Žiletkou proti smutku

Pracuji jako psycholožka a terapeutka na krizové lince pro děti a mládež. V současnosti vnímám jako palčivé téma sebepoškozování, které se objevilo ve zvýšené míře po epidemii covidu. A rodiče si s ním často nevědí rady.

Jizvy na zápěstí, předloktí, nohách či kdekoliv jinde. Tak to může vypadat, pokud se vaše dítě sebepoškozuje. Jde o chování, které ukazuje na vnitřní potíže dítěte. Situace, v níž se nachází, je pravděpodobně náročná. A dítě volí nešťastný způsob řešení – ublížení sama sobě. 

Velmi často takové chování není zaznamenáno ze strany rodičů ani okolí. Avšak pokud rodiče na takové chování u svých dětí přijdou, jsou většinou zděšení. Prožívají pocity selhání, smutku i vzteku. Neví, jak chování dítěte chápat. Často mají představu, že se jejich dítě chce zabít nebo na sebe upoutat pozornost. Propadají kvůli tomu panice, zoufalství či velké zlosti. 

Ani jedno z toho však dítěti nepomůže s podobným chováním přestat. Pojďme se tedy podívat, co sebepoškozování může znamenat a jak ho vůbec rozpoznat. 


Placená zóna

Marika Řežábková