Rodinná prázdnota

Rodina světa

Tak se na ni podívejme. Nejprve na dědečka. Už dlouho se snaží zapomenout na to, co prožil za války, a má dojem, že si našel svou cestu a vedl život velmi dobře. Sice začal pozdě, ale byl úspěšný v podnikání, trochu ostrý, někdy na hraně zákona. Jak to bylo jindy, raději zapomněl. Sebevědomí mu nechybí, ale poslední léta se nestačí divit. Svět, který dokázal ovládnout, se mu rozpadá před očima. A to on nedopustí. Znovu a znovu ráno vstane a vší svou zbývající silou začne vzpomínat a velet. Opakuje stále dokola, jak bylo vše funkční a v pořádku a jak je potřeba se k tomu vrátit. V rodině už ho nikdo moc neposlouchá. Jeho jízlivým vtipům se tu a tam někdo zasměje. Spíš potichu. Jsou urážlivé, nechutné, ale svézt se na vlně něčího ponížení je vždy tak neuvěřitelně svůdné. Na chvíli to uleví, než se se stejnou rychlostí dostaví pocit trapnosti a bezmoci adekvátně reagovat. 

A babička. Ne, to slovo se k té ženě nehodí. Není to ani první, ani druhá dědova žena. Věkově výrazně mladší. Tak nějak mu po všech těch pokusech zbyla a on zbyl jí. Svázali se příliš mnoha silami na to, aby se ještě dokázali rozvázat. Nevěří mu už ani slovo, ale je to i tím, že už slova neslyší. Proč by měla. Nepotřebuje je. Potřebuje už jen prokličkovat každým dnem, aby ho nějak přežila, případně prožila. Podmínky pro to má dobré, ba výborné. Nechybí jí nic. Kromě toho všeho, čemu se říká vztahy a rodina. Čte si své knihy a sleduje seriály. Je toho dost, dost až do konce života. 

Přeskočme na chvíli generaci. Nejmladší vnuk, rodinný ajťák, je dědečkův miláček. Naopak to ale funguje stěží způli, dědečka je obtížné milovat. Vnuk dědečka na jeho žádost sytí novinkami ze svého světa. Nejsou to hry. Dědečka nejvíc baví sociální sítě a dnes už zejména využití umělé inteligence. A to vnuk opravdu ovládá. A kromě toho, že se tím velmi dobře uživí, ho vlastně baví dělat dědovi, kterého jinak všichni nesnášejí, jakéhosi konzultanta a taky servismana. To když se „krabičky“ dědovi rozsypou, zrovna když potřebuje své známé zasypat nejčerstvějšími novinkami a vlastními výtvory. Zdá se, že vnuk nemá počítačů dost ani doma, a tak i své tělo udržuje v mladické síle díky špičkovému trenažéru s 3D brýlemi, který mu umožní běhat tu olympijské hry, tu triatlon a jindy zase po českých horách. 

Vnučka jako kdyby do rodiny nepatřila. Její elitní vzdělání ji přivedlo do světa humanitních věd, a tak studuje dědečkovo stárnoucí paradigma naživo, v každodenním procesu. Kdyby dědeček chvíli naslouchal postkoloniálním teoriím, nejspíš by zešílel nebo vnučku vyhodil ven z domu. Tento rozhovor se ale nikdy neuskuteční. Není, kdo by ho v rodině zprostředkoval. Vnučka se realizuje v ekofeministickém kolektivu a má přátel víc než dost. Další komunikaci moc nevyhledává, není kde a s kým. Mimo svou partu zažívá spíše nepochopení a nezřídka i zraňování.

Otec se dal po listopadové revoluci na politiku a už mu to nějak zůstalo. Lehko vstoupil, vystoupit je těžké. Čím by se po tak dlouhé době v politice živil? Budoval demokracii, pak se v ní naučil chodit, po letech neskutečného úsilí a píle rezignoval a dnes už jen vykonává pohyby a usnesení. A miluje aspoň ty chvíle, kdy se v hospodě spřádají taktiky a strategie, jak se vyhnout prohrám a prostě příště zase vládnout, čtyři roky bez moci vládnutí vydržet a pak zase znova. Rezignoval na všechny reformy reforem. 

Matka se nechala unést světem bylin. Byliny jsou léčivé a jejich síla je neoddiskutovatelná a věčná. A když byliny, tak zdravá strava, a když zdravá strava, tak jóga, a když jóga, tak vesmírně nesmírný svět podcastů seberozvoje. A když seberozvoj, tak nedůvěra v systém, očkování, antibiotika a důvěra ve slovanského obrodného ducha a pak jít k volbám a tam jim to všechno ukázat. Ne, s mužem už dlouho nevolí stejnou stranu. 

Že jsme na někoho zapomněli? Proč nám tu vypadl vnuk nenápadného vzhledu a chování? Možná proto, že ho sama rodina do svého popisu příliš nezahrnuje. Epizoda s katolickou vírou, pak několik let alkoholové jízdy. Pokusy o sebevraždu, psychiatrická léčebna a teď, kdo ví? Neví se, rodina neví. Na štědrovečerní večeři nedorazil.