Zatmění duše

V Homérově díle ztroskotá Odysseus na ostrově Ogygia. Než ho moře vyvrhlo na břeh, přišel o všechny své muže. S otevřenou náručí ho zde přivítá krásná nymfa Kalypsó, která mu slíbí nesmrtelnost. Řecké slovo kalyptein znamená skrýt, přikrýt… Náš hrdina stojí před volbou: schoulí se v konejšivé Kalypsině náruči jako v ráji, nebo bude pokračovat v cestě s příslibem návratu k Penelopé?

Kalypsó symbolizuje toho, kdo zastírá a klame: síly, které nás odvádějí od reality. Psychologicky představuje proces inflace – nasycení našeho já mytologickými fantaziemi. Jde o archetypální obranný mechanismus, jenž chrání já před prožíváním bolestných emocí. „Zabíjí“ obtížné aspekty skutečnosti tím, že vytváří uklidňující alternativy a zároveň udržuje nežádoucí emoce v nevědomí.

Kalypsó je tím, co mysl přijímá jako odpověď na utrpení světa, často v podobě organizované víry, kultů, konspiračních teorií nebo jakýchkoli svůdných přesvědčení. Tyto obranné struktury nazývám „temná náboženství“ – temná proto, abych zdůraznil jejich nevědomý nebo odštěpený charakter, a náboženství proto, že je zde současně přítomen obraz nadpřirozené moci – obraz Boží (imago Dei).

Teokalypsa

Pro všechny fenomény temného náboženství jsem zavedl termín teokalypsa (theokalypsis), jenž popisuje proces náboženské inflace archetypem bytostného Já, vytvoření ideologie a přítomnost archetypálního obrazu-symbolu (imago Dei) odkazujícího na nejvyšší, transcendentní bytost. Teokalypsa = inflace + bytostné Já + obraz Boží. Termín naznačuje skrývání se za boha, kdy já je zastíněno energií bytostného Já ospravedlněnou náboženskými obrazy a ideologií.

Jako archetypální obranný mechanismus chrání teokalypsa naše já před intenzitou traumatických vzpomínek tím, že vytváří iluzi bezpečí. Otevírá mysl obrazům a vytváří tak „náboženství“. Nevědomé obsahy zasahují, aby poskytly relativní stabilitu a úlevu od bolesti. To je typické pro náboženský fundamentalismus a jiné formy neochvějného přesvědčení, včetně konspiračních teorií. Inflační zapojení archetypálních energií ovlivňuje struktury myšlení a mění je v jakýsi druh kvazináboženské víry. Temné náboženství člověku brání v tom, aby naplno čelil svým emocím, a nahrazuje tak emoční prožitek představou odtrženou od reality. „Světlé“ neboli zdravé náboženství je nedefenzivní, symbolické a s realitou je více v kontaktu.

Temné náboženství

Lionel Corbett ve své knize Understanding Evil: A Psychotherapist's Guide (Rozumět zlu: Psychoterapeutův průvodce) zkoumá psychiku fundamentalistů. Podle něj jsou přesvědčeni o tom, že jejich víra je jedinou správnou cestou ke spáse a že jen oni vědí, jaké jsou Boží záměry. Často odmítají moderní „vymoženosti“, protože v nich spatřují morální úpadek. Vyznávají přísný absolutismus a vzývají obraz trestajícího Boha, který je neomylný a patriarchální. 

Lidé zapletení v temném náboženství mohou být při vnucování svých názorů ostatním reaktivní, agresivní nebo i militantní. Snaží se vyhýbat pocitům rozporuplnosti, nejednoznačnosti či složitosti.

Temné náboženství je spojeno s úzkostným a často paranoidním pohledem na svět. Jeho zastánci striktně dbají na určité hodnoty, podřizují se autoritám, jsou reaktivní, nekompromisní a touží po moci. Nejsou ochotni přijmout osobní odpovědnost. Temné náboženství přitahuje ty, kteří hledají dogmata, jasné odpovědi a pocit sounáležitosti. Charismatičtí vůdci a manipulativní sociální skupiny poskytují svým členům falešný pocit pozitivního směřování.