Místo trestu porozumění a soucit

Gabor Maté přijel do Prahy už podruhé, čeští diváci možná znají dokumentární film Moudrost traumatu o jeho práci a v češtině mu vyšlo několik knih, naposledy Mýtus normálnosti. Maté opakovaně upozorňuje na propojení fyzické, psychické a sociální roviny lidské existence a uvádí do souvislosti různé nemoci a poruchy chování se zraňujícími momenty zakoušenými v prvních měsících a letech života. 

Na konferenci, která se soustředila zejména na vývojové potřeby dítěte, Maté znovu hovořil o tématech, jako je traumatizující konflikt mezi potřebou být opravdový a udržet si důležité vztahy nebo nutnost neutíkat před zranitelností a bolestí, které se mohou stát – pokud se odvážíme jim čelit – klíčem k celkovému uzdravení. Podle Matého nestačí potlačovat symptomy chorob nebo trestat problematické jednání, ale je potřeba důsledně zkoumat hlubší zdroje, z nichž tyto děje pramení. Je jasné, že být dokonalým rodičem je nereálné, změnit společenské poměry mávnutím kouzelného proutku nelze a vyplnit dětské potřeby na sto procent je nemožné. Nicméně zbývá mnoho, co můžeme v rámci osobních vztahů i systému udělat, abychom budoucí generaci zajistili lepší start do života. 

Klára Šimáčková Laurenčíková se ve své práci zabývá podporou a ochranou ohrožených dětí a zvlášť zranitelných skupin obyvatelstva. Poprosili jsme ji, aby nám řekla něco o tom, jak se snaží přispět ke změně naší společnosti. 

Co je sytící, podpůrné, léčivé?

(Klára Šimáčková Laurenčíková)

Při zkoumání lidských příběhů vychází jasně najevo, že ti, kteří končí na okraji systému, mají ve své osobní historii velmi podobné těžké zážitky. Americká studie ACE potvrdila, že negativní zkušenosti v dětství mají zásadní vliv na častější rizikové chování, vyšší nemocnost a předčasné úmrtí v dospělosti. Nejproblematičtějšími faktory jsou násilí v rodině, chronický stres například z důvodu chudoby nebo bytové nestability, uvěznění nebo duševní onemocnění jednoho z rodičů, fyzické trestání dětí a samozřejmě sexuální zneužívání. U dětí, u kterých byly přítomny čtyři takové faktory a více, studie prokázala nejen pozdější časté rizikové chování, ale významně kratší délku dožití, a to až o dvacet let. Tito lidé jsou v dospělosti daleko více ohroženi kardiovaskulárním onemocněním, diabetem i rakovinou. 

Náš systém selhává, protože neumí děti a rodiny zasažené těmito problémy včas rozpoznat a nabídnout jim efektivní podporu. Velká část finančních i lidských zdrojů je stále věnována na kompenzaci následků těchto zraňujících událostí, k nimž docházelo dlouho a nepozorovaně a bez zásahu systému. Pokud systém nakonec „pomůže“ třeba tím, že odebere děti z rodiny a umístí je do ústavní péče nebo se zaslouží o přeplnění věznic, je to nefunkční. Ve vězení je spousta lidí, kteří se v důležitých vývojových obdobích nacházeli ve složitých podmínkách, ale nezískali včas potřebnou podporu – v rámci represivní kultury často trestáme projevy toho, co mělo být spatřeno už ve chvíli, kdy se problém rozvíjel, a co mělo být ošetřeno vhodnou intervencí. U rodiny, která je zasažena násilím, to může být odborná služba specializovaná na násilí v blízkých vztazích. U rodiny, v níž rodiče procházejí těžkým konfliktem nebo rozvodem, to může být státem garantovaná, financovaná, a tedy včas dostupná mediace, aby se ti lidé dokázali domluvit a eskalací dramatických situací netraumatizovali své děti, které se pak budou s následky těchto obtíží potýkat celý život. 

Nutnost systémových změn

Během celé své profesní dráhy, tedy přes dvacet let, poznávám systém v různých zákrutách, ale též na ministerské úrovni. Působila jsem v sociálním, školském i zdravotnickém sektoru a vidím, že pokud chceme naší společnosti dát do budoucna zdravější, soudržnější a hodnotově pevnější podobu, musíme porozumět tomu, v jakých podmínkách vyrůstají děti a tyto podmínky případně upravit. Zajistit dětem bezpečnější prostředí, které bude stabilní a sytící, ať už jde o rodinu, školu, sociální nebo zdravotní služby. 

Myslím, že se máme snažit vytvářet takové formy podpory, aby každý dospělý člověk, který v rámci systému přichází s dítětem do styku, chápal, co takové dítě potřebuje, co ho emočně vyživuje. Co mu umožňuje zdravý vývoj a co jde naopak proti němu. 

Postupně by měl vzniknout společenský systém, který by na různých úrovních dokázal dobře číst signály dítěte v kontextu spouštěčů problémového chování. Dokázal by chápat, že děti se mohou zdravě rozvíjet jen v určitých podmínkách, zatímco v jiných zdravé zůstat nemůžou. A nemůžou ani získat dovednosti, aby mohly žít dobrý život a fungovat ve vztazích s ostatními lidmi nebo zvládnout zátěž ve škole a naplnit svůj potenciál.

Co už se podařilo

Co tedy můžeme konkrétně dělat pro to, aby se svět proměňoval? V chystané revizi vzdělávacích rámcových programů v Česku je jednou z absolutních priorit podpora wellbeingu, duševního zdraví a celkové spokojenosti dětí. Z toho mám velkou radost. Tato oblast bude detailně rozpracovaná a s výstupy se budou seznamovat děti v mateřských, základních i středních školách. Všechny děti bez rozdílu. Ne jen ty, které mají to štěstí, že jejich školy program na rozvoj socioemočních dovedností realizují, ale všechny děti ve všech vzdělávacích zařízeních. Podpora wellbeingu a emoční stability bude klíčovou součástí nového kurikula. 

S tím souvisí vytváření vzdělávacích programů pro učitele, školní poradenské pracovníky a asistenty pedagoga v takových metodách, jako je trauma-informovaný přístup. Skvělou práci na tomto poli odvádějí společnosti Society for All, Nevypusť duši nebo Locika. Několik desítek vyškolených lektorů už v této chvíli vzdělává učitele a poradenské pracovníky nejen v otázkách traumatu, ale i v krizové intervenci, deeskalačních technikách nebo prevenci dětských sebevražd. Všechny programy jsou evidence-based, převzaté ze zahraničí a upravené pro český kontext. Proškolování probíhá v masovém měřítku a je o něj velký zájem, například i mezi sociálními pracovníky z nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. 

Represivní postupy a tresty opravdu nic nevyřeší, problémy se jen prohloubí a zřetězí a budou se mezigeneračně předávat dál a dál. To je neetické, nelogické a neekonomické. Je si toho dobře vědom nejen Gabor Maté, ale i mnozí další významní odborníci ze světa. V Česku se tedy krok za krokem snažíme v rámci úřadu vlády i mého týmu pronikat ke zdrojům problémů a proměňovat zraňující prostředí v léčivý, soucitný prostor.

S Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou hovořila a úvodní text napsala Markéta Stinglová.