Syndrom pondělí

Syndrom pondělí (Monday syndrome) je jistě zajímavým syndromem, jakkoli může přinášet těm, kteří jím trpí, vnitřní nouzi a tenzi. Zdálo by se, že se většina lidí, ne-li všichni, těší na víkendové volno. Přesto existují jedinci,kteří prožívají víkend jako stresor - o víkendech jsou nevrlí, mrzoutští, chybí jim pracovní chvat. Syndrom pondělí představuje obtížně překonatelný sklon odreagovat si během prvního pracovního dne nastřádanou agresi, naplnit,či dokonce"přeplnit"životní vakuum dvou předchozích dnů. Vrhají se do hektických aktivit. Jde o následek víkendové neurózy (někdy i o víkendovou migrénu). Svou akumulovanou tenzi se snaží uvolnit latentní čiotevřenou agresivitou, především verbální. Podnikají zbytečné horečnaté nákupy nebo se oddávají zběsilému plánování, jen menší část upadá do apatie. Děti s tímto syndromem mívají v pondělí ve škole více prohřešků nebo střetů svrstevníky. Jejich agresivita vyvolává averzivní postoje okolí, a tím se stupňuje. Nejčastěji jde o workoholiky s vychýlenou rovnováhou hodnotového systému. O víkendech jako by byli vyhnáni do cizího světa. (Týká se to ibiblioholiků, zajatých závislostí na horečné četbě. Žijí v imaginárním světě, identifikují se s knižními hrdiny a neporadí si rozumně s realitou.) Fyziologicky vede takový stres k zvýšené produkci adrenalinu a endomorfinů. Můžedocházet i k jiné psychosomatické odezvě - k víkendové migréně (Weekend migraine): projevuje se někdy až záchvatovými bolestmi v jedné polovině hlavy, a to zvláště ráno po procitnutí. Doprovází ji nauzea, světloplachost,jiskření v očích, ušní šelesty a závratě. Léčí se farmakologicky nebo psychoterapeuticky (desenzibilizací). Syndrom pondělí je mementem pro psychologii osobnosti i pro psychoterapii. Postojová a hodnotová vyváženost jepředpokladem zdravého tvořivého prožívání. Poruchy hierarchie hodnotových orientací se projevují impulzivními reakcemi a neuspořádaností aktivit. Nejsou tak vzácné, jak se může zdát. Účinným protilékem je trávit víkendy s někýma pro někoho, s nímž si rozumíme. Osvědčila se nám také dereflexivní terapie podle Lukasové. Tam se dosahuje"vytárování"duše k empatickému vnímání bližního. Starost o hodnotový systém, o jeho rozvíjení, patří keklíčovým požadavkům výchovy a sebevýchovy. Jakýmsi protipólem k uvedenému syndromu by mohl patřit"syndrom modrého pondělí"; zde jde naopak o vytěsňování pracovního týdne (hodnota práce je nutné zlo, rozhodněnefiguruje v popředí našich zájmů nebo hodnot)."Modré pondělí"je, zdá se, důvěrně známé. Vzniká otázka, který z obou syndromů dokáže více zaneřádit naše nitro. Určitě zhoubnější je syndrom pondělí. Je nejen jaksinepřirozený, divně protilidský, ale také hůře upravitelný.