O dětech a smrti

Elisabeth Kübler-Rossová:Praha, ERMAT 2003. 310 s.Smrt dítěte je pro jeho rodiče i širší rodinu vždy mimořádně traumatickou událostí. Jen málokdo z pozůstalých se s ní dokáže vyrovnávat sám a neudivuje, že jsou nejen lékaři, ale i psychologové žádáni o pomoc. V takovýchsituacích je však doslova a do písmene každá rada drahá. Lze tedy vřele přivítat, že mimořádná kniha Elizabeth Kübler-Rossové, která tematizuje smrt dítěte v kontextu pomoci, vyšla konečně také u nás. Autorku není třebapředstavovat, její objevné práce o umírání a smrti jsou dostatečně známé nejen české odborné, ale i laické veřejnosti. Napsala jich více než dvacet a my máme nyní možnost seznámit se s knihou, která pod názvem On Children andDeath, vyšla již před dvaceti lety (1983). Z anglického originálu ji brilantně přeložil Jiří Královec, který společně s manželkou Markétou založil a vede Nadační fond Klíček. Oba řadu let usilují o to, aby umírající děti ajejich rodiny měly nejen náležitou lékařskou péči, ale také odpovídající a citlivou psychologickou a sociální oporu. Manželé Královcovi například iniciovali vyhlášení Charty hospitalizovaných dětí u nás, nyní budují prvnídětský hospic v Malejovicích u Uhlířských Janovic. Na tento projekt můžete přispět například tím, že si zakoupíte recenzovanou knihu. Zisk z této publikace poslouží právě na dostavbu uvedeného dětského hospice. PublikaceKübler-Rossové je rozdělena do 14 originálních kapitol. První kapitola je příznačně věnována zarmouceným rodičům, které autorka oslovuje osobním dopisem. V dalších kapitolách lze najít informace, kasuistiky i rady v případechurčitého typu smrti dětí, například brzy po porodu, v důsledku náhlé smrti či úrazu, zločinu apod. Patřičná pozornost je věnována též dětem nezvěstným a zavražděným a také sebevraždám v dětském věku. Současně celým textemprolíná snaha pomoci. Proto zde čtenář nalezne kapitoly o tom, jak přirozeně připravovat děti na život (o přirozených i patologických formách reakce na strach) a o tom, jaké je u dětí vnitřní povědomí o smrti a následný jazyksymbolů. V jedné kapitole je zdůrazněno, že ztrátu lze vnímat nejen tragicky, ale také jako katalyzátor růstu a porozumění. Přínosné jsou také pasáže o formách pomoci, o spirituálních aspektech práce s umírajícími a o tom,odkud čerpat sílu (pomáhající organizace a podpůrné systémy). Práce Kübler-Rossové je tradičně napsána srozumitelně a přehledně. Má také nepřehlédnutelnou literární podobu a není pochyb o tom, že dobře poslouží všem, kteří jipotřebují, a to jak na straně odborníků, tak i laiků. Závěrem je třeba vyzdvihnout i doslov k českému vydání, kde J. a M. Královcovi odpovídají na nečastěji kladné otázky v souvislosti s českým hospicem pro umírající děti.Nechybí ani výběr dostupné literatury v českém jazyce a přehled některých podpůrných organizací v ČR.