Rituál za mír uvnitř i vně

Žijeme v turbulentní době. Bojujeme o území, o moc, o postavení, o pochybné jistoty a nejistou pravdu... Věříme-li, že vnější svět je odrazem toho vnitřního, jako by to zrcadlilo upadající nitro naší společnosti. Dokud ale dýcháme, můžeme si zvolit, čemu budeme věnovat pozornost.

Ať chceme, nebo ne, ať jsme si toho vědomi, nebo ne, mír či touha po míru se propisují do mnoha vrstev individuálního i kolektivního bytí – od vztahu nás samých k sobě přes mezilidské vztahy, vztahy mezi národy, rasami či náboženstvími až po vztah člověka k přírodě a k prostředí, v němž žije. Je pouze na nás, zda budeme vyhledávat cesty a krůček po krůčku kultivovat to, co chceme, aby se propisovalo do naší reality. 


Oslavy fází slunce 

Mnohé původní národy a kmeny namísto novodobých prázdných konzumních tradic, jimiž by je dnešní západní společnost ráda zlákala, stále udržují oslavy reagující na pohyby odehrávající se v přírodě. Přírodní jevy představovaly pro naše předky způsob měření času, přičemž fází slunce určených k oslavám je minimálně osm. Jedním z hlavních svátečních dní je i podzimní rovnodennost, která letos připadla na nedělní odpoledne 22. 9. V tento den slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Den je stejně dlouhý jako noc. V dřívějších dobách lidé i na našem území v takové dny navštěvovali významná kultovní místa, vykonávali nejrůznější rituály a oslavovali fáze slunce tancem, zpěvem, hrou, modlitbou a dalšími společnými aktivitami.

Zájem o obnovování starých tradic a oslav, které jsou v souladu s přírodou, v posledních letech narůstá, stejně jako snahy o prohlubování vztahu s živoucím světem, jenž nás obklopuje, a hledání cest, jak s ním žít v symbióze. Jedním z aktérů na tomto poli je i spolek Alopé, který otevírá prostor pro zástupce všech ras, náboženství a spirituálních směrů, aby si mohli vzájemně naslouchat a sdílet moudrost předků i současné vědění. 

V rámci letošní rovnodennosti uspořádali členové tohoto spolku neobvyklé setkání lidí, které bychom mohli nazvat šamany a léčiteli, nositeli moudrosti, jimž bylo předáno starodávné vědění a tradiční způsoby, aby se vzájemně podělili o své perspektivy a aplikovali letité přístupy a techniky do rituálu zaměřeného na kultivaci vnitřního i vnějšího míru. Toto setkání proběhlo v Podhradí, malebné vesničce, která se nachází ve středu naší země, na úpatí kopce, na němž sídlí ruina hradu Lichnice. Samotný rituál pak našel své místo na kopci, v objetí zříceniny. 

Placená zóna

Eva Césarová

vystudovala marketingové komunikace a adiktologii. Je spoluzakladatelkou České psychedelické společnosti a Nadačního fondu Sarava sloužícího k podpoře původních národů, například brazilských indiánů, a amazonského pralesa. Částečně působí v PSYRES, Nadačním fondu pro výzkum psychedelik a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Organizuje akce s psychedelickou tematikou a veřejně působí jako hlas pokorného a uvědomělého přístupu k psychedelickým látkám. 

Více informací – mimo jiné o možnostech podpořit výzkum účinků ayahuascy v tradičním prostředí – na adrese www.psyres.eu.