Dva jazyky v jedné rodině

Za bilingvního je považován ten, kdo mluví dokonale dvěma jazyky na úrovni rodilých mluvčích. V České republice v současné době narůstá počet dvojjazyčných rodin. Jak probíhá bilingvní výchova?

I přestože na téma bilingvní výchovy existuje mnoho studií, panují v této oblasti stále předsudky. Setkáváme se s názory veřejnosti, že dítě vychované ve dvojjazyčné rodině bude pravděpodobněji koktat, nenaučí se pořádně hovořit ani jedním jazykem, bude mít psychické obtíže, někdy je dokonce zmiňována schizofrenie či opožděný vývoj řeči. Rovněž se setkáváme s názorem, že bilingvismus může být příčinou specifických poruch učení, zejména dyslexie. To jsou však jen tradované mýty. 

 

Míchání jazyků 

Je dokázáno, že přirozený bilingvismus ve dvojjazyčných rodinách, pokud oba rodiče hovoří s dítětem od jeho narození svou mateřštinou, nepředstavuje pro dítě výraznou zátěž. Dítě není přetěžováno, neboť nejde o výuku cizímu jazyku v příliš nízkém věku, ale o paralelní budování dvou jazykových systémů.  Odborníci naopak doporučují začít komunikovat s dítětem oběma jazyky co nejdříve. Je však důležité, aby rodiče hovořili s dítětem ve svém rodném jazyce. Rodič se tak cítí přirozeně, hovoří bez stresu, což má pozitivní vliv na komunikaci s dítětem, které vycítí emoce lidí okolí sebe. Navíc je známo, že pokud je ve stresu rodič, je ve stresu i dítě.   

Důležité pro vývoj řeči dítěte je již předřečové období, tedy období od narození do patnácti měsíců. V této době dítě již začíná vnímat zvuky, intonaci a melodii jazyka. Ve dvou letech dochází v mozku k vytvoření jazykových center. 

Bilingvní dítě se učí dva jazyky ve stejné posloupnosti, jako se monolingvní dítě učí jeden jazyk, s tím rozdílem, že bilingvní se ještě musí naučit rozlišovat mezi oběma jazyky. Mechanismus rozlišování mezi dvěma jazyky se však neliší od rozlišování v rámci jednoho jazykového systému u monolingvního dítěte. Dvojjazyčnost tak nevyžaduje žádné zvláštní duševní procesy, ale pouze vytříbení těch, které jsou společné všem, kdo nějaký jazyk ovládají,“uvádějí Edith Harding-Esch a Philip Riley v knize Bilingvní rodina. 

U dětí z dvojjazyčných rodin se setkáváme s tím, že zpočátku oba jazyky míchají. V komunikaci používají slova či fráze z obou jazyků v jedné promluvě. Míchání jazyků je běžné u všech dětí vychovávaných v bilingvním prostředí, přičemž kolem třetího roku si dítě vytváří systém a začne mezi oběma jazyky rozlišovat. Při řeči začne přepínat mezi dvěma jazykovými kódy v závislosti na tom, s kým mluví. Často se setkáváme s variantou, že jeden z jazyků je pro dítě dominantnější a druhý slabší, což vychází z toho, jak často tím kterým jazykem hovoří. 

A jaké jsou přínosy bilingvní výchovy? Podle výzkumů mají bilingvní lidé v jazykové oblasti mozku více šedé hmoty, na jejímž objemu závisí paměť a inteligence. Mají velkou představivost či lépe vyvinuto abstraktní myšlení. Snáze si také osvojují další jazyk. Dokážou se pohybovat ve dvou rozdílných kulturních prostředích. A také snadněji najdou uplatnění na trhu práce, neboť schopnost komunikovat ve dvou jazycích na úrovni rodilého mluvčího je bezesporu předností. 

 

Česko-polské školy 

Principy bilingvní výchovy budu ilustrovat na příkladě polsko-českých manželství v Moravskoslezském kraji. V bývalých okresech Karviná a Frýdek-Místek, tedy v oblastech okolo Karviné, Českého Těšína, Třince a Jablunkova, žije početná skupina lidí hlásící se k polské národnostní menšině. Jde především o zdejší autochtonní obyvatele, jejichž rodiny zde většinou žily již před rokem 1918, kdy došlo k rozdělení jednotného Těšínského Slezska mezi Československou a Polskou republiku. Jelikož hranici tvoří řeka Olše, v polštině Olza, říká se tomuto regionu Zaolší, lidově Zaolzie. 

Placená zóna

PaedDr. Lucie Zormanová

Rovné příležitosti, o.s., Ostrava