Psychologie krizí, katastrof a traumatu

V posledních třiceti letech dochází celosvětově ke zvyšování povědomí o dopadech krizí a katastrof na duševní zdraví civilistů. Zvýšená pozornost odborníků byla zpočátku věnována každodenním krizím a traumatům u jednotlivců, rodin a skupin. V některých zemích je již běžnou praxí akutní i následná krizová péče u obětí zločinu či dopravních nehod. S nárůstem rozsáhlých nehod a katastrof, které mívají celonárodní i globální důsledky, dochází po roce 2000 k rozvoji systémů psychosociální pomoci, které reagují na nové výzvy. Cílem je zde podpora zvládání, odolnosti a obnova duševního zdraví u široké populace. Mezi aktuální témata patří například intervence po teroristických útocích, posilování odolnosti populace v souvislosti s incidenty spojenými s chemickými, biologickými, radiačními či nukleárními aspekty (CBRN) či v průběhu válečných konfliktů, adaptace a integrace uprchlíků, krizová komunikace v reakci na informační válku a dezinformace, reakce na hromadné násilí či prevence násilné radikalizace. Od roku 2020 jsme svědky dalšího rychlého rozvoje systémů, nástrojů a metod k podpoře duševního zdraví a psychosociální odolnosti. Souvisí to s potřebami adaptace na důsledky změny klimatu, globální pandemie covidu-19 a také s reakcí na národní i globální dopady války na Ukrajině. V posledních letech žijeme v multikrizovém období, kdy čelíme výzvám vyplývajícím z náhlých změn.

Definice a vývoj oboru

Psychologie krizí, katastrof a traumatu je relativně nová oblast aplikované psychologie, tvoří základ poznatků, o které se opíráme při tvorbě strategií, plánování i vlastní terénní krizové práci. Důležitou charakteristikou tohoto oboru je úzká mezioborová spolupráce, která se opírá nejen o poznatky psychologických disciplín (zejména klinická, forenzní, sociální, interkulturní psychologie a psychologie bezpečnostních sborů), ale využívá i poznatky dalších souvisejících oborů (například bezpečnostních věd, krizového řízení, medicíny katastrof, mediálních studií a informačních a komunikačních technologií). 

Od roku 2000 se setkáváme s následujícími posuny v paradigmatu psychologie krizí, katastrof a traumatu: Na jedince se již nedíváme jako na „pasivní oběť“, ale jako na „aktivního přeživšího“, který je odolný, tvořivý a flexibilní. Od zkoumání symptomů a poruch se přesouváme k výzkumu zvládání, odolnosti a posttraumatického růstu. Od léčby následků přecházíme k prevenci dopadů a posilování odolnosti. Na člověka se již nedíváme jako na izolovaného jedince, ale jako na součást sociálních skupin a komunit. Oproti původnímu zejména klinickému přístupu začíná v psychologii krizí, katastrof a traumatu převládat holistický přístup. Kromě intervence vstupuje do popředí prevence, krizová připravenost a zmírňování následků. U rozsáhlých událostí nelze vystačit s klinickým přístupem, nezbytností je takzvaný community based approach, kdy se zaměřujeme na podporu komunitní a celospolečenské odolnosti.

Podpora duševního zdraví při katastrofách vychází z principu „preventivní medicíny“. Tento princip si vyžádal změnu přístupu od zaměření se na záchranu a pomoc po katastrofě ke komplexnímu pojetí, které zahrnuje podporu zdraví, prevenci, připravenost a zmírňování následků. Došlo tak k posunu paradigmatu od léčebných aspektů k hlediskům preventivním a ke zvládání katastrof. 

Slovník Americké psychologické asociace (APA) uvádí, že psychologie katastrof je specializovaná oblast výcviku, výzkumu a služeb, které jsou poskytovány jednotlivcům, komunitám a národům vystaveným katastrofě. Hlavním cílem odborníků v této oblasti je snížit počáteční distres a podporovat krátkodobé a dlouhodobé adaptivní fungování v období po katastrofě.

S ohledem na široké spektrum mimořádných událostí a požadavky praxe tuto definici rozšiřuji o oblast aplikace psychologie do krizového řízení. Předmětem psychologie krizí, katastrof a traumatu je jedinec, skupina nebo komunita v kontextu krize či mimořádné události. Tyto události nejčastěji zahrnují hromadné přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy (jako jsou například povodně, zemětřesení, terorismus, hromadné dopravní nehody, válka nebo politické násilí, migrační krize či pandemie). Může se však jednat také o závažné individuální katastrofy či incidenty, které mají sekundární dopad na širší sociální okruh zasaženého jedince nebo na celou společnost (například případy brutálního násilí vůči dětem nebo jiným zranitelným obětem, útoky na školy či jiné měkké cíle apod.). Vždy se jedná o mimořádnou událost, která má výrazný psychotraumatizující potenciál. V psychologii krizí, katastrof a traumatu je důraz kladen na posílení zvládání, zotavení a odolnosti na úrovni jednotlivce, rodiny, komunity a celé společnosti. 

Cílem psychologie krizí, katastrof a traumatu je posílit bezpečí a bezpečnost v organizaci nebo společnosti, podpořit odolnost a zotavení jednotlivců a komunit a omezit negativní psychosociální dopady katastrof. 

Psychologové mohou přispívat doporučeními v rámci krizového plánování, výcviku a reakce na katastrofy a měli by přitom dodržovat standardy kvality pro poskytování psychologických intervencí při krizích a katastrofách. Úlohou psychologie je zde poskytovat přímé služby založené na ověřených psychologických principech, vědeckých důkazech a nejlepší praxi, podílet se na psychosociálním krizovém řízení, poskytovat kvalitní odborný výcvik pro další skupiny a získávat nové poznatky na základě hodnocení efektivity a výzkumu. 

Systém psychosociální pomoci při katastrofách 

Psychosociální pomoc při rozsáhlých katastrofách je v České republice systémově zakotvena. V akutní fázi po neštěstí je psychosociální pomoc zasaženým lidem poskytována v rámci činností uniformovaných složek, které jsou součástí Integrovaného záchranného systému ČR.V další časové návaznosti (ve střednědobé a dlouhodobé fázi) pak tuto pomoc zpravidla poskytují další organizace, rezort zdravotnictví, práce a sociálních věcí, nestátní neziskové organizace, samospráva, municipality, místní komunita a angažovaní dobrovolníci.

Psychologická služba a psychosociální krizová pomoc v bezpečnostních a uniformovaných složkách má v České republice dlouhou tradici. Ve všech krajích funguje síť psychologických pracovišť hlavních uniformovaných složek, které zasahují v případě krizí a katastrof (policie, hasiči, zdravotnická záchranná služba). Každá z bezpečnostních složek má jedno hlavní psychologické pracoviště, které tvoří koncepce a metodicky řídí a podporuje jednotlivá psychologická pracoviště v regionech. 

Mezi hlavní rysy systému psychosociální reakce na katastrofy u nás patří plánování, integrovanost, centrální struktura a koordinace, legislativní ukotvení, vzájemná součinnost složek, rozdělení úkolů v čase, standardizace, sítě spolupráce a trvalé začlenění expertů v rámci uniformovaných složek.

Mezi základní normy v Česku, které souvisí s působením psychologů a krizových interventů při krizích a katastrofách, patří Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, Zákon o integrovaném záchranném systému, Zákon o krizovém řízení a Zákon o zdravotnické záchranné službě. Krizové řízení u nás koordinuje ministerstvo vnitra. V jednotlivých rezortech jsou dále stanoveny interní předpisy, které upravují činnost psychologické služby a poskytování psychosociální pomoci v rámci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru ČR, Armády ČR, Vězeňské služby ČR a dalších uniformovaných složek. 

K odborné úrovni při poskytování psychosociální pomoci při krizích a katastrofách a k usnadnění spolupráce přispívají Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce, které byly vytvořeny společnou prací psychologů a psychosociálních pracovníků uniformovaných složek a neziskových organizací. Další odborné standardy a know-how vycházejí také z evropských a mezinárodních dokumentů a výstupů některých mezinárodních projektů podporovaných Evropskou unií. Efektivní psychosociální krizové řízení vyžaduje úzkou mezirezortní a mezioborovou spolupráci na strategické i operační úrovni.  

Ke strategické spolupráci v oblasti psychologie katastrof přispívá Pracovní skupina ministra vnitra pro podporu duševního zdraví populace při mimořádných událostech. Tato odborná platforma vznikla v reakci na pandemii covidu-19 za účelem identifikování potřeb, zajištění součinnosti mezi psychologickými službami jednotlivých bezpečnostních sborů a rezortem zdravotnictví, oboustranné výměny informací mezi krizovým řízením a terénem, ke sdílení a přenosu nejlepší praxe a poskytování expertizy pro rozhodování Ústředního krizového štábu České republiky. Tato pracovní skupina je mezirezortní a trvalá a tvoří ji národní experti – vedoucí psychologové policie, hasičů, armády, vězeňské služby, ministerstva vnitra a experti na duševní zdraví z rezortu zdravotnictví, zástupci akademické sféry a Českého červeného kříže. 

Základní složky integrovaného záchranného systému

U nás spadá oblast civilní ochrany a krizového řízení pod ministerstvo vnitra, kam jsou zařazeny také dvě ze tří základních složek Integrovaného záchranného systému České republiky: policie a hasiči. Třetí složku pak tvoří zdravotnická záchranná služba, která náleží pod rezort zdravotnictví. Při rozsáhlých katastrofách je rovněž využívána spolupráce s psychologickou službou armády a dalšími složkami, kde jsou zastoupeny nestátní neziskové či jiné organizace.

Psychologické pracoviště na ministerstvu vnitra bylo ustanoveno v polovině devadesátých let 20. století. Nejprve plnilo úkoly v oblasti personální psychologie, koncepčně a metodicky vedlo policejní psychology a rozvinulo systém posttraumatické intervenční péče pro policisty. Od roku 2001 se toto pracoviště zaměřilo na oblast psychologie krizí, katastrof a traumatu, koordinovalo odborné služby při mimořádných událostech v zahraničí, podílelo se na vzdělávání, výzkumu a na mezinárodních projektech v oblasti psychosociální pomoci při katastrofách. Od roku 2014 je integrováno také do služeb v oblasti reakce na bezpečnostní hrozby, v oblasti krizové komunikace a do krizového řízení. Od pandemie covidu-19 v roce 2020 a v souvislosti s agresí Ruska proti Ukrajině o dva roky později a následnou uprchlickou krizí je psychologické pracoviště ministerstva vnitra zapojeno do činnosti Ústředního krizového štábu České republiky. Psychologické poznatky jsou využívány také v rámci přípravy strategické krizové komunikace v oblasti posilování bezpečnosti v reakci na informační válku a hybridní hrozby, včetně snižování dopadů dezinformačního působení.

Psychologická služba české policie má dlouhou tradici. Policejní psychologové se od devadesátých let zaměřovali na výběr policistů, jejich odbornou přípravu, posilování odolnosti, později na podporu policistů. V roce 1998 zde vznikl systém posttraumatické intervenční péče pro pomoc policistům, respektive systém kolegiální podpory (peer support). Od roku 2002 zde dále působí Anonymní linka pomoci v krizi Policie ČR, která vznikla nejprve pro telefonickou podporu policistů a jejich rodin, později byla rozšířena také pro využití ze strany hasičů, vojáků a příslušníků dalších bezpečnostních sborů. Postupem času se policejní psychologové stále více zaměřovali také na pomoc občanům. Od roku 2010 funguje při policii systém pro pomoc obětem trestných činů a mimořádných událostí. Ve všech krajích působí v policii jak týmy pro pomoc kolegům, tak týmy pro pomoc obětem. V Policii ČR působí okolo sedmdesáti psychologů a několik stovek policistů s výcvikem v poskytování krizové intervence a první psychické pomoci. V případě terorismu či jiných trestných činů je koordinátorem psychosociální pomoci v urgentní fázi psycholog Policie ČR. Tak tomu bylo také po útoku střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 21. 12. 2023. Psychologická služba policie zde koordinovala psychosociální pomoc v akutní a postakutní fázi až do konce ledna 2024, kdy koordinaci předala Univerzitě Karlově.

Od roku 2003 se rozvíjí systém psychologické služby v Hasičském záchranném sboru České republiky. Hasičští psychologové přejali systém psychologické služby, který byl funkční u policie, a adaptovali jej na své potřeby a úkoly. Kromě výběru, odborné přípravy a podpory hasičů se výrazně zaměřili na psychologickou a psychosociální podporu zasažených občanů u nehod a mimořádných událostí. V současnosti zdě působí okolo dvaceti psychologů, kteří vyškolili v poskytování první psychické pomoci a v krizové intervenci několik stovek hasičů přímého výkonu služby. Při mimořádných událostech dále aktivně spolupracují s neziskovými organizacemi, které poskytují střednědobou a dlouhodobou psychosociální pomoc po katastrofách. V případě přírodních katastrof a nehod, které v České republice převažují, psycholog hasičského sboru odpovídá za koordinaci psychosociální pomoci občanům v urgentní fázi neštěstí (období záchranných a likvidačních prací). Tak tomu bylo například v situaci povodní, rozsáhlých požárů či po úderu tornáda na jižní Moravě v roce 2021.

Systém psychosociální intervenční služby ve zdravotnictví (SPIS) byl ustanoven v roce 2010. Tento systém se zaměřuje na poskytování psychosociální krizové pomoci zdravotníkům (peer support systém) i na první psychologickou pomoc zasaženým občanům. Týmy interventů SPIS působí jednak v rámci zdravotnické záchranné služby, jednak ve větších nemocnicích. V souvislosti s extrémní zátěží v době pandemie covidu-19 vznikla i telefonická Linka kolegiální podpory pro pracovníky ve zdravotnictví, která byla zachována a funguje u nás v nonstop režimu trvale. 

Důležitou oblastí je budování připravenosti složek integrovaného záchranného systému na katastrofy, kdy jsou organizována společná simulační cvičení pro policisty, hasiče a zdravotnickou záchrannou službu. Je výhodou, pokud tato cvičení zahrnují také psychology a krizové interventy a procvičují poskytování psychosociální pomoci při katastrofách.

Za zmínku stojí několik dalších milníků. Od roku 2003 máme zástupce ve Stálém výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu Evropské federace psychologických asociací. Od roku 2005 je předmět Psychologie krizí a katastrof součástí výuky oboru psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2010 byla založena Sekce pro psychologii krizí, katastrof a traumatu Českomoravské psychologické asociace. Tyto aktivity přispívají k rozvoji oboru a ke spolupráci mezi akademickou sférou a odborníky z praxe.

Další spolupráce a návazná péče

V České republice má dlouhou tradici systém krizových linek a linek důvěry, působí zde mnoho organizací, které poskytují telefonickou krizovou pomoc občanům. Tyto telefonické linky jsou zpravidla registrovanými sociálními službami pod ministerstvem práce a sociálních věcí a jsou sdruženy v České asociaci pracovišť linek důvěry a při mimořádných událostech tvoří důležitou celorepublikovou síť pomoci. 

Následné ambulantní či terénní služby klientům poskytují centra duševního zdraví, která jsou rozmístěna po celé zemi. Na krizové intervenci a léčbě traumatu se podílí také jednotliví psychologové, psychiatři a psychoterapeuti. Případnou pobytovou péči zajišťují zdravotnická zařízení či některé organizace poskytující sociální služby. Na psychosociální pomoci ve střednědobé až dlouhodobé fázi po mimořádných událostech se u nás podílí řada organizací a mnoho organizovaných dobrovolníků. Mezi největší neziskové organizace, které si vytváří systémy pro poskytování psychosociální krizové pomoci při katastrofách, patří Český červený kříž, Charita, Diakonie, ADRA a Člověk v tísni. Významnou organizací, která se zaměřuje i na prevenci v posilování odolnosti a duševního zdraví, je Národní ústav duševního zdraví (viz www.opatruj.se). Z organizací specializovaných na psychologickou léčbu traumatu, krizovou intervenci a psychosociální pomoc po katastrofách můžeme uvést například Český institut pro psychotraumatologii a EMDR, Bílý kruh bezpečí, Rafael Institut či Remedium. 

Zkušenosti z multikrizového období

Multikrizové období nás stimuluje k intenzivní mezioborové spolupráci i tvorbě nových metod, nástrojů a formátů pro posilování odolnosti a duševního zdraví populace. Období pandemie covidu-19 přispělo k tvorbě mnoha vodítek a doporučení, celosvětově došlo k rozvoji distančních metod podpory a odborné přípravy i rozsáhlému výzkumu dopadů pandemie na duševní zdraví. V České republice jsme v této době vytvořili a realizovali koncept online asistenčního centra pomoci, zaměřili jsme se na posilování odpovědnosti za vlastní duševní zdraví občanů (péče o sebe a pomoc druhým). Osvědčila se nám tvorba mobilních aplikací pro posilování odolnosti a duševního zdraví (viz aplikace Koronavirus covid-19 v ČR, První psychická pomoc, Pohov), udělali jsme zkušenost s osvětou prostřednictvím kultury či tvorbou doporučení v nových formátech krátkých videospotů či audionahrávek. Ve výcviku policejních krizových interventů se začala využívat technologie virtuální reality. Válka na Ukrajině a velká uprchlická krize vedla k zavedení fyzických asistenčních center pomoci, která byla zřízena ve všech krajích a stala se vstupními branami pro válečné běžence. Vznikly webové stránky pro podporu duševního zdraví určené české i ukrajinské populaci. Národní i mezinárodní webináře přispěly k rozšíření nových krátkodobých forem krizové intervence, léčby traumatu a zmírnění akutního stresu u lidí zasažených válkou, včetně skupinových forem práce. V situacích rozsáhlých katastrof jde o rozvoj metod, které se opírají o lidské zdroje v komunitě a vzájemnou pomoc, vzhledem k limitovanému množství dostupných odborníků na duševní zdraví. Hybridní působení, informační válka a antisystémové snahy vedly k rozvoji metod a kampaní v oblasti strategické krizové komunikace. Ty se zaměřují na posilování informační odolnosti obyvatel vůči dezinformacím a na posilování demokratické odolnosti upevňováním demokratických principů a hodnot.

V reakci na vražedný střelecký útok na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci minulého roku bylo využito mnoho předchozích zkušeností a do spolupráce je zapojeno množství organizací. Pod NUDZ bylo vytvořeno online Asistenční centrum pomoci a odborným ošetřením traumatu v akutní a postakutní fázi prošlo okolo čtyř tisíc lidí (jen do poloviny února 2024 proběhlo asi šest a půl tisíce intervencí). Byly využity skupinové psychologické intervence (fyzické i online), které zahrnovaly novější a ověřené metody práce s traumatem (například EMDR, Assyst). Včasné ošetření zážitku vede k posílení zvládání a odolnosti jednotlivců a rodin a ke snížení potřeb odborné péče v budoucnu. Pro dlouhodobou psychosociální podporu je ze strany Univerzity Karlovy budován systém, který zdůrazňuje aktivní zapojení jednotlivců a komunity, jejich participaci, peer support i směřování k posttraumatickému růstu akademické komunity. Jedná se o koncept takzvaného Univerzitního centra odolnosti, kde budou různé služby dostupné na jednom místě. Centrum v sobě má integrovat jak služby zaměřené na zmírnění psychických a sociálních dopadů (péče o lidi nejvíce dotčené událostí), tak část rozvojovou, růstovou (posilování odolnosti, soudržnosti, duševního zdraví a krizové připravenosti akademické komunity). Lidská ztráta tak má potenciál zlepšit procesy, bezpečnost, odolnost a mezilidské vztahy do budoucna. Každá krize je zároveň příležitost k růstu.