarech proti Turku-pohanovi. A ač se pořadová cvičení dnes jeví jako čirá zlomyslnost, vyfabrikovaná k ponižování branců, měla tehdy při přesném pěším přemisťování útvarů, sestávajících z násilím odvedených prosťáčků, svůj praktický smysl,“ míní Komárek. A proč jsou mu ozvěnou minulosti i univerzity? V době digitálních technologií chápe coby středověký relikt kupříkladu konání univerzitních přednášek. „Přednášení koření v dobách před vynálezem knihtisku. Sloužilo k šíření málo dostupných textů veřejným předčítáním a dnes by se zdálo obsolentnější než ruční paličkování krajek,“ říká Komárek. Za přežití vděčí přednášky podle něj jakési magii „přebývání v blízkosti moudrých“.

Jan Nejedlý